Tuto neděli jsme s páníčky vyrazili na Moravu. Bylo tomuto zejména z důvodu, že nyní začíná již burčákové období, přičemž my burčák rádi. Tudíž jsme si zajeli do Mikulova přímo do jednoho vinařství a „natankovali“jsme si zde pak na doma tuto vinnou dobrotu (já burčáček také velmi ráda a páníčkové se se mnou určitě podělí). 🙂
Tento výlet na Moravu jsme samozřejmě nemohli absolvovat bez nějakého turismu, jelikož na Moravě je krásně. K turistice jsme zvolili Naučnou stezku Děvín. Trasa vedla buď po lesních nebo kamenitých cestách, chvíli do krpálu, chvíli z kopce, mohli jsme se pokochat několika vyhlídkami s výhledem až pěkně do pryč a také místní telekomunikační věží, což bralo zejména páníčka. Výlet jsme si pěkně užili, počasí nám vyšlo tak akorát jen se dvěmi minipřeháňkami a pěkně uťapaní jsme se opětovně pak rádi shledali s naší „boudičkou na kolečkách“.

Na vyhlídce 🙂

Další fotky z tohoto krásného výletu naleznete ZDE.

Dnes jsme se s páníčky zúčastnili Výstupu berňáků na horu Říp. Bohužel zejména z důvodu nepříznivé dopravní situace (silnější provoz, hodně zúžení apod.) jsme na místo srazu dorazili o trochu později, takže dole na parkovišti už nikdo z účastníků nebyl, tak jsme se na výstup vydali osamoceně, ale po chvíli jsme již narazili na berňácké účastníky. 🙂
Na vrcholu jsme se potkali mimo jiných i s bráchou Cargem, polobráchou Dracem, kamarádem Maxíkem (který ze mne byl jako obvykle u vytržení). Udělala se hromadná fotka všech účastníků, od pořadatelky akce jsme obdrželi diplom za účast, páníčkové dřevěný upomínkový amulet a my pejsci nějaké ty pamlsky. Setkání se dle mne hezky vyvedlo, my pejsci i naši páníčci si hezky pokecali a těšíme se zase na další ročník 🙂
Po výstupu a následně i sestupu se nám nechtělo hned mířit k domovu, tak jsme ještě zajeli poctít svou návštěvou Naučnou stezku Zákupy nacházející se u stejnojmenné obce nedaleko České Lípy. Stezka vedla hlavně lesem, nacházel se částečně podél ní krásný lesní potůček a také Dívčí pramen a Jakubův pramen, takže (nejen) z vodního hlediska jsem byla velmi spokojena.:-)
Jedinou nevýhodou stezky bylo její neturistické značení, značení stezky bylo jen rozcestníky s dřevěnými šipkami s názvy cílů, přičemž se nám přihodilo, že jsme některý z rozcestníků přehlédli a tudíž jsme se ocitli mimo trasu a to dokonce až tak, že jsme částečně zapadli v nějaké rákosové bažině. Ale hlavně díky páníčkově orientačnímu smyslu jsme se dokázali dostat na nějakou louku a z ní na silnici, po níž jsme tedy neplánovaně, ale chvatně z důvodu blížící se bouřky, museli cupitat až k naší „boudičce na kolečkách“. A měli jsme štěstí, jen co jsme do ní nasedli, strhla se pěkná dešťová průtrž doprovázená bleskovými zářemi. 🙂

S Cargem a Dracem na Řípu 🙂

Na kamenném srdci 🙂

Další fotky z tohoto pěkného double-výletu naleznete ZDE.

