O dnešní pěkně teplé neděli jsme i přes teplo nechtěli s páníčky zevlovat doma a vyrazili jsme na výlet k obci Vratěnín na zdejší Graselovu stezku. Putovali jsme po kamenitých, hlinitých i lučních cestách. Po cestě jsme pořád vyhlíželi nějaké naučné zastavení, které by navazovalo na prvotní ceduli v obci Vratěnín, ale to žádné nebylo a páníčkům nakonec došlo, že to nemá být naučná stezka, ale jen normální stezka, po které kdysi pan Grasel putoval.
Po cestě jsme minuli Vratěnický rybník, v kterém bylo parádní osvěžení jak paciček, tak i mého „vnitřku“, Zlatou studánku, která moc „zlatě“ okolo nevypadala, i když vodičku měla mňamózní, moderní lesní posed a Graselovu vyhlídku, o níž jsme si mysleli, že to bude vyhlídka někam do kraje, ale v reálu to byla „vyhlídka“ do okolních polí. 🙂
Ke konci naší trasy jsme opět míjeli Vratěnický rybník, ale z jiné strany než předtím, a přisla se nám zde ukázat labutí rodinka skládající se z mámy labutě a 6 labuťat. Ač já obvykle mám na takovéto vodní opeřence pifku, tentokrát mi to bylo fuk, jen jsem si je z odstupu prohlédla, co jsou zač. 🙂
Následně poté jsme se s páníčky vydali ještě na gastroturistiku, která se tentokrát odehrála v Kamenici nad Lipou v Hostinci U Loupežníka. A jelikož zde měli i venkovní posezení, vydala jsem se tam společně s páníčky. Dlabanec jim voněl (a asi i chutnal) velice dobře. Během naší návštěvy jsem upoutala svou osobností dětské i jejich rodičovské osazenstvo a následně i slečnu servírku, takže jsem si vysloužila i jejich pomazlení a podrbání a taky drobnou mňamku. 🙂

Ve Vratěnínském rybníku 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Nynější sobotní den jsme s páníčky strávili zase na výletě, kdy jsme se nejprve zajeli podívat a zkontrolovat výkopy naší optické sítě a pak jsme zamířili do Podještědí k obci Osečná na zdejší Naučnou stezku K Pramenům. Trasa vedla po lesních nebo lučních cestách a ač bylo dost teplo, v lese a v trávě bylo hezky chladivě. 🙂
Po cestě jsme měli krásné výhledy na vysílač Ještěd, pobrouzdala jsem se v říčce Ploučnici a také jsme si (teda páníčkové) dali v obci Osečná výbornou kopečkovou zmrzlinu. Na tom se mi nejvíce líbilo, že majitelka krámku dovolila, že dovnitř do krámku můžu s páníčky jít i já, aby oni si mohli vybrat, jakouže tu zmrzku si dají. Líbilo se mi to proto, že v krámku měli krásně chladivou podlahu a hlavně měli v chlaďáku krásně vonící buřtíky a párečky, které se mi zamlouvaly mnohem víc než nějaká zmrzlina. 🙂
Jedinou nepříjemností na našem výletě bylo, že jsme naším autíčkem v jedné obci málem srazili malého černého psího kamaráda, který si usmyslel, že bude přecházet silnici zrovna v době, kdy jsme ho míjeli. Naštěstí však páníček měl dobré reflexy a pejskovi se nic nestalo, ačkoliv byl z toho randálu při brzdění trochu vyplašený. Ale hlavně že to dobře dopadlo…

S Ještědem v pozadí 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dnešní sobotu jsme zpočátku strávili pracovně, kdy jsme se s páníčky zajeli podívat na to, jak pokračuje výstavba naší optické sítě v nedalekém městě od nás, kterou páníček jako investor řádně kontroluje. Jelikož je však potřeba kontrolu provádět i jiným nezaujatým pohledem, ujala jsem se toho já. Zkontrolovala jsem bagr, složiště s materiálem, zemní výkop zvrchu i zevnitř a také i pány „kopáče“. Ti zrovna v době naší návštěvy měli pauzu na oběd a každý z nich si tam něco pojídal, tak jsem musela také zhlédnout, zda-li nebaští nějaké špatné věci. Měli samé dobroty a nebyli ani hamižní a trochu se se mnou (k nevoli paničky) o to svoje i rozdělili.

Kontrolorka stavby 🙂

Po pracovním vytížení jsme následně vyrazili i na výlet, a to kousek od Velké Bíteše k obci Deblín na zdejší Deblínskou naučnou stezku . Trasa vedla celá lesem, takže jsme šli pěkně ve stínu,ale ani to nezabránilo tomu,že mi bylo horko v dnešním teplém dni. Z toho důvodu jsem si užívala namáčení paciček v pár (doslova) loužích, co jsme cestou minuli. Jelikož stezka byla poměrně krátká, „střihli“ jsme si to kousek ještě i mimo ni, kdy jsme došli ke zdejší lesní retenční nádrži, v níž jsem si pacičky také pěkně zchladila a doplnila do sebe vodní tekutinu. Zde u nádrže jsem nějak moc zaujala i krásně barevnou vážku, která ke mne několikrát na střídačku vždy přilétla a zase odlétla. Asi jsem se jí líbila, ale mne to bylo úplně fuk. 🙂

Lesní pauzing 🙂

Další fotky z tohoto pěkného pracovně-procházkového výletu naleznete ZDE.

