O dnešní neděli jsme s páníčky vyrazili nedaleko Berouna k obci Svatý Jan pod Skalou na místní Naučnou stezku Svatojánský okruh. Již při příjezdu do obce zejména páníčka drobet vyděsilo, až do jakého kopce budeme muset jít (neprohlédl si turistickou mapu s vrstevnicemi), ale já se s paničkou přikláněla k názoru, že když už jsme dorazili na místo, tak to přece dáme, takže jsme ho s vydání se na cestu přesvědčily. 🙂

Ač to dole vypadalo tak, jak to vypadalo, samotný výstup nahoru na vyhlídku s křížem nebyl až tak strašný. Zaujalo nás, že na vyhlídce nebylo téměř žádné zábradlí (jen takové menší se spoustou zanechaných zamčených zámků od zamilovaných), takže bylo nutno se zde pohybovat značně opatrně a mne páníčci pro jistotu zabezpečili vodítkem. Bezpečnost nade vše. 🙂

Z vyhlídky (z níž se nám naskytl jen dost mlžný výhled na obec) jsme vyrazili dál po stezce, kdy jsme dorazili do místního skanzenu (muzea v přírodě) ohledně těžby vápence, mohli jsme si zde prohlédnout reálnou výstavku různých druhů vápenců a původně neplánovaně jsme si udělali i odbočku ze stezky k Solváyovým dolům, kde byla k prohlédnutí spousta věcí ohledně těžby (mašinky a jiná vozítka, různé technické stroje a nástroje, spousta kolejí apod.). Zde byl ve svém živlu zejména páníček, který se po tomto areálu se zájmem pohyboval jak fretka, takže jsme mu s paničkou téměř nestačily a já musela mít oči i uši na šťopkách, abych pořád věděla, kde je. 🙂

K „boudičce na kolečkách“ jsme se díky této vsuvce vrátili již za téměř tmy a pěkné mlhy, ale odklonění se z trasy stálo za to. 🙂

Na vyhlídce 🙂

Další fotky z toho povedeného výletu naleznete ZDE.

Tentokrát to páníčkům vyšlo tak, že bylo možno vyrazit na výlet i v sobotu, tak jsme neváhali a šli do toho. Naším cílem se stala obec Rabštejn nad Střelou nedaleko Rakovníka a místní Naučná stezku Rabštejn. Trasa vedla téměř pořád lesem, chvilku po rovině, chvilku do kopce (i minimálně z kopce), byla výborně značena a podél ní bylo i dost vodních občerstvovadel, která zajišťovala hlavně řeka Střela. 🙂
Po cestě jsme potkali i jiné turisty s hafíky, takže jsme si vzájemně lehce po „psovsku“ pokecali, mohli jsme se pokochat hromadami zbytků po těžbě břidlice a také i výhledem na zříceninu hradu Rabštejn, na zámek Rabštejn a i místní pořádný kostel. Ze stezky jsme také nachvilku odbočili a to z důvodu toho, že kousek od ní byla značena přítomnost zdejšího vodopádu. Panička nedala jinak, že se na něj přece musíme jít podívat, tak jsme šli. Ve výsledku tento vodopád páníčkové nazvali jako minivodopád – dokonce jsme ho i málem přešli, jak byl malý, ale v při tání sněhu může být pořádný. 🙂
Výlet se nám pěkně vydařil, ale panička si u mne vysloužila hezký vroubek – opět ztratila můj pamlskovník, takže doufám, že mi co nejdřív pořídí zase nový. Bez něj to přece nejde. 🙂

Na břidlici 🙂

Další fotky z toho povedeného výletu naleznete ZDE.