Páníčků gastronomická seance se tentokrát odehrála v Mladé Boleslavi v restauraci Rozvoj a ač má tento gastropodnik divný, ne zrovna sympatický název, dlabanec zde byl prý dobrý, rychle udělaný a i s chutí spapaný. 🙂

Dnešní nedělní den jsme poctili svojí návštěvou Naučnou stezku Brložsko nacházející se u obce Brloh nedaleko Českých Budějovic. Samotné putování jsem nezačala zrovna s příznivým skóre, jelikož jsem absolvovala k velké nevůli páníčků extempore s místními černými kravkami na pastvině – já si s nimi chtěla hrát, ony moc nechtěly, ale já je k tomu pořád povzbuzovala a měla z toho prču. Za to jsem si od páníčků vysloužila velké vyhubování a jelikož se na mne fakt zlobili, snažila jsem si je udobřit tím, že jsem poslouchala jako hodinky – fakt jsem se pěkně styděla… ;-(
Po tomto mém omylu jsme vyrazili dál na stezku, ale skončili jsme na ní dříve než jsme čekali – trasu stezky najednou přetínal elektrický ohradník jiné kravské pastviny. Páníčkové to víc nestudovali, ale tato část stezky asi již přestala být udržována. Nechtěli jsme to však vzdát, tak jsme se vrátili na původní výchozí bod a popojeli jsme autíčkem kousek dál, kde jsme si udělali nový výchozí bod. Tam to již bylo lepší i dobře značené, ale i zde se vyskytlo nějaké ALE a to v tom smyslu, že se zde strhla průtrž mračen, takže jsme se opět museli bez dokončení stezky vrátit do naší boudičky na kolečkách. Cestu zpět jsme si ale zpestřili lehkým houbařením (to už nepršelo až tak příliš) v lesíkách kolem stezky, takže jsme si udělali aspoň takovouto radost v tomto ne příliš vydařeném putování a páníčci fakt radost měli – houbiček bylo jak máku. 🙂

S dřevěným pánem 🙂

Další fotky z tohoto zmoklého výletu naleznete ZDE.

Páníčci dnešní turismus završili ještě i gastroturismem a to tentokrát v Mlýnské krčmě v Šindlových dvorech. Dle jejich slov neurazilo, ale ani příliš nenadchlo, ale prý celkem chutně zahnali hlad a měli tam i hezké rybí akvárium. 🙂

Dnešní sobotní den byl velmi pestrý na zážitky. Nezvykle brzy jsme si museli o tomto víkendovém dni s páníčky přivstat, jelikož jsem se jela účastnit na Klubovou výstavu švýcarských salašnických psů do Zárybničné Lhoty u Tábora. Tentokrát jsem nastupovala ve třídě otevřené, kde se nás celkově sešlo 45 fen. Ač čekání na to, než přijdu na řadu, bylo docela delší, zvládli jsme to s páníčky dobře. Na výstavě jsem se setkala se svou ségrou Cassiopeou a bráchou Cortézem a také několika D-čkovými skorosourozenci Desree, Dakotou, Domenicem, Dolfim a Drixylem. U pečlivé rozhodčí Ing. Evy Procházkové jsem si vyběhala známku Velmi dobrá. Počasí nám vyšlo tak akorát, jen co jsme z výstavy odjížděli, začalo pěkně pršet.

„Rodinné“ foto 🙂

Dalších několik fotek z výstavy naleznete ZDE.

Po výstavě se nám ale nechtělo přímo domů, tak páníčkové ověřili stav pršení na nějakém interneto-meteoradaru a vybrali výlet tam, kde by v době našeho příjezdu pršet extra nemělo. Naším „obětním beránkem“ se tedy stala Naučná stezka Školní podlesí – Hůrka nedaleko Putimi. Stezka vedla po cestách buď přímo v lese nebo mezi lesy a jelikož páníčci po minulém neúspěšném procházkovém houbaření neměli tentokrát s sebou žádnou houbařskou výstroj a výzbroj, zákonitě nacházeli hub dost, tudíž si houbařské vybavení museli provizorně vytvořit z věcí, co měli s sebou – prý tam přece ty houby nenechají. Mne nějaký houby nechávají chladnou, jsou mi fuk, ale když to páníčkům udělá radost, tak přitom budu klidně po tom lese pobíhat s nimi (a občas nějakou tu houbu svojí pacičkou pěkně nakopnu). 🙂

Po procházce jsme se jen na chvilku na kukandu zajeli podívat do do Putimi na kamenný most, přes který kdysi procházel Dobrý voják Švejk a za tímto mostkem jsme pak objevili i krásnou sochu na Švejkovu počest. 🙂

Zátiší s muchomůrkami 🙂

Dalších pár fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.

