Tuto neděli jsme svou návštěvou tentokrát poctili sever Čech a to konkrétněji Karlov pod Ještědem se svou Naučnou stezkou Karlovské bučiny. Naším výchozím bodem byla železniční zastávka této obce, kde mocně probíhala rekonstrukce zdejší trati, takže jsme museli dávat pozor, abych někam nezahučeli. Pak už nás čekala příjemná procházka vedoucí celá lesem, kde byl skutečně jeden buk vedle druhého, byl zde celkově klídek a pohodička, tak jsme si to zde hezky užili. 🙂

Mezi buky 🙂

Původně bylo v plánu jen obejít toto „kolečko“, ale jelikož jsme byli od samotného Ještědu, co by kamenem dohodil, vyrazili jsme ještě i k němu. A skutečně jsme neprohloupili, bylo zde parádně, počasí přálo, takže výhledy na Liberec i do kraje byly super, turistů tu také nebylo přespříliš a zvládla jsem zde navštívit jak zdejší bufet uvnitř vysílače (kde jsem se snažila chovat tak, jak se má, a dle páníčků mi to šlo dobře) a také jsme zhlédla a zvěčnila se se zdejším Marťanem na Ještědu. 🙂

Pod Ještědem 🙂

Fotogalerie z těchto navštívených míst je  TADY.

O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali k obci Svitavy na tamější Naučnou stezku K pramenům Svitavy. My jsem cestu „naší“ části stezky začali u rybníku Rosnička, kde mne trošku (zatím) do varu dostaly místní kachny, pak jsme minuli za praktické páníčků zkoušky zdejší venkovní posilovnu s 5 cvičebními stroji, před kterými jsem se snažila páníčky hlasitě bránit, aby jim ty „potvory“ neublížily, a poté jsme již zavítali hezky do lesíčka na lesní cestu, která však byla zpočátku i stezkou cyklistickou, tudíž mne páníčci museli dost hlídat, abych nějakému cyklistovi nezkřížila cestu (a že těch cyklistů se zde v tom dnešním hezkém počasí vyrojilo).  Následně jsme míjeli zdejší lesní zatopený lom, v němž se cachtaly a hlavně hlasitě kejhaly pro velký úspěch jako na začátku zase kachny, takže o „zábavu“ bylo vystaráno a za tuto „zábavu“ jsem si vysloužila hezký sekec mazec a pěkně jsem se styděla, ale holt  kachny jsou nějak silnější než já. 🙂

Na stezce jsme také narazili na parádní lesní xylofon (resp. dendrofon), který zaujal hlavně paničku, která se na něm dle not snažila bezchybně zahrát „Ovčáky, čtveráky“ a po krátkém tréninku jí to docela pěkně šlo. Já sice moc nevím, o co jde, prostě ťukala do dřívek a měla z toho radost, tak jsem se radovala s ní 🙂

Pak už jsme dorazili k jednomu z pramenů řeky Svitavy, v němž jsem se řádně vycachtala a okoštovala kvalitu vody, a následně jsme došli zpátky na výchozí bod k rybníku Rosnička. Zde jsme si s páníčky zašli na chvilku posedět do místního bufetu a všímavého pozorovatele by zde mohlo napadnout, že tady mají berňáci snad minisraz – včetně mne jsme zde byli přítomni 3 bernští trikolorníci. 🙂

V jednom prameni řeky Svitavy 🙂

Fotogalerie z tohoto východočeského výletu je  TADY.

Tuto neděli jsme se v sestavě páníčkové a já vydali do jižních Čech a to konkrétně k Týnu nad Vltavou na tamější Naučnou stezku Semenec. Stezka začínala i končila u zdejší rozhledny, přičemž my ji považovali jen za jakousi rádoby rozhlednu, jednalo se totiž o ne moc vzhlednou betonovou stavbu s prudkými a úzkými točitými schody, že jsem tam já nemohla ani vyjít. 🙂
Cesta vedla celou dobu hezkým, klidným jarním lesem, takže jsme si mohli plnými doušky užít vůni lesa a švitoření ptáčků. Toto se tedy týkalo hlavně páníčků, já si plnými doušky užívala spíš kdejakou louži, potůček nebo bahýnko 🙂
Procházka se nám hezky vyvedla a v rámci našeho výletu jsme se na kukandu zajeli podívat ještě i k nedaleké Jaderné elektrárně Temelín. Páníčkové ve vztahu k ní povídali o pořádném monstru, mne to však bylo šumák, „hlídání“ v naší pojízdné boudičce bylo pro mne přednější. 🙂

Lavičkování s věněčkem 🙂

Fotogalerie z tohoto jihočeského výletu je  TADY.