Dnešní státní svátek jsme v prvopočátku oslavili prací a to tak, že jsme zajeli zkontrolovat probíhající závěrečné výkopové, resp. překopové práce na naší optické síti, které jsem shledala jako dobře prováděné, a zrevidovala jsem i úroveň již zahozených výkopů, jestli nejsou nějak odfláknuté, a mohu konstatovat, že mou revizí zdárně prošly. Kontrola holt musí být. 🙂
Po práci poté následovala i zábava a to ve formě výletu do města Poděbrady na zdejší Naučnou stezku Skupice-Huslík. Stezka vedla celou dobu po rovině a podél řeky Labe, přičemž nevýhodou bylo, že si ji za svojí nedělní procházku vybralo i dost jiných lidí, takže tu bylo dost rušno, neřku-li že se se zde prohánělo i nespočet cyklistů. Takže jsem chvilkama byla na volno, chvilkama pro jistotu na vodítku, ale pořád jsme měli s páníčky oči na šťopkách, kdy se kde kdo zase objeví, abychom se mu vyhýbali apod. Ne tedy zrovna pohodlné, ale naštěstí tento stav byl jen v jednom směru našeho putování, když jsme šli tou samou cestou zpátky (tato stezka nebyla přímo okružní), už zde bylo téměř vylidněno, takže byla i větší pohoda.:-)
Na Labi jsme také na jednom místě potkali i houf kachních opeřenců, kterým jsem chtěla dát za vyučenou za to, že na nás kejhají, takže mne páníčci museli brzdit, přičemž za chvilku jsem pochopila, že oni kejhají pořád a není zas tak velký důvod se čertit, i když stále jsem je po očku sledovala,abych je měla v merku. 🙂

Výkopům tu velím já 🙂

Zakotvená 🙂

Další fotky z pracovní činnosti tak i výletu naleznete ZDE.

Dnešního, na zimní čas prvního přetočeného dne, jsme se s páníčky vydali na Šumavu k obci Nové Hrady na Naučnou stezku Terčino údolí. Stezka vedla místními lesíky a loukami v rámci rozlehlého parku, mohli jsme se kochat hezkou novohradskou přírodou a pro mne obzvlášť nejzajímavější byl dostatek vodních míst pro cachtání se. 🙂
Bohužel jsme se nezvládli držet jen námi uvažované stezky, jelikož zde vedly 2 stezky další a všechny byly dost nelogicky značeny klasickým zeleno-bílým turistickým „psaníčkem“. Takže stezku jsme prošli na střídačku i jinými cestami a úseky stezek, než „ta naše“ vést měla, ale to nevadilo, procházka byla super.

Po cestě jsme dokonce potkali i berňáckou kamarádku (panička nás bohužel nezvládla fotograficky zvěčnit, ale druhou berňačku vedle mne si asi dovedete představit). 🙂

Dojem z příjemné procházky nám bohužel trochu kazili jiní turisté s neukázněnými a uřvanými dětmi, ale potěšení oka i duše nám vynahradil místní velký vodopád. Já nejdřív zkoumala, co to je, jestli to na mne nemůže nějak spadnout, ale když jsem zjistila, že je to „jen voda“, tak v pohodě, jen přes ten randál, co padající voda dělala, nebylo moc slyšet ani paniččina slova (i když se snažila). 🙂

U vodopádu 🙂

Další fotky z toho vydařeného výletu naleznete ZDE.