A i tentokrát se následně konala páníčků gastroturistická vsuvka a k „prozkoumání stavu“ byla vybrána Středověká krčma v Písku. A byl to prý výběr vskutku originální – typická středověká krčma, s originálním chováním personálu skutečně jako kdysi, hosté byli oslovováni jako sedláci a selky, zde nejedlo a nepilo, ale žralo a chlastalo a pokrmy byly dělány přímo na ohni. Zážitek to byl prý parádní, akorát paničku napadlo, co by místní osazenstvo mělo za poznámky na mne, kdybych šla s páníčky dovnitř. 🙂

O dnešním nedělním dni jsme také nezaháleli a vyrazili jsme na cesty. Naším cílem se stala Naučná stezka Březinské studánky u obce Březina nedaleko Bělé pod Bezdězem.
Stezka oficiálně vedla jak po lesních cestách, tak i po silnici, ale trasu jsme si upravili podle svého tak, abychom šli tím lesem, ale místo silnice po louce, aby to bylo pohodlnější. Odchýlili jsme se tak sice z trasy stezky, ale pochod po silnici my neradi. 🙂
Cestou jsem měla premiérový zážitek v tom, co to znamená panička na houpačce (na jednom stromě byla tato houpačka zavěšena a panička neodolala tomu si jí vyzkoušet). Bylo to divný, jak panička lítala vsedě vzduchem, tak jsem se jí snažila před tou „zlou“ houpačkou štěkotem chránit, ale ona (ta houpačka) na to vůbec potvora nereagovala a ještě jsem před ní musela uhýbat, aby mi nenafackovala. Panička mi pak ale vysvětlila, že to je v pohodě, že houpačka není žádná nebezpečná obluda. 🙂
I tentokrát byla na trase i nějaká ta voda a zde to bylo ve formě Březinské studánky, kde jsem se v dnešním hezky teplém dni příjemně osvěžila. Vtipnou vsuvkou dnešního výletu bylo paniččino připravení se na houbaření, kdy si s sebou oproti minulým výletům, kdy neměla nalezené houby kam dávat, vzala jak houbařský košík a nůž a za celou cestu našla jen jednoho hřiba (o němž si beztak celou dobu myslela, že je to hořčák a prý nakonec nebyl) a jednu minipýchavku. Takže skutečně velký úspěch. 🙂
A i dnes páníčci byli věrni gastroturistice, kdy dnes při ní vyzkoušeli Pizzerii U Sousedů v Mladé Boleslavi. Dojem v nich prý zanechala dobrý, pizza byla velmi dobrá i když nebyla typu italského ale spíše typu domáckého.

U Březinské studánky 🙂

Další fotky z tohoto pěkného výletu naleznete ZDE.

Dnešní sobotní den jsme s páníčky prožili výstavně-turisticky. Pro mne nezvykle brzy ráno jsme vyrazili do hlavního města Prahy na dnes zde konanou Krajskou výstavu psů Džbán. Setkali jsme se zde se psími i člověčími přáteli okolo „naší“ chovatelské stanice Trikolore Fortuna a také holkami stafordkami. Výstava se nesla v dobré náladě i v hezkém počasí, ale to začínalo být postupně čím dál víc teplejší, což mne příliš nevyhovuje, takže při předvádění v kruhu mne to dost ovlivnilo (nechtělo se mi hezky běhat, ačkoliv to umím). Od paní rozhodčí jsem obdržela známku Výborná 4 s hezkým posudkem a také hezký výstavní pohár. Náš odchod z výstavy jsem následně zakončila vodním osvěžením se v přírodní nádrži Džbán – v ní to bylo „bájo“. 🙂

S výstavním pohárem 🙂

Dalších pár fotek z výstavy naleznete ZDE.

