Naše listopadové výletování jsme započali tuto neděli a to konkrétně výletem na Rakovnicko k obci Skryje k prozkoumání Naučné stezky Skryjský luh a jejího okolí.

Naším startem se stal úplný okraj obce Skryje u řeky Berounky, jejíž vodní kvalitu jsme si společně s Fanny musely hned po příjezdu dojít vyzkoušet, přičemž má maličkost zvládla i zkouknout, jestli tu náhodou poblíž někde neoxiduje nějaký ten vodní opeřenec – panička si celkem oddychla, že jsem na žádného nenarazila, prý by se fakt v listopadu nechtěla jít do Berounky koupat (rozuměj, že by mne šla lovit z vody). 🙂

Od Berounky jsme se poté vydali na samotnou stezku, která nás provedla typicky podzimním, pošmourným a lehce mlhavým lesem, což nám trikolorám až tak nevadilo, hlavně že jsme se mohli s páníčky „větrat“. 🙂

Na stezce bylo hlavním „objevem“ torzo starého buku, v jehož útrobách jsme s Fanny paničce s radostí zapózovaly, přičemž jsme samozřejmě zvládly důkladně očmuchat a prověřit i jeho okolí, jestli se v něm náhodou nenachází něco „zajímavého“. 🙂

Na konci stezky jsme se odklonili na nebarevnou lesní silnici, která nás dovedla až do lokality Písky, kde jsme měli tu čest s dorostovým zlatým retrívrem, který se na nás nejprve hlídačsky a pak již kamarádsky zaběhl podívat od zdejší chalupy, kdy z jeho „úprku“ byl jeho páníček velmi nadšen, ale vzal to sportovně a byl rád, že jsme ohleduplně počkali, než si toho „provinilce“ dojde k nám vyzvednout, než aby za námi musel letět až někam do lesa (dorostenec by totiž na 99,9% šel určitě s námi). 🙂

No a od Písků jsme to poté vzali ťapkavě po neznačené klasické lesní cestě, z níž jsme se po chvíli přiblížili zpátky na kousek již absolvované naučné stezky a tudy jsme se vrátili na naši startovní pozici u Berounky a naší čtyřkolové boudičky. 🙂

Pózující trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto rakovnického výletu  je TADY. 

Tuto neděli se naše výletové kroky s páníčky tentokrát vydaly na Jihlavsko k obci Vysoká na takové kratší vyvětrání se okolo zdejších rybníků Okrouhlíků.

Naše ťapkání jsme započali na kraji lesa na žluté turistické barvičce nedaleko rozcestí Vysoká, odkud jsme po neznačené lesní cestě a následné zelené barvičce zamířili k rybníku Střední Okrouhlík, kde začalo být celkem „veselo“, jelikož zde bylo nemalé množství kachen (a jak těch jen čumících, nebo jen plavajících, či přímo kejhajících), což mne nemohlo nechat chladnou, tudíž jsem musela být pod zdárnou kontrolou páníčků (jinak bych si to s těmi opeřenci šla řádné vysvětlit), přičemž milá Fanny mi chtěla být samozřejmě nápomocna, takže páníčci museli potřebné omezující kroky nasadit i u ní (takže takové „veselé“ 2 v 1). 🙂

Na břehu rybníka Střední Okrouhlík jsme si posléze s páníčky „střihli“ i lehkou gastroturistiku v místní hospůdce, resp. na její venkovní zahrádce, jelikož prý dovnitř mají vstup povolen jen malí čtyřnožci jako čivavy, jorkšíři a podobní pidipsi. Tímto nás tedy trošku rozladili – chápali bychom to v případě, že by byli nějací hosté vevnitř, ale prý tam dle páníčka nebyl nikdo, tudíž gastroturistika byla zúžena na minimum (= 1 malý „Ježkový“ žejdlíček). 🙂

Následně jsme proťapkali chatkovou oblastí na břehu Středního Okrouhlíka, načež poté jsme se již po hrázi Horního Okrouhlíka a po kousku žluté barvičky vrátili na náš start k naší čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolorní prdelky u Horního Okrouhlíka 🙂

Fotogalerie z tohoto jihlavského výletu  je TADY. 