O dnešku jsme opět nezaháleli a vyrazili zase na výletování. Tentokrát jsme svou návštěvou poctili Naučnou stezku čs. opevnění poblíž obce Slavonice u Jindřichova Hradce.
Trasa vedla skoro celou dobu lesem, což bylo v dnešním teple příjemné, a minuli jsme několik víceméně udržovaných bunkrů, které mne zpočátku docela zajímaly, ale pak mi už přišly všechny stejné, tak už mne tak nebrali a čuchala jsem si okolo v lese. Cestou mne panička také pěkně osvěžila ve zdejším rybníku – rozuměj tak, že mne vodou ona ručně omokřila a ne tak, že bych se já sama do vody vydala celá se namočit. To fakt ne, po bříško to bohatě stačí. 🙂
Výlet se nám hezky vydařil a i z toho důvodu, že jen jsme nasedli zpět do naší „boudičky na kolečkách“, začala pořádná průtrž mračen (což jsem já již cestou k „boudičce“ věděla, proto jsem k ní chtěla jít co nejkratší cestou, ale páníčci že ne, že přece to dojdeme po stezce, takže co blbnu). Tudíž jsme to měli o chlup, aby z nás nebyli vodníci. 🙂

Páníčci tentokrát své gastroturistické zastavení realizovali přímo v Jindřichově Hradci nedaleko zdejšího hlavního náměstí v hospůdce Pod Věží, kde si opět dobře pochutnali (holt asi umějí vybírat, kam půjdou na dlabanec) a pak jsme již spokojeně na všech frontách vyrazili k domovu. 🙂

Na bunkru 🙂

Další fotky z tohoto pěkného výletu naleznete ZDE.

O dnešním sobotním dni jsme si zavýletovali na Šumavu k obci Hojsova stráž na zdejší Naučnou stezku Brčálník. Ač název evokuje přítomnost nějakých rybníků brčálníků, žádný takový jsme nepotkali, jen několik lesních a lučních potůčků, což mi bohatě stačilo a líbilo se mi v nich 🙂
Trasa byla okružní, takže odkud jsme vyšli,tam jsme se i vrátili, a právě tam se mi líbilo asi nejvíc, jelikož zde v několika ohradách byly ovečky a kozy, které mne moc zaujaly a chtěla jsem si všechny očuchat, čemuž však všechny nakloněny nebyly,ale některé naštěstí jo. Také zde měli v ohrádce i 2 kamarádské divoké pašíky, z kterých jsem byla úplně paf, opusinkovala jsem se s nimi a kdybych mohla, tak bych se k nim snad i nastěhovala. A i moc pěkně mi voněli. 🙂
Akorát páníčci ze mne dnes nebyli moc nadšení, šili se mnou všichni čerti a trpěla jsem chvilkami trvající hluchotou. Z toho důvodu jsem neměla nárok na nějaké mlsíky, což musím do příště promyslet tak, aby mlsíky být mohly (ty já moc ráda). 🙂

Páníčkové si ani tentokrát neodepřeli ani gastroturistiku, kterou realizovali na zpáteční cestě domů v obci Ořech u Prahy v tamní středověké restauraci, kde asi moc dobře vařili, jelikož když se pak vrátili k naší „boudičce na kolečkách“ (kterou jsem do té doby bedlivě hlídala), vonělo to z nich moc pěkně nějakými dobrotami a i oni si ještě po cestě chvíli pomlaskávali. 🙂

Na šumavské pastvině 🙂

Další fotky z tohoto pěkného výletu naleznete ZDE.

O dnešním velice teplém dni jsme tentokrát nechtěli zdolávat nějaký turistický okruh, abychom se na tom sluníčku neupekli, a zvolili jsme variantu toho, že jsme se vydali za vodou. Jako vhodné výletní koupadlo jsme zvolili vodní nádrž Nechranice nedaleko Chomutova.

Voda byla fajn, krásně osvěžující a páníčci se mne snažili přijít na chuť tomu, čemu se říká plavání. Několik temp na více pokusů jsem vyzkoušela, ale že by to bylo pro mne nějaké terno, to ne. Lepší bylo držet se ve vodě u břehu maximálně po bříško, „chytat“ kamínky páníčky házené do vody nebo se paničce vyvalovat na její osušce (nebudu přece hajat přímo na zemi), zvláště poté, co jsem se od vody válením lehce osušila ve křoví a poté v písku. 🙂

Mokrá na břehu 🙂

Další fotky z tohoto mokrého, ale osvěžujícího výletu naleznete ZDE.

O dnešní neděličce jsme si zavýletovali o trochu blíže než včera, a to na pomezí Vysočiny a Jihočeského kraje k obci Horní Pole na zdejší Naučnou stezku Poznej kraj pod Javořicí. Neprošli jsme tedy úplně celou stezku, ale její severní okruh a ne vždy jsme se drželi přesně trasy (nechtělo se nám hlavně jít po silnici a přes obec, tak jsme to „střihli“ přes louku a les). 🙂
Stezka celkově vedla buď po loukách nebo lesících, v nichž se mi líbila téměř každá louže, v níž jsem mohla smočit své pacičky. Procházeli jsme také kolem 2 rybníků,ve kterých sice nebyli žádné kachny, ale v tom jednom se koupali 2 člověčí otužilci – to mne docela zaujalo a byla jsem jimi chvilkově fascinována. 🙂
Jelikož jsem po stezce pobíhala sem a tam a i dopředu a dozadu, byla jsem následně dost ráda, že jsme dorazili zpět do naší „boudičky na kolečkách“ a mohla jsem započít řádně „hlídat“. 🙂
Páníčkové se pak vydali ještě na gastroturistiku, jejíž cíl zvolili v nedaleké Telči, v boční uličce u proslulého telčského náměstí plného turistů. Já jim mezitím pohlídala naší „boudičku na kolečkách“. Když se za chvíli vrátili, vypadali spokojeně, napapaně, ale i hezky promokle – přišel totiž pěkný chvilkový přívalák, který je zastihl zrovna při přesunu mezi hospůdkou a „boudičkou“. A to si mysleli, že už to pršavé počasí máme ze včerejška vybráno, a ono prd 🙂

Posezení u rybníka 🙂

Další fotky z tohoto pěkného výletu naleznete ZDE.

Dnešní sobotní den jsme si opět cestovatelsky užili. Zamířili jsme opět na Slovensko, tentokrát do obce Devínská Nová ves na zdejší turistické „kolečko“ sestávající i z Náučného chodníka Devínská Kobyla. Trasa vedla buď zdejšími lesíky nebo po hřebenových rumištích. Bohužel však asi po čtvrtce cesty se k nám obrátilo zády počasí a začalo pršet. Nechtěli jsme to ale vzdát, tak jsme i přes déšť pokračovali dál v naději, že to přejde. Bohužel nepřešlo, ba jsme se i chvílemi obávali, jestli z toho nebude nakonec i bouřka, takže jsme okruh chvatným tempem došli až k naší „boudičce na kolečkách“, kam jsme dorazili pěkně mokří.
Ale ani tento nečas nás neodradil v tom, abychom se zajeli ještě podívat na nedaleký soutok řeky Moravy a Dunaje, přičemž po cestě se na nás opětovně začalo smát sluníčko, takže jsme měli radost. A i díku tomu jsme se pak prošli v podhradí hradu Devín a chtěli jsme se jít podívat ještě i přímo do jeho areálu. Bohužel však u zdejší vstupní brány jsme se dozvěděli, že pejskové dovnitř nesmí ani na vodítku. Tak jsem páníčkům schválila, že na ně počkám v naší „boudičce na kolečkách“ a oni si to projdou samostatně. Dokonce se tam zúčastnili takové malé hry ve hledání písmenek do tajenky v areálu hradu a po vyřešení dostali potěšující sladký „poklad“ neboli Horalku 🙂
Poté mne páníčci s sebou vzali ještě na gastroturistiku v hospůdce u hradu, kde jsem pana číšníka (a asi i majitele) upoutala natolik, že si mne přišel i pohladit, pomazlit a přinesl mi pak z kuchyně i kostičku k mlsání, kterou mi pak páníčci doma dali. Byla výborná. 🙂

Bokorysně na kamínku 🙂

Další fotky z tohoto pěkného výletu naleznete ZDE.

Dnešní druhý červencový státněsvátkový den jsme „oslavili“ výletem k obci Křižanov na odtud nedalekou Naučnou stezku Šebeň.

Trasa vedla krásným klidným lesem a byla jednotematicky pojata zajímavým tématem lesních mravenců (a že jsme jich po cestách v lese potkali snad miliony). Jednalo se hezkou procházku, na níž jsem měla možnost ochutnat i několik zralých a sladkých borůvek a lesních jahod, a i počasí nám vyšlo docela tak akorát a dokonce jsem po delší době v lese potkala i potůček s tekoucí vodou, ve které jsem se mohla ochladit a osvěžit. Všude je jinak totiž takové sucho, že vodu aby jeden pohledal, na obvyklých vodních cestách v lese nebývá ani kapka.

Na kamínku 🙂

Další fotky z tohoto pěkného výletu naleznete ZDE.