Jelikož se nám po výstavě nechtělo hned domů, udělali jsme si ještě i turistický výlet nedaleko Plzně k obci Vranovice na zdejší Naučnou stezku Po stopách důlní činnosti na Břasku. Procházeli jsme vesměs ve stínu po lesních cestách, okusila jsem vně i vnitřně tamní Vranovické jezero, zhlédli jsme bývalou těžební jámu, z níž je nyní již dosti plná skládka, a také i přírodní památku Baštu (pás uhlí hned cca 30cm pod zemí). Jak se ale stalo naším „zvykem“, ani tentokrát jsme se nevyhnuli při našem putování delší lokální dešťové přeháňce, takže jsme jej absolvovali na 2 části s menší schovávací pauzou v naší „boudičce na kolečkách“. 🙂

Na cestě zpět domů se páníčci zastavili ještě i v obci Zruč – Senec, přes kterou jsme projížděli, ve zdejším Air Parku soukromého sběratele historických letadel, vrtulníků a stíhaček. I když bych asi mohla i já dovnitř do areálu, na páníčky jsem radši počkala v „hlídací“ pozici v autě. Ale co jsem se rozhlížela, bylo tam těch leteckých „věcí“ opravdu hodně. 🙂

U Bašty 🙂

Další fotky z výletu i Air Parku naleznete ZDE.

A ani dnes páníčci neopomněli i gastroturistiku. Dnes zvolili plzeňskou Starou sladovnu a prý neprohloupili a doporučují. Měli tu prý celkem originální nabídku dlabanců i v historickém nářečí (ještě že tam byl i aktuální český „překlad“) a zejména ocenili, že zde „nevařili“ žádný smažák s hranolkami apod. 🙂

Den to byl silně pestrý a náročný, takže jsem po příjezdu domů a po večeři co by dup zalehla a spánkově to zalomila jako špalek. 🙂

O dnešním posledním prázdninovém dni jsme s páníčky vyrazili na výlet do Moravského krasu na okružní Naučnou stezku Macocha. Hned na začátku jsme potkali průvody lidí, což nás trochu znejistilo v tom, jestli budu mít příležitost se i na volno proběhnout (což já velice ráda). Ale tato nejistota se za chvíli vystříbřila, jelikož ti lidi šli jen na lanovku, která je nahoru k vyhlídce na propast doveze, a ne že by šli pěškobusem jako my, takže nám to i vyhovovalo a já si mohla na většině trasy užívat pobíhavé „sportování“. 🙂
Trasa vedla převážně po hezkých lesních cestách, i když na konci stezky jsme pak museli cupitat po klasické asfaltce. Největší zajímavostí na trase byla samozřejmě samotná propast Machocha, kterou jsme zhlédli jak z horní vyhlídky, tak i z té spodní, k níž zeshora vedly hezky opravené schody,ale s neprakticky zvolenou dlažbou – celkem pěkně to po nich klouzalo, ale ten výhled za to stál. A ani tentokrát jsem neodolala vyzkoušet kvalitu zdejší říčky – tady tou říčkou byla Punkva a mé hodnocení si vysloužila jako velmi dobré. 🙂
Bohužel na konci našeho putování nás pěkně potrápilo i počasí. Přes celou dobu našeho výletu bylo tak akorát pěkně, ale pak najednou přišel pořádný přívalák a zachytil nás zrovna v místech, kde se nedalo nikam schovat,takže jsme pěškobusem pokračovali tím slejvákem dál k naší „boudičce na kolečkách“, kde jsme se konečně ukryli před deštěm, ale to jsme již stejně byli všichni zmoklí jak hastrmani. Ale i přes tuto nepříjemnost tento výlet s páníčky hodnotíme jako vydařený – holt ne vždy musí vše vyjít ideálně.

Nad Macochou 🙂

Další fotky z tohoto moravského výletu naleznete ZDE.

Dnešní sobotní den jsem s páníčky strávila zase napůl pracovně a napůl turisticky. Nejdřív jsme se vydali zkontrolovat pokračující stavbu naší optické sítě, kdy já si téměř celou trasu s páníčky prošla, zrevidovala a obzvláště zhlédla místa, kde jsem minule byla přítomna ještě při vyhrabaných výkopech. 🙂

Poté jsme se vydali na výlet ke Kolínu do tamní části Brankovice na zdejší Naučnou stezku Borky. Trasa vedla pěkným lesíkem, kde jsem si pobíhala a čmuchala, ale na 2 místech jsme šli i kousek po silnici, což zrovna není dvakrát vyhovující, ale dalo se to. Dojem z hezké procházky v přírodě nám však docela kazil nepříjemný puch z nedaleké čističky odpadních vod a také nějaký letadlový aktivista, který stále se svým hlasitým strojem kroužil přesně nad námi.