O dnešním víkendovém dni jsme si s páníčky udělali výlet nedaleko Třebíče k obci Hrotovice na místní Naučnou stezku Hrotovicko. Trasa vedla krásným klidným podzimním lesem, kde jsem blbla v barevném listí a čmuchala, co a kde se dalo. Z trasy stezky jsme se také chvilku odchýlili a to z důvodu toho, že se nedaleko stezky nacházelo archeologické naleziště bývalé středověké obce Mstěnice – mne však nějaké archeologično nějak nebralo (na „poskládaných kamenech k sobě“ nespatřuji nějak logiku k tomu,aby to zajímavé bylo), ale mnohem zajímavější a zábavnější bylo okolí tohoto místa – bylo totiž hezky rozryté od myší, takže jsme zde mohla praktikovat svou oblíbenou disciplínu myšilov.
Pak jsme již zase pokračovali po stezce. A jelikož byl prováděný myšilov docela unavující, docela jsem uvítala, že jsme po chvíli potkali lesní posed i zároveň s krmelcem, který byl již nyní naplněn sušenou kukuřicí, takže jsem se jí občerstvila. Ale jenom fakt trošičku, jelikož páníčci mi následně vysvětlili, že to je pro lesní zvířátka a ne pro mne a ať jim to tam nechám být. Nechala jsem tedy, beztak ta kukuřice nebyla nic moc. 🙂
V rámci stezky jsme míjeli také i nějakou tu vodu (rozuměj rybník) a vyskytovali se tu taky i nějací ti vodní opeřenci, na něž mám trochu pifku. Ale tentokrát jsem se udržela celkem v klidu, jen jsem je po očku sledovala, jestli nedělají nějaké nepřístojnosti a dokonce si mne s nimi na pozadí zvládla panička i vyfotit. To jsem asi měla nějakou slabší chvilku, že jsem k tomu byla náklonná 🙂

Před bývalou tvrzí 🙂

Další fotky z toho hezkého výletu naleznete ZDE.

O dnešní neděli jsme s páníčky opět výletovali. Cestou jsme se pokochali  u Dvora Králové nezvyklou, ale moc hezkou údolní nádrží Les Království a následně jsme zavítali opět k horám, tentokrát tedy do podhůří Krkonoš a to k obci Hostinné na zdejší Mravenčí naučnou stezku. Trasa byla moc pěkná, vedla buď lesem nebo loukami, potkali jsme samozřejmě i několik místních mravenišť (která jsme již dle názvu zde očekávali) a mohli jsme se kochat hezkými výhledy a i uměním samotné přírody v jejím podzimním „malování“. Stezka nebyla až tak dobře značena – turistické značky tu nebyly vůbec, jen občas dřevěné šipky se symbolem mravence, ale jak jsme si všimli, jako turistické značení se daly považovat ptačí budky, které byly průběžně viditelné na stromech, kudy stezka vedla. 🙂

Nejzajímavějšími věcmi na našem výletě byl hezký výhled z kopce dolů na Hostinné, na jedné odpočívce umístěná houpačka, které páníčci neodolali, ale já z ní měla respekt (nějak jsem nepobrala, jak se páníčci na ní mohou nejdřív vcelku normálně ode mne oddalovat, ale vzápětí nezvykle rychle se ke mne zase přibližovat) a také super byl u jednoho tábořiště kamenný trůn asi pro Krakonoše, který jsem si musela vyzkoušet (pro mne teda moc pohodlný nebyl). 🙂

S pozadím Krkonoš 🙂

Další fotky z toho hezkého výletu naleznete ZDE.

O dnešním nedělním dni jsme si s páníčky „zahráli“ na horaly, anžto jsme vyrazili na výlet na Šumavu k obci Kašperské Hory na zdejší naučnou stezku Cestou zlatokopů. Stezka vedla pěkně lesem, hodnou část i podél Zlatého potoka (což mi zcela vyhovovalo) a následně i na střídačku do šumavských kopců a z kopců. 🙂
Cestou jsme potkali i lidičky s 2 jack russel teriéry, kteří na mne nejdřív dělali bububu, jelikož byli asi nesví z toho, že jsem větší než oni, ale pak pochopili, že se nemají čeho bát a hezky jsme si vzájemně „pokecali“. Po trase jsme minuli několik štol, kdy do některých z nich se dalo i na vlastní nebezpečí vstoupit, ale toto jsme radši neriskovali (ještě bychom tam někam zahučeli). 🙂
Výlet jsme si pěkně užili, ač jsme byli v nevyzpytatelných horách, počasí nám vyšlo tak akorát a příjemně turisticky unavení jsme opětovně shledali s naší čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Nad štolou 🙂

Dalších pár fotek z tohoto povedeného výletu naleznete ZDE.