O dnešní sobotě jsme si s páníčky zavýletovali na západ Čech k obci Přimda na zdejší Naučnou stezku Přimda. Cesta vedla hezky lesem s dvojím přechodem přes silnici a se střídáním povrchu cest mezi povrchem normálně lesním, povrchem kamenitým a povrchem bahenních lázní (mne se samozřejmě nejvíce zamlouvalo to blátíčko s loužemi). A jak je u nás již docela zvykem, po stezce jsme šli zase v protisměru. 🙂
Na stezce jsme jako zajímavá místa minuli Lyžařský areál Přimda (po sněhu už zde teda ani památka), odbočili jsme i na mostek přes dálnici D5, abych taky zhlédla pořádně, co to ta dálnice je, ale moc se mi to nezamlouvalo z důvodu výšky a relativního hluku (pozorovat dálnici z naší cestovní boudičky je lepší) a také jsme minuli památnou Mílovskou lípu, prý 250 let starou. Dokonce jsme si na stezce zvládli obejít i kus „kolečka“ navíc, jelikož naše mapka to tak ukazovala, ale pak jsme se dovtípili, že dnes již stezka vede po cestě, kterou naše mapka znala jen jako jakousi zkratku. 🙂
A jelikož jsme byli už tak poměrně blízko, nemohli jsme také nenavštívit zřícenu hradu Přimda, na jejímž „nádvoří“ jsem si mohla zahrát na trikolorní hradní paní. 🙂

Hradní paní na hradu Přimda 🙂

Fotogalerie z tohoto západočeského výletu je  TADY.

Dnešního dne jsme se vydali na výlet o dost blížee než včera a to nedaleko Českých Budějovic k obci Rudolfov na místní Naučnou stezku Cesta kolem hornického města. Samotná cesta vedla hezky klidným lesem, kde bylo téměř liduprázdno, což nám vyhovovalo, a střídaly se zde pořád nějaké potůčky s rybníky a obráceně, což bylo pro mne super. Kdyby nás někdo pozoroval, tak by se asi pobavil, ze dvounožci jdou klasicky po cestě a já čtyřnožec paralelně vedle nich, ale porad ve vodě. 🙂
Cestou jsme potkali i dva pejsky, s kterými jsem si chtěla pokecat, ale jeden z nich k tomu nebyl moc nakloněn, dokonce na mne i cvakal zubama, a druhý byl nějaký moc akční a vlezlý, takže z pokecu byl spíš jen takový pokuk a stačilo. 🙂
Prochazka se nám hezky vyvedla, i když mne docela znavilo dnešní teplé počasí, takže jsem poté ráda zahučela do chládku naší čtyřkolové boudičky. 🙂

U rybníka 🙂

Fotogalerie z tohoto pěkného výletu je  TADY.

Dnešního dne jsme s páníčky vyrazili na výlet až na východ naší republiky nedaleko Rožnova pod Radhoštěm do Pusteven na zdejší Naučnou stezku Radegast. Příjezd se nám nejprve trošku nevydařil, jelikož jsme přijeli od Trojanovic naivně si myslíce, že tamtudy projedeme až do Pusteven k výchozímu bodu stezky a ono prdlajs, vedla tam jen pěší cesta a lanovka. Takže jsme se otočili a objeli si Pustevny půlkruhem na druhou stranu na zamýšlený výchozí bod. 🙂

Cesta vedla nejprve po pořádných kamenitých schodech k vyhlídce Cyrilka a pak již pokračovala vesměs po hezké asfaltce kolem sochy pana Radegasta až na samotný vrchol Radhoště s kaplí sv. Cyrila a Metoděje. Jelikož bylo hezké slunečné počasí, bylo zde poměrně hodně turistů, takže mne páníčci museli dosti hlídat, abych náhodou někoho neděsila nebo neotravovala. Na stezce mi i trochu stoupnul čumáček drobet nahoru, jelikož se našlo dost lidí, kteří mne obdivovali jak jsem krásná apod., takže jsem si myslela, že si mohu dělat, co chci (nějak jsem se zpyšnila), načež páníčci mne posléze „vrátili“ z výšin zpět dolů v tom smyslu, že taková opěvovaná krasavice přece nemůže neposlouchat, být „hluchá“ a natož vyhledávat nějaké rádoby „laskominy“ v lesících a porostech okolo. 🙂

Příjemně vyvětraní a nabytí krásnými výhledy do kraje z Radhoště jsme posléze vyrazili zpátky domů a nutno dodat, že cesta byla pro nás všechny tentokrát nějaká nezvykle dosti únavná, asi nějaké erupce na slunci či co. 🙂

U sochy Radegasta 🙂

Fotogalerie z tohoto výletu na Valašsko je  TADY.