O dnešní hezky slunné neděli jsme si s páníčky vyrazili na hezký podzimní výlet na Kokořínsko poblíž obce Kokořínský Důl a to do místní lokality Harasov k prozkoumání zdejší Naučné stezky Poklady Harasova a jejího okolí.

Naším startem se stal břeh rybníka Harasov, do nějž jsme však z naší příjezdní strany měly, my čtyřnožky, vstup zakázán (ne tedy ze strany páníčků, ale místními nařízeními), takže naše původní trikolorní radost z přítomnosti této plochy musela být páníčky ukočírována (fakt jsme s Fanny nechápaly, proč do té vody nemůžeme), ale páníčkové nám za to slíbili, že se nemáme bát, že se té vody dočkáme (to jsme tedy byly zvědavé, jestli to nebudou sliby chyby). 🙂

Omezeným způsobem jsme tedy prošli kolem rybníka, načež posléze jsme se ponořili na samotnou naučnou stezku, která vedla krásným podzimním lesem, kdy jsme mohly hezky šustit ve spadaném listí, takže byla i celkem švanda. 🙂

Na stezce jsme také narazili na místo, kde bylo na cestě i kolem ní krom listí spadáno i nemalé množství vlašských ořechů, tudíž jsme s Fanny neváhaly a pustily se do louskání, zatímco páníčci si začali užívat jejich sběr do tašky, naivně si myslíc, že si rozlouskáme jen pár oříšků a dáme pokoj, ale to my ne. Louskaly jsme, louskaly až tak aktivně, že po chvíli přišel od páníčků nekompromisní zákaz, že už prý stačilo (prý by nám mohlo být špatně či po projití naším trávicím traktem by to mohlo mít nestandardní následky), takže jsme musely potichu jako myšky ležmo čekat, než se páníčci nabaží svého ořechového sběru. Krkouni. 🙂

Následně nás stezka dovedla až do obce Bosyně, kde sama o sobě stezka končila, tudíž jsme si touto obcí udělali civilizační průchod, při němž jsme si vysloužili velké obdivování a i drbání od zdejších dětiček (líbilo se jim, že jsme prý v zásadě stejné, jen jedna malá a druhá velká), načež poté jsme se po žluté barvičce opět lesem vydali zpátky k rybníku Harasov.
No a jelikož páníčci drží své slovo, u rybníka jsme se poté napojili na červenou barvičku, kdy jsme si rybník Harasov obešli na protilehlý břeh, kde se již pejskové mohou koupat, takže jsme se konečně mohli smočit a vyzkoušet kvalitu zdejší vody. 🙂

Následně nás červená barvička dovedla až k automobilové silnici, po níž jsme si dali pochod až na náš start, přičemž jsme se po cestě dočkali ještě jednoho zpestření a to, že zde zrovna byl natáčen nějaký reklamní spot na nějaký sportovní automobil, takže jsme si mysleli, že bychom s Fanny mohli být také mediální hvězdy (že bychom se v tom spotu u silniční krajnice aspoň nějak mihnuly), ale byli to nějací divnočlověci, společně s páníčky nás totiž ve slušnosti „zahnali“ asi 3 metry za krajnici, abychom jim prý nelezli do záběru. Tss, taková neuctivost k trikolorám… Osobně si s Fanny myslíme (a páníčci s námi pochopitelně souhlasí), že v daném reklamním spotu bychom byly nejhezčí pasáž než „nějaké“ auto. 🙂

Trikolory u rybníka Harasov 🙂

Fotogalerie z tohoto kokořínského výletu  je TADY. 

Tuto sobotu jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat na jih Čech na Strakonicko k obci Truskovice na vlastní lesní procházkové „kolečko“ okolo vrchu Skalice.

Naším startem se stalo rozcestí Lomec – bus, od nějž jsme se naší individuální trasou vydali po zelené barvičce do lesa, která nás provedla až k rozcestí Pod Skalicí a od nějž jsme to vzali pro změnu přes barevně neznačenou cestu a pak kouskem modré barvičky na náš start.

Ač se jednalo o takovou jednoduchou, nijak zvláštně zážitkovou procházku, byla celkově moc hezká, mohli jsme si užívat klidného podzimního lesa a dokonce se páníčkům podařilo najít i nějaké ty houby, s čímž ani nepočítali, takže z toho měli o to větší radost. 🙂

Lesní trikolory 🙂

Fotogalerie z tohoto strakonického výletu  je TADY. 

O dnešní neděli jsme se s páníčky vyrazili vyvětrat tentokrát na Českolipsko k obci Zahrádky, kde se naším cílem stala Naučná stezka NPP Peklo a její okolí.

Naše ťapkání jsme započali v lokalitě Karba, odkud jsme se po stezce vydali směrem k rozcestí Údolí Peklo. Odtud mne a Fanny páníčci z bezpečnostních důvodů omezili na procházkovou šlajfku, jelikož jsme tady procházeli po prkýnkových dřevěných lávkách na bažinami podél Robečského potoka, což mne s Fanny úplně nějak nevyhovovalo a obě bychom raději šly těmi bažinami. To se ale samozřejmě nezamlouvalo páníčkům a to nejenom z důvodu, že bychom posléze byly jak netrikolorní prasátka, ale také že bychom se tam mohly někde probořit až tak, že by z nás poté mohlo být za čas i uhlí, což bylo skutečně nežádoucí. 🙂

Cestou jsme minuli místní jeskyni, kterou jsme si s Fanny zvládly lehce obhlédnout, ale nic zajímavého v ní nebylo, načež jsme se po chvíli ťapkání dostali k rozcestí Nový Dvůr v Pekle, odkud jsme pokračovali dále po červené barvičce, kdy jsme zde měli „tu čest“ se smečkou odpočívajících a provokujících kachen na druhém břehu, což mne dostalo „do varu“, chtěla jsem si to s nimi jít vyřídit, ale ze strany páníčků mi to nebylo dovoleno. Tak jsem aspoň po celou další cestu podél potoka měla oči i uši na šťopkách, jestli ještě někde nebude nějaký ten opeřenec opruzovat. 🙂

S pomocí červené barvičky jsme si prošli i vytesanou skalní chodbou, což mne samotnou nijak nemohlo rozházet, zato Fanny byla z počátku trochu nejistá, jakou že to velkou tmavou myší dírou má jít, ale jelikož všichni ostatní jsme prošli v pohodě, přizpůsobila se tomu také. 🙂

Následně jsme doťapkali až k rozcestí U Skautské skály, kde jsme se zdálky a „z přízemí“ trochu pokochali samotnou Skautskou skálou, od níž jsme si udělali takový vlastní polně-luční pochod (v mapách značené bezbarvé lesní cesty jsme totiž nějak v reálu nemohli, tak jsme si holt udělali cestu vlastní).
Takto jsme se dostali až do lokality Nový Dvůr a tím i ke zdejší Kozí farmě. Když už jsme tu byli, tak jsme nemohli ji také nezkusit nenavštívit a zadařilo se nám – dokonce i v neděli odpoledne tu měli otevřeno. Zdejšími majiteli a provozovateli zde byli páníčci i my, trikolory s radostí přivítáni, v jejich farmovém obchůdku páníčci mohli ochutnat jejich výrobky (a prý byly vynikající) a i se dozvědět zajímavé informace o výrobě sýrů apod.

Po této originální gastrovsuvce jsme pak již jen podél mašinkových kolejí, jakési lesní megachatky, kde se mi povedlo „zažehnat nebezpečí“ ve formě promenádující se černé kočičky, a krátkým průchodem přes lokalitu Karba zamířili na náš start k naší cestovatelské čtyřkolové boudičce. 🙂

Trikolory na stezce 🙂

Trikolorní „zákaznice“ na kozí farmě 🙂

Fotogalerie z tohoto českolipského výletu  je TADY. 