O dnešním svátečním svatováclavském dni jsme s páníčky nejprve vyrazili na kontrolu průběhu stavby naší optické sítě. Jelikož jsem zde delší dobu z důvodu mé „vytíženosti“ nebyla, musela jsem si projít a zkontrolovat nově udělané úseky, jestli nejsou odfláknuté apod. Od mé minulé kontroly bylo ve stavbě pokročeno o velký kus práce (délkově o cca 1 km trubek) a stavbu jsem shledala jako bez závad s tím, že zase na kontrolu určitě dorazím. 🙂

Kontrolorka 🙂

Po „pracovní“ činnosti jsme posléze s páníčky vyrazili do Železných hor k obci Smrkový Týnec na zdejší Naučnou stezku U Tyrolského domku. První část naší lesní trasy byla poměrně náročná, ale ne fyzicky, ale spíš psychicky, jelikož se zde vyskytovalo v dnešním hezkém počasí dost jiných lidí, jak pěškochodců, tak i cyklistů, takže jsme se jim museli pořád vyhýbat, páníčkové si mne museli neustále pro jistotu přivolávat, abych někomu nezpůsobila psychickou újmu svou přítomností (ne všichni turisté mají pro nás hafany pochopení), takže to moc pohodlné nebylo. Pak jsme ale došli úspěšně dál k jedné plánované odbočce a zde již byl klid a pohoda. Procházeli jsme hezky lesem, přičemž naše procházka se po chvíli změnila v houbobraní, jelikož do těchto končin asi moc lidí nechodí, jelikož hub zde bylo tolik, že je páníčci mohli sbírat pomalu hráběmi. Mne houby moc neberou, ale chvílemi jsem se snažila páníčkům ukázat, že je umím také najít, přičemž jsem jim ukazování mých nálezů praktikovala nakopnutím či odkopnutím najité houby mou přední nebo zadní packou. 🙂

Výlet jsme si společně velmi pěkně užili a příjemně unavení z toho veškerého hledání a chození jsme se rádi opětovně shledali s naší „boudičkou na kolečkách“. 🙂

Vodomilka 🙂

Další fotky z tohoto hezkého výletu naleznete ZDE.

Dnešního sobotního dne jsme s páníčky vyrazili zase na Moravu, tentokrát k obci Divoky na zdejší Naučnou stezku Boří. Na mapě trasa vypadala pěkně, ale v reálu to bylo trochu rozdílné. Přišlo nám, že stezka již není nijak extra udržovaná, ale že si žije svým vlastním životem a to zejména v ohledu rozrytých a zabahněných lesních cest a zarostlých cest cca metrovými kopřivami na mezích. Trasu jsme si tedy z těchto důvodů uzpůsobili trochu dle svého i vsuvkou po poli. Ale potěšilo nás, že jsme natrefili i na několik naučných zastavení, i když jsme se odchylovali z trasy. Já jsem po cestě prohnala jednoho zajíčka, s kterým jsem se chtěla kamarádit, a on začal zdrhat a také jsme se pokochali hezkým výhledem od zdejšího posedu (páníčkové i z něj ze shora) – když tu nebyla přímo nějaká vyhlídka, tak jsme si jí udělali sami. 🙂
Procházku jsme si hezky užili a dokonce i zavčasu jsme ji zpátky i u naší „boudičky na kolečkách“ ukončili, jelikož se na nás začal hnát nehezký černý mrak, z kterého však nakonec nespadla ani kapka. 🙂

Pod posedem 🙂

Dalších pár fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.

Gastroturistická vložka páníčků se tentokrát konala v Hodoníně v restauraci Staročeská družba. Ač název trošku odrazoval a následně i venkovní vzezření (restaurace byla umístěna v rámci rozlehlejší, typicky socialisticky vyhlížející budovy), interiér i bašta byly prý super, včetně velmi příjemné usměvavé obsluhy. 🙂