Dnešní neděli jsme se s páníčky vydali opět za hranice naší vlasti a to tentokrát do Německa přes hraniční přechod Hřensko k obci Papstdorf na místní Naučnou stezku o půdě. Trasa byla celá lesem, což mi vyhovovalo, ale párkrát jsem si během cesty od páníčků vysloužila sekec mazec, jelikož jsem se válela v něčem, nebo požírala to, co jsem neměla. Dnes jsme také na stezce měli „svého“ průvodce a to ve formě kresleného německého krtečka – holt asi nejpovolanější tvor pro informace o půdě. 🙂
V rámci této stezky jsme zvládli zdolat i vrchol Gorisch, na nějž byl výstup po nepravidelných pískovcových schodech a asi 2 žebřících, což jsem však za pomoci páníčků a jejich vymýšlení vhodné trasy pro mne zdárně zvládla a mohla jsem se jako oni kochat hezkým výhledem do německého kraje. Poté jsme chtěli z tohoto vrcholu pokračovat dále po stezce, což jsme však vzdali, jelikož cesta dál byla o dost krkolomnější než výstup sem, takže zde hrozilo, že bych si mohla ublížit, což ani jeden z nás opravdu nechtěl. Vrátili jsme dolů tedy částečně stejnou cestou jako jsme šli nahoru a napojili jsme se pak na tu, po které jsme měli původně vyjít zeshora dolů, a docupitali na parkoviště. Jelikož páníčci dostali ale na něco chuťohlad a zahlédli zde informaci o hospůdce na hoře Papststein naproti, vyrazili jsme ještě i tam. Jednalo se o příjemné venkovní posezení s výhledem na skály, do dáli a místní menší rozhlednu. Já se zde chovala způsobně (jak jinak taky, ne?) a nechala páníčky v poklidu se občerstvit a vyzkoušet německou kuchyni, ačkoliv jsem si neodpustila nutnost dozoru nad tím, co mají na stolech i ostatní hosté. 🙂
Výlet se nám hezky vyvedl, počasí nám přálo a příjemně vyvětraní jsme vyrazili přes hraniční přechod Krásný Les zpět k domovu.

Na vrcholu Gohrisch 🙂

Fotogalerie z tohoto německého výletu je  TADY.

Dnešní den jsme s páníčky strávili opět výletem do nedalekého zahraničí, přičemž  tentokrát se naším cílem přes hraniční přechod Halámky stalo Rakousko se svou obcí Bad Leonfelden a zdejší Zážitkovou cestou Moorwald (v překladu Bažinový les). My jsme však tento název upravili k obrazu svému a to jako „Putování za veverkou“, jelikož  ta byla po celou cestu naší průvodkyní a směrovníkem. 🙂 Cesta vedla celou dobu hezky lesem a mohli jsme se zde pokochat místními bažinami, kolomaznou pecí na výrobu dřevěného uhlí nebo dřevěným dinosaurem a vyzkoušet si např. chůzi po cestě s různými povrchy (pro mne to nebyla žádná novinka, já tak cupitám běžně), lesní dřevohru na různé druhy dřeva nebo pískové doskočistě, aby se páníčci poměřili, jak daleko doskočí. Já  si doskočistě vyzkoušela také, ale hezky po svém, což znamená, že jsem si z něj udělala doležiště (ten písek totiž krasně chladil). 🙂

Výlet se nám moc hezky vydařil, i když těsně před naším odjezdem mne svou přítomností rozzlobila místní rakouská micina, která se usmyslela, že zrovna tady bude provokovat a producírovat se jak na kolonádě.  Kdyby mne k ní páníčci pustili, ta by viděla co proto, potvora jedna flekatá. 🙂

Pod dinosaurem 🙂

Fotogalerie z tohoto rakouského výletu je  TADY.