Ani o dnešní sobotě jsme nezaháleli a vyrazili „pro změnu“ zase do zahraničí. Tentokrát jsme zavítali do Rakouska a využili k tomu hraniční přechod České Velenice. Už při přejezdu hranic nám to přišlo jako když jsme vjeli nejen do jiného státu, ale do jiného podnebného pásu – oproti naší vlasti zde byla všude na trávě a polích jinovatka, byly lehce omrzlé stromy a i naší čtyřkolové boudičce to chvilkama i na silnici podkluzovalo.
Naším cílem byla obec Retz, u níž se nachází pěkná okružní trasa mezi místními vinicemi. Hned na našem výchozím bodě jsme se mohli pokochat krásným větrným mlýnem, nyní využívaným hlavně jako turistické lákadlo, i když by měl být stále funkční. Dále po cestě jsme minuli několik kamenných soch na zdejší křížové cestě a pak nás již čekalo putování po cestách mezi vinicemi. To se mi moc líbilo, jelikož vinice moc pěkně voněly, i nějaké zbytečky „toho dobrého“ se k ochutnání v nich nacházely a dokonce jsem zde mohla chvilkově uplatnit svou oblíbenou disciplínu myšilov. Moc pěkně jsme si povandrovali a za téměř tmy jsme se vrátili zpět k větrnému mlýnu a tudíž i k naší „boudičce na kolečkách“. 🙂
Páníčkové nejprve jsme uvažovali, že odtud pojedeme hned zpátky domů, ale jelikož jsme byli již nedaleko Vídně, kam se páníčci chystali teď někdy vyrazit na její vánoční trhy, rozhodli se, že tam vyrazí teď a i se mnou. Málem jsme tam ale nedorazili, jelikož sehnání dálniční známky, kterou jsme na cestu do Vídně potřebovali, se stalo i v blízkosti dálnice pěkným oříškem. Páníčkové ji splašili teprve až u čtvrté zkoušené „benzinky“ – kdyby ji neměli ani tam, vzdali bychom to. Ale tam ji tedy měli a tak jsme mohli frčet „nach Wien“. Konkrétním naším cílem bylo Radniční náměstí (Rathausplatz), kde se každoročně koná tradiční vánoční trh Christkindlmarkt. Na trh jsem šla páníčky doprovodit i já, ale byl to pro mne značný nezvyk. Jednak velká doprava a ruch ze zdejší hlavní silnice, jednak neskutečně moc lidí, kteří nekoordinovaně chodili a tlačili se, ale také i spousta pachů i puchů ze zdejších snad milionů stánků. Ač jsem si po cestě (resp. prodírání se) vysloužila pohlazení asi od 3 lidiček a asi u 5 dalších jsem vyvolala překvapené citoslovce: „Jéé“, byla jsem z tohoto všeho dost vyvalená a nesvá, takže jsem zde s páníčky ochutnala ještě jen zdejší dobrý svařák a šla „hlídat“ do klidu a pohodlí naší čtyřkolové boudičky. Páníček tam počkal se mnou (měl z toho trhu dojem stejný asi jako já), než se panička v tom mumraji trhu pokochá stánky a načerpá prý vánoční atmosféru, a posléze jsme již vydali přes hraniční přechod Mikulov na cestu domů. 🙂

P.S. Byl to moc pěkný, i když hlavně ve Vídni únavně strávený den, ale jak jsem páníčkům očním kontaktem sdělila, na nějaký podobný tlačenicový trh mne už nedostanou. 🙂

U větrného mlýna Retz 🙂

Veselé Vánoce z Vídně 🙂

Další fotky z tohoto rakouského double-výletu naleznete ZDE.

O dnešní neděli jsme si udělali výlet opět do zahraničí, přičemž tentokrát to bylo opět Německo. Přes hraniční přechod Cheb jsme se vydali k obci Weissenstadt, kde se v jeho blízkosti nachází pramen řeky Ohře, což byl náš cíl. U pramene bylo moc hezky, vodička chutnala moc dobře a nechala jsem se zde dokonce zvěčnit jak trikolorní „žába“ na prameni. 🙂
Jelikož však pramen Ohře byl od parkoviště vzdálen asi jen 200 m, nechtělo se nám hned vracet a udělali jsme si zde okružní procházku po místních lesních cestách. Ač byla jen tak, bez žádného cíle, byla moc fajn zejména ve smyslu moci si začuchat na německé půdě.:-)

Na prameni Ohře 🙂

Další pár fotek z toho zahraničního výletu naleznete ZDE.

Dnešní sváteční den jsme oslavili opět zahraničním výletem. Tentokrát jsme jako „cizokrajnou“ zemi zvolili Polsko, do nějž jsme vstoupili přes hraniční přechod Harrachov a naším konkrétním cílem byla polská obec Karpacz. Původně jsme měli v plánu jen takové horské turistické „kolečko“ na polské straně podhůří Sněžky, ale poté, co jsme dorazili až ke Slezském domu jsme si říkali, že na samotnou Sněžku už to musí být kousek a přece, když jsme tak „blízko“, tak ji přece zdoláme. K tomuto rozhodnutí nás přiměla hlavně mlha, která nám nedovolila spatřit, jaký „kousek“ to na vrchol Sněžky ještě je. Nu což, šlapali jsme po kamenité cestě s řetězovým zábradlím dál a dál, párkrát jsme to již chtěli vzdát, ale pak jsme konečně zahlédli na vrcholu v pěkné mlze světýlko, což nás motivovalo k tomu vytrvat. Vytrvali jsme a tudíž Sněžku úspěšně zdolali. V budově Poštovny jsme se na chvilku ohřáli a občerstvili a vyrazili zase dolů z hory kamenitou cestou přes Obří důl a pak lesem zpátky na parkoviště. Počasí nám v rámci dosavadních mezí přestalo přát ještě víc, jelikož začalo krom mlhy i hezky pršet, takže jsme pěkně uťapaní, zmoklí a za pěkné tmy dorazili k naší čtyřkolové boudičce a vyrazili jsme přes hraniční přechod Královec domů. 🙂

P.S. Jak jsme se dočetli, tak v rámci celého Krkonošského parku by všichni pejsci měli být na vodítku a s náhubkem, takže prosím pšššt o tom, že jsem tu byla na většině trasy na volno (panička se se mnou nechtěla do těch kopců tahat, nebo snad já s ní?) a co se týče náhubku, nevím, kdo to vymýšlet, ale vždyť by se v něm nedalo pořádně ani do těch kopců funět. 🙂

Na vrcholu Sněžky 🙂

Další fotky z toho pěkného zahraničního výletu naleznete ZDE.

Dnešního dne jsme se s páníčky vydali za hranice naší vlasti a to přes hraniční přechod Strážný do Německa do lokality Bavorského lesa. Nejprve jsme vyrazili do k obci Neuschönau na zdejší Stezku v korunách stromů. Sem bohužel mají pejskové vstup zakázán – není tomu asi z důvodu toho, že by to pro ně bylo nebezpečné a nezvládnutelné, ale asi zejména z toho důvodu, že zde asi nebyli jiní páníčci pejsků ohleduplní k ostatním návštěvníkům, takže hafani tu mají smůlu. Já jsem tedy na páníčky počkala v naší „boudičce na kolečