V těchto dnech u nás panují pořádná horka, což není nic zajímavého pro mne, jelikož se nedá nic kloudného dělat ani vymýšlet, jelikož jen vesměs „klimatizuju“, přičemž by se mi občas hodila ještě i nějaká ta klimatizace přídavná. 🙂

Že mne je hic, je tak nějak pochopitelné, ale v těchto extrémech je pořádně teplo i páníčkům, takže když to jde, tak neleníme a vyrazíme do relativně blízkého okolí na koupačku do řeky.  V minulém týdnu i dnešním víkendu jsme si na paškál vzali řeku Sázavu a to buď nám dobře známé místo s přívozem ve Zlenicích (u Čtyřkol) nebo nově zkoušené místo na Stvořidlech u Ledče nad Sázavou.

U vody a ve vodě se mi docela líbí, umím dle páníčků i hezky plavat (ale musím chtít) a přišla jsem také na to, že když jsem ve vodě a mám plavat tam, kde tlapkami nestačím na dno, tak není dobré v půli cesty prostě plavat přestat, jinak zahučím pěkně pod hladinu a pak „po výlovu“ čučím na páníčky jak vyvržený vorvaň. 🙂

Pohodička u Sázavy 🙂

Dalších pár fotek z tropických dnů u vody, včetně mého plavacího umu  najdete  TADY.

Ačkoliv o dnešní neděli zavládlo ještě větší teplo než včera, přesto jsme neváhali a vyrazili opět na vandr. Naším dnešním cílem se stalo Děčínsko a to konkrétně obec Růžová se svou stejnojmennou stezkou, neboli jsme vyrazili na Naučnou stezku Růžová.

Cestou jsme minuli několik vojenských bunkrů, neboli řopíků, které jsem musela jako „vrchní kontrolorka“ zvenku důkladně prozkoumat (zevnitř jsem pochopitelně dostala zákaz), přičemž na jednom z nich jsem skoro zastala funkci periskopu (pro bližší pochopení viz fotogalerie). 🙂

Pak jsme dorazili ke zdejší pamětihodnosti a to k bývalému Dolskému mlýnu, který mne osobně až tak nezajímal, ale mnohem zajímavější pro mne byla zdejší říčka Kamenice, ve které jsem se hezky vnějšně i vnitřně osvěžila. 🙂

Následně jsme pokračovali lesíkem dál po stezce, kdy se zde paničce podařilo najít 2 krásné hříbky, z čehož měla velkou radost, a jelikož měla radost panička, měla jsem z toho radost taky. 🙂

Poté jsme procházeli mezi ohradami pro skot (skot jsme tedy – možná naštěstí – nepotkali) až jsme dorazili i na zdejší rozhlednu na Pastevním vrchu, odkud byly výhledy pěkné, jen ta samotná rozhledna byla dle páníčků pěkně houpavá. 🙂

Pěkně vyslunění jsme pak doťapali zpět do naší „boudičky na kolečkách“ a za mé nepřerušované „klimatizující“ činnosti jsme vyrazili vstříc k domovu.

Na Pastevním vrchu 🙂

Dnešní  „Růžová“ fotogalerie z Děčínska je  TADY.

O dnešní hezky slunečné a teplé sobotě jsme vyrazili na výlet na Šumavu k vodní nádrži Lipno. Naším cílem byla obec Frymburk, u níž jsem měla tu čest zase s novým zážitkem a to s pořádným přívozem pro auta i lidi právě přes Lipno. Páníček tam nejdřív „zaparkoval“ naší „boudičku“, pak se tam „zaparkovaly“ i jiné „boudičky“ a pak přišla řada na dvojnožníky a čtyřnožníky. Účast zde byla pořádná, až jsem chvilku měla obavy, jestli se tam vůbec vejdu. 🙂

Bylo to moc zajímavé, ale zároveň i trochu divné se přes vodu přepravovat suchou tlapkou, stát na palubě a přitom se po vodě pohybovat. Cesta přívozem netrvala moc dlouho a za chvilku od vyplutí jsme se pro změnu ocitli v lokalitě Frýdnava. Odtud jsme již putovali lesem po Naučné stezce Svatý Tomáš. Byla to příjemná procházka, která však pro mne měla jistý vroubek – nebylo zde žádné jezírko, louže apod. Cestou jsme ve stejnojmenné obci potkali a „pokecali“ si s jezevčíkovým kamarádem, které jsem se hezky zamlouvala a byl posléze drobet nešťastný, že ho opouštíme. 🙂

Ze stezky jsme si udělali také ještě drobnou turistickou odbočku do kopce ke zdejší zřícenině Vítkův kámen a pak jsme již zase putovali lesem na náš výchozí bod s „boudičkou“, kde jsme narazili i na 1. naučné zastavení „naší“ stezky a jež jsme předtím úspěšně minuli. Není holt nad to se na konci dozvědět to, co píšou na začátku. 🙂

Pod zříceninou Vítkům kámen 🙂

Dnešní šumavská fotogalerie je  TADY.

O této neděli jsme s páníčky vyrazili do východní části naší zemičky a to konkrétně na okraj Ústí nad Orlicí na zdejší Andrlův chlum. Jednalo se o místní vrch s rozhlednou, kolem níž jsme si zaturistikovali po „barevných“ turistických trasách, kdy jsme „barevně“ putovali 2x za sebou vždy po žluté, modré a zelené.

Cestou jsme „potkali“ Lichtenštejnský kámen, minuli jsme Janderovu vyhlídku, z níž nebyl výhled nikam kromě jedné štěrbiny mezi stromy, kdy bylo vidět na koleje a mašinky, u Vicenovy studánka jsem okošťovala místní čerstvou vodičku, která byla super na osvěžení. Poté jsme absolvovali výstup z údolí zpět k rozhledně tzv. křížovou cestou, což byl tedy pěkný krpálpěkný krpál, ale výborný zde byl výskyt místního občerstvovacího vodovodu, takže jsem si disciplínu koštování mohla procvičit i tady. Také jsme posléze minuli ještě i Poustevníkovu studánku, ale ještě že jsem důkladně občerstvila u vodovodu, tato studánka byla vyschlá úplně natroud. 🙂

Pak už jsme byli zpátky nadosah rozhledny, kdy jsem navštívila ještě i Jeníčka, Mařenku a ježibabu ve zdejší Perníkové chaloupce, absolvovala „proškolovací cvičení dobrého chování“ ve venkovním posezení zdejší člověčí občerstvovny a z naší čtyřkolové boudičky následně hlídala na dálku páníčky, kteří se vydali vzhůru na rozhlednu – moje „hlídací agentura“ holt zvládá i vzdálený dozor a hlídání. 🙂

Na Andrlově chlumu 🙂

Dnešní ústeckoorlická fotogalerie je  TADY.

O dnešní sobotě jsme vyrazili vstříc turismu k obci Doubravčice nedaleko Českého Brodu na zdejší Naučnou stezku Údolím Šembery. Putování po stezce jsme měli zpestřeno tím, že jsme její začátek absolvovali celkem 2x. Nejprve jsme se vydali po směru stezky, kdy nás asi v první čtvrtině zastihla pěkná průtrž mračen a vypadalo to i na možnost bouřky, tak jsme se otočili a vydali se zpět k naší boudičce na kolečkách. Pomalu hned, jak jsme do ní nastoupili, se krásně vyčasilo a vyslunilo, tak jsme se na stezku vydali podruhé, ale tentokrát v protisměru – co kdyby zase přišla průtrž a museli jsme se vracet, tak abychom ze stezky poznali co nejvíc. 🙂

Stezka se mi moc líbila, jelikož téměř celou dobu byla podél cesty nějaká ta voda a ťapali jsme hezky v chládku a stínu stromů. Cestou jsme měli také minout zříceninu hrádku Šember a hradiště Staré zámky, ale byly pro nás nějak neviditelné (nebo jsme byli slepí), ale to nám zase až tak nevadilo, výlet jsme hodnotili jako povedení i se „zábavnou“ průtržovou vsuvkou. 🙂

Nad Údolím Šembery 🙂

Dnešní  fotogalerie je ke zhlédnutí  TADY.

Tentokrát jsem si s páníčky nedělně zavýletovali k Lipnici nad Sázavou do tzv. Národního památníku odposlechu. Nejednalo se přímo o nějakou naučnou stezku, ale o turistické cesty lesem, kde se nacházely zatopené žulové lomy a u každého z nich byly do skály vytesány obří útvary a to obří ucho (Brettschneiderovo ucho), obří oči (Zlaté oči) a obří ústa (Ústa pravdy). 🙂

Kromě smočení se v jednotlivých lomech jsem si v jednom z nich za asistence páníčků i trošku zaplavala tak, že jsem byla celá mokrá, na což nejsem zvyklá a zvláště,že jsem měla i ztěžknutu mou chlupatou oháňkovou chloubu, kdy jsem se po ní nejdříve s nelibostí oháněla jak po otravném hmyzu, přičemž po důkladném oklepání se jsem zjistila, že je to pořád moje paráda. 🙂

Cestou jsme se mohli pokochat i hezkými výhledy na hrad Lipnice nad Sázavou a potrénovala jsem si zde i chování ve venkovním občerstvení, kdy jsme zároveň zvládla i pokec s psím kolegou pod stolem. 🙂

Na závěr našeho výletu jsme ještě s naší čtyřkolovou boudičkou popojeli k netradičnímu pomníku Jaroslava Haška (nazývaném Hlava XXII), kde jsem si s p. Haškem musela prostě zapózovat (více viz fotogalerie). 🙂

Mokrá trikolora u Úst pravdy 🙂

Dnešní „lipnicová“ fotogalerie je  TADY.

O dnešním sobotním velmi teplém dni jsme si s páníčky zavýletovali tentokrát k Senohrabům na zdejší Naučnou stezku Vodnické vycházky. Trasa vedla hezky lesíky ve stínu stromů, což celé naší sestavě vyhovovalo a mne zejména to, že většina trasy vedla u nějaké vody a zde to byla buď říčka Mnichovka, v níž jsem ťapkala snad celou dobu, co to šlo, zatímco páníčci šli kultivovaně po klasické lesní cestě, nebo přímo řeka Sázava, jíž jsem se hlavně kochala, kontrolovala ji, jestli tam náhodou nejsou nějací opeřenci a na několika místech i vnitřně zrevidovala kvalitu vody (vypít celou se mi jí nepodařilo). 🙂

Na cestě jsme se také s páníčky zastavili u jedné občerstvovny na břehu Sázavy, kde jsem měla možnost poznat, co to je být „na koncertě“ (rozuměj: hráli tu na pódiu pro zábavu jistí starší muzikanti a docela jim to dle páníčků šlo). Bylo tam příjemně, lízla jsem si od paničky i trošku zmrzky na ochlazení, prozkoumala, co mají dobrého i ostatní lidičkové v občerstvovně, a  „pokecala“ si tady s několika dalšími psími čtyřnožníky. 🙂

Prostě hezké odpoledne. 🙂

Na koncertě 🙂

Dnešní stručná posázavská fotogalerie je  TADY.

Během právě proběhlého prodlouženého víkendu, kdy se nedalo z důvodu velkých pařáků nic pořádně dělat, než jen být v chládku a tlamkou klimatizovat, aby ze mne nebyla uvařená trikolora, jsme toho bohužel moc nenavýletovali. Ale jeden výletíček jsme si dnes nakonec v pozdějším odpoledni „střihli“ a to konkrétně v od nás nedalekém Táboře v místním Lesoparku Pintovka.

Jednalo se o příjemnou procházku ve stinném lesíku, kdy jsme zde narazili i na zdejší lesokoutek s živou lesní zvěří, která si prohlížela nás (asi nikdy neviděli berňáka) a my na oplátku zase jí. 🙂

Na procházce jsem si zvládla udělat několik pauziček na ochlazení a odpočinek (ač jsme byly ve stínu, hic tu byl stejně), občerstvit se několika výbornými lesními jahůdkami natrhanými paničkou a taktéž jsem si zde stihla pořídit ve křoví „vkusnou“ přírodní „korunku“ ze svízele přítuly. 🙂

Na trase jsme jsme minuli i lesní tělocvičnu s několika „obludami“ na člověčí cvičení, které mne tentokrát nechávaly chladnou, abych před nimi páníčky štěkotem bránila, v tom horku se mi nezdály tak nebezpečné. 🙂

S přírodní „korunkou“ 🙂

Dnešní stručná táborská fotogalerie je  TADY.

Tentokrát jsme s páníčky opět víkendově nezaháleli (co také pořád doma) a vyrazili opět na vandr. Tentokrát se zamířili na západ Čech do Českého lesa k obci Lesná, kde jsme zvládli absolvovat celkem 3 naučné stezky zároveň, jelikož všechny byly poblíž sebe, a to Naučnou stezku Lesná, Naučnou stezku Vodní svět a Naučnou stezku Podkovák. 🙂

Trasa nejdřív vedla takovou nudnou polně-lesní cestou, ale pak už to začalo být zajímavé. Míjeli jsme totiž několik rybníků na jednom místě, z nichž se ozývaly takové zvuky, které mi přišli jako kachní skřeky, takže v cuku letu jsem to musela jít řádně prozkoumávat. Ačkoliv jsem po břehu pobíhala jak pošuk, žádné kachny jsem nikde neviděla ani necítila, tak jsem si pomyslela, že se ty kachny přede schválně určitě potopili do vody a jen provokujou. Takže jsem zkoušela jít opatrně do vody za těmi zvuky, ale většinou když jsem se přiblížila, udělalo to žbluňk a ten skřehotavý zvuk byl zase někde jinde. Jelikož tímto naháněním „kachen“ jsem se celkem unavila, nechala jsem si poté paničkou vysvětlit, že to tady kváká velký počet žab a ne žádný kachny. Ale stejně jsem pak po očku stále kontrolovala, jestli se nějaká kachna z vody nevynoří. 🙂
Pak jsem následně došli k jinému rybníku, kolem nějž by se měli nacházet bobři. Žádného jsme však nezaznamenali, takže jsem si v místním lehce „voňavém“ rybníku vyzkoušela já, co to je být trikolorním bobrem, ale to jsem neměla dělat. Při další cestě na mne totiž ulpěná „voňavá“ voda hodně moc lákala zdejší komáry, takže mne pronásledovali jako pěkný roj, že jsem se do doby oschnutí nemohla ani zastavit nebo si sednout, jelikož to mi začali krom zadku lézt úplně všude. 🙂
Následně jsme prošli i lokalitou Podkovák po zdejších dřevěných chodnících nad mokřady a pak jsme již dorazili k naší boudičce na kolečkách a příjemně uťapaní jsme vyjeli vstříc domovu. 🙂

Hlídám a číhám 🙂

Dnešní západočeskou fotogalerii najdete  TADY.