Tuto sobotu jsme společně s Fanny nejprve musely řádné dohlédnout na splnění „občanské povinnosti“ páníčků ve smyslu řádného odvolení v letošních volbách. Myslíme si, že jsme to zvládly dobře, dozor prostě musí být. 🙂

Volební dozorkyně 🙂

Po této zodpovědné činnosti se posléze naše výletové kroky vydaly na Chrudimsko k obci Libáň k prozkoumání zdejší Přírodní rezervace Strádovské Peklo.

Naším výchozím bodem se stal okraj obce Libáň u zdejšího sadu, jímž jsme procupitali (já s Fanny přitom zvládla ochutnat i pár spadlých ořechů na zemi) a s pomocí zelené turistické barvičky se dostali až ke zřícenině hradu Strádov. Zde jsme to zejména z důvodu bezpečnosti nás trikolor přespříliš nezkoumali (hrozilo totiž, že bychom mohly někam nekontrolovaně zahučet apod.), takže jsme si (tedy páníčci) tuto zříceninu zhlédli hezky z vnějšku a po zelené jsme se dostali až k protékající říčce Chrudimce, což bylo pro nás, čtyřnožnice, velmi vítanou záležitostí. 🙂

Podél říčky Chrudimky jsme posléze minuli rozcestí Strádovské peklo a pokračujíc dále do zelené barvičce jsme se dostali na rozcestí Pekelský mlýn. Zde jsme se lehce rozhlédli, jestli nenarazíme na nějakého pekelníka, ale nikdo takový tu nebyl, jen jiní, svačící turisté, takže páníčci museli řádně „zasahovat“, aby turistům nebylo díky naší trikolorní přítomnosti něco z té svačiny nenávratně „odkloněno“. 🙂

Od Pekelského mlýna jsme se vydali pro změnu po barvičce modré, která nás dovedla až k pěkně rušné hlavní silnici, takže při jejím překonávání jsme všichni v rámci bezpečnosti museli hezky přidat do kroku, načež posléze jsme si udělali civilizační průchod přes obec Drahotice, kolem Drahotického rybníka (v němž byly i kachny, ale jelikož byly v klidu, já byla také v klidu, takže dle páníčků se naštěstí žádné kachní extempore nekonalo) a následným civilizačním průchodem ještě přes obec Libáň jsme se dostali na náš dnešní začátek. 🙂

Mostkové hlídačky 🙂

Fotogalerie z tohoto chrudimského výletu  je TADY. 

O dnešní neděli jsme se s páníčky vydaly na Rokycansko k obci Strašice k prozkoumání zdejší části Brd u Kolenské cesty.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Strašice u rozcestí Padrťský potok, kde jsme hned s Fanny zašly okusit vodičku z místní říčky/potůčku Klabava (těžko říct, proč se to rozcestí jmenuje tak, jak se jmenuje, když tu teče něco jiného názvu), načež jsme poté s páníčky vyrazili do lesa zkusit houbové štěstí. Bohužel jsme to páníčkům já s Fanny celkem kazily, jelikož museli mít stále oči na šťopkách, kde která z nás je nebo za čím a kam jde (měly jsme holt svůj den), takže z hub nebylo nic (stejně ani žádné nebyly, a to ani prašivky), ale s Fanny jsme si vysloužili i dočasné šlajfkové omezení, abychom se prý ráčily ukáznit v tom, jak se řádně chovat. 🙂

Takto lesem jsme se tedy podél modré a bezbarvé barvičky dostali až na Kolenskou cestu, která vedla taktéž dále lesem, kde páníčci usoudili, že už bychom mohly být trošku rozumnější, takže jsme byly „zbaveny“ omezení a mohly si tak pěkně lesně čmuchat po svém. 🙂
Tato cestička nás dovedla přes rozcestí Lipovsko až k rozcestí Kolenská cesta, od nějž jsme poté vyrazili po barvičce žluté zpátky na náš start, kde jsem ještě s Fanny musela těsně před odjezdem znovu zkontrolovat vodičku v říčce/potůčku Klabava, jestli se tu za tu chvíli, než jsme si obešli to naše „kolečko“, něco nezměnilo. 🙂

Trikolory s „vochomůrkou“ 🙂

Fotogalerie z tohoto brdského výletu  je TADY. 