Ale i tak jsme si procházku (i přes lehkou přeháňku) hezky užili a na zpáteční cestě jsme ještě jednou stavili na stavbě optiky, ale mne to již bylo fuk, takže můj dozor byl již jen velmi vlahý a v pozici vleže. 🙂

Na břehu Labe 🙂

Další fotky z tohoto hezkého výletu naleznete ZDE.

O dnešním sobotním dni jsme s páníčky vyrazili na výlet do Českého lesa k obci Stará Knížecí Huť na zdejší Naučnou stezku Historie sklářství. Nejdřív jsme tedy nějak nemohli ani najít začátek stezky, jelikož v dané obci, skládající se jen ze 4 stavení, jsme nemohli natrefit na žádný záchytný bod, který by na naučnou stezku poukazoval, ale díky páníčkovu orientačnímu smyslu jsme nakonec na stezku narazili. 🙂
Já byla hned na začátku v transrozpoložení, jelikož jsme míjeli ne moc udržované obydlí, ke kterému jsem pořád páníčky táhla, což jim přišlo divné, a rozřešením mého stavu byla skutečnost, že na tamní bordelzahradě bylo více domácích opeřenců, které bych nejradši prohnala, takže mne páníčci museli držet dost zkrátka. Z onoho obydlí dokonce vylezl na obhlídku i jistý nesympaticky čumící pán, vypadající tmavě jak čert – s ním by byla v případě mého „zásahu“ hooodně špatná domluva… 🙂
Další putování již bylo v pohodě, trasa vedla buď lesem nebo mezi loukami, minuli jsme několik lesních potůčků, pozůstatky sklářských dílen, prošli jsme bývalou osadou Stoupa a smočila jsem se také ve zdejším pěkném Huťském rybníku. A příjemně unavená jsem se posléze zase ráda shledala s naší „boudičkou na kolečkách“. 🙂

V bývalé Stoupě 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dnešní den jsem s páníčky strávila jak pracovně, tak i výletově. Nejprve jsme opětovně zajeli zkontrolovat práci kopáčů výkopů naší optiky. Já jako vrchní kontrolorka kvalitu výkopů zkontrolovala jak zvrchu, tak i z vnitřku a shledala jsem je jako v pořádku. Pak jsem ještě musela zajistit i dozor nad zahrnováním těchto výkopů, jestli to pánové dělají dobře a neflákají to. 🙂

Kontrolorka stavby i kávy 🙂

Po této pracovní fušce jsme se následně vydali na aktivně odpočinkový výlet k obci Poříčí u Litomyšle, a to na Naučnou stezku Kolem Štimberka. Stezka byla velmi pěkná, vedla buď lesem nebo po louce, byla krásně značena a jak jsme později zjistili, tato stezka byla otevřena v loňském roce, tudíž se dá říct, že je nová. Cestou jsme minuli retenční vodní přehrádku i vícero lesních potůčků (toto vše jsem musela minimálně pacičkama vyzkoušet), panička nadšeně našla podél cest několik hub a dorazili jsme také k vytvořené vyhlídce do okolí nad obcí Poříčí, kde mne víc jak vyhlídka zajímalo hlavně myšilovení ve zdejším posekaném minipoli. 🙂
Jelikož jsem toho za dnešek jak pracovně i nepracovně naběhala dost, byla jsem ráda, že jsem po procházce mohla „zahučet“ do naší „boudičky na kolečkách“ a „hlídat“ ji i s páníčky.
Co se ještě týče i páníčků obvyklé gastroturistiky, byla samozřejmě učiněna i dnes, přičemž tentokrát byla zvolena hospůdka pod Kunětickou horou u Pardubic a volba dle páníčků nebyla špatná, jak krmě, tak i dojem z hospůdky byly velmi dobré, takže kdo se zde bude vyskytovat, může se zde občerstvit a určitě neprohloupí. 🙂

S houbovým úlovkem 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.