Dnešní státně-sváteční den jsme si s páníčky oslavili výletováním na Brněnsko k obci Veverská Bítýška k prozkoumání místní Naučné stezky Jelení žlíbek a jejího okolí.

Naším startem se stalo parkoviště Rokle u Brněnské přehrady, z něhož jsme se vydali vstříc samotné naučné stezce. Stezka vedla hezky klidným a stinným lesíkem, což bylo super, jen by bylo ještě lepší, kdyby fakt byl i nějaký ten potůček či louže na osvěžení a ne jen vyschnuté památky po jejich nedávné přítomnosti. 🙂

Takto jsme se proťapkali až k chatičkám u Brněnské přehrady, mezi nimiž jsme si udělali takový civilizační průchod, načež posléze jsme přeběhli hlavní silnici a já společně s Fanny jsme se těšily na osvěžení se v samotné Brněnské přehradě. Bohužel však toto nám nebylo dopřáno, jelikož hned od břehu byl dost velký pás nějakého zeleného fujtajblu, ke kterému nás panička nechtěla pustit – prý kdybychom tam vlezly, přestaly bychom býti trikolorami, ale spíš zelenými rákosníčky a kdoví co ještě. 🙂

Po tomto „neúspěchu“ jsme si zašli spravit náladu gastroturistikou v místní pobřežní občerstvovně U Ňuchňáka, kde bylo moc hezky a vypadalo to zde, jak kdyby se tady odehrával nějaký pejskařský sraz, jelikož nás, čtyřnožníků, se zde průběžně vyskytovalo nemalé množství. 🙂

Příjemně občerstveni jsme si posléze poťapkali podél břehu Brněnské přehrady, společně s Fanny jsme chtěli jít „pomáhat“ i několika zdejším rybářům, což se však u páníčků neshledalo s úspěchem, modelínově jsme si zapózovali u zdejšího parádního dřevěného hrošíka v takřka životní velikosti a krátkým silničním pochodem jsme zakončili dnešní výletové kolečko zpátky u naší čtyřkolové boudičky. Prostě hezký den! 🙂

Trikolory u Brněnské přehrady 🙂

Trikolorní modelíny s hrošíkem 🙂

Fotogalerie z tohoto brněnského výletu  je TADY. 

Ani o dnešní typicky podzimně deštivé neděli se nám s páníčky nechtělo zůstávat jen tak doma, tak i s pomocí interneto-meteoradaru se snažili najít místo, kde by to deštění nemuselo být (nebo jen aspoň hodně malé), načež jako příznačným cílem výletování zvolili Chomutovsko u obce Místo a místní zříceninu hradu Hasištejn a okolí.

Ač to prý na tom interneto-meteodaradu celou dobu vypadalo dobře, tak takřka jen chvíli před naším příjezdem na náš výchozí bod, začalo jemně mrholit až lehce pršet. Ale co, když už jsme sem dorazili, nechtělo se nám hned dělat čelem vzad k domovu. No a taky přece nejsme z cukru, aby nás nějaké kapky deště rozházely. 🙂

Tudíž jsme z parkoviště u Hasištejna v kapkách deště vyrazili po žluto-modré barvičce do místního lesíka, načež po chvilce jsme se odklonili na bezbarvou lesní cestu zvanou Císařská cesta. Ta nejprve vypadala (zejména pro páníčky) v dnešním deštění obstojně, ale po chvíli se tedy hezky „vybarvila“ a to ve smyslu, že díky jejímu travnatému zárůstu měli páníčci zanedlouho pěkné mokro v botech, takže jejich nadšení bylo „velkolepé“. 🙂

Po Císařské cestě jsme posléze pokračovali až do místa jejího střetu s modrou turistickou barvičkou, na níž jsme se dále napojili a po její trase podél Prunéřovského potoka jsme se kolem památného Dolního a Horního úbočského smrku dostali až k rozcestí Úbočí, u nějž jsme se zmokle mohli pokochat zdejším kamenným mostkem přes Prunéřovský potok z 5. století.
No a odtud jsme se již po žluto-modré barvičce dostali zpět na náš start. Mezi kapkami deště jsme si ještě zlehka prohlédli samotnou zříceninu hradu Hasištějn, páníčci se ve zdejší miniobčerstvovně zahřáli jejich čajíčkem a punčem, načež posléze jsme všichni milerádi nasedli do suchých útrop naší čtyřkolové „střechy nad hlavou“. 🙂

Trikolory na Hasištejně 🙂

Fotogalerie z tohoto chomutovského výletu  je TADY. 

O dnešní, již celkem typicky podzimní sobotě jsme se s páníčky vydali za výletováním do Krkonoš a to konkrétně na Trutnovsko k obci Strážný k prozkoumání místní Naučné stezky Slezská stezka, ale taktéž zkusit absolvovat 1. horskou gastroturistiku v sestavě 2 člověk a 2 trikolor. 🙂

Naším startem se stalo parkoviště nad obcí Strážný, u nějž jsem já s Fanny po výstupu za naší cestovatelské boudičky s radostí přívítala zdejší Klínový potok, kde jsme se hned takto na začátku mohly hezky pobrouzdat a osvěžit. 🙂

Následně jsme se již vydali na samotné ťapkání, kdy jsme se z parkoviště dostali k rozcestí Rybniční domky, kde jsme prozatím jen lehce „čuchli“ k naučné stezce (tu jsme si nakonec nechali až na 2. polovinu dnešního výletového kolečka) a po neznačené lesní cestě jsme „zahučeli“ do lesa. Zde jsme společně s Fanny páníčkům celkem „pomáhaly“ v jejich zdejším mini-houbobraní (dle páníčků to naše „pomáhání“ tkvělo hlavně v tom, že jakmile jeden z páníčků na druhého zavolal, že našel houbu, jedna z nás šla dotyčnému hned „na pomoc“ a to právě spíše ve smyslu odkopnutí či rozšlapání dané houbičky), takže si ty houby museli před naším „náletem“ trošku hlídat. 🙂

Jelikož neznačená lesní cesta na svém konci na žádnou další cestu nenavazovala, střihli jsme to vlastní úvahou páníčků skrz kus lesa vstříc modré barvičce, která nás dovedla poblíž dnešní plánované gastroturistice a to k Penzionu Andula. Nejprve měli páníčci v plánu, že bychom si společně poseděli na zdejším venkovním posezení, ale jelikož jsme byli v horách a páníčkům nebylo úplně nejtepleji a celkem i na nějaké to pohodlné sezení pofukoval horský „větříček“, páníček se zašel optat, zda-li by celá naše člověčí a psí sestava nemohla pobýt v jejich interiérových útrobách. A hle, nic proti tomu neměli, což bylo super, takže milá Fanny si mohla vyzkoušet, jaké to je být uvnitř gastropodniku.
Obě jsme to dle páníčků zvládly naprosto krásně (seděly či ležely jsme u stolu jako pěny, že o nás ani nikdo moc nevěděl, když si nás okem nevšiml), ale jedno jsme obě zjistily hned po příchodu dovnitř. A víte, co to bylo? No přece kde mají kuchyň. 🙂

Po příjemné gastroturistice jsme se posléze ťapkavě napojili opět na modrou turistickou barvičku, kudy jsme došli až k Restauraci Friesovy boudy (zde jsme již gastroturistiku neabsolvovali), načež odtud jsme se vydali po bezbarvé horské cestě vstříc červené barvičce a tím již konečně k části Naučné stezky Slezská stezka.

Zde jsme průchodem opět přes les, horskou komunikaci i kolem ohrady s ovečkami (které mne s Fanny dost zajímaly), to vše proloženo krásnými výhledy do kraje, zašli zase do lesa, kudy jsme doťapkali přes rozcestí Hříběcí boudy a kolem zdejšího Lomu Strážné (ke kterému byl vstup na vlastní nebezpečí, tak jsme to neriskovali) zpátky k rozcestí Rybniční domky a tím i na náš parkovišťový start s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Trikolorní krkonošské modelky 🙂

Fotogalerie z tohoto krkonošského výletu  je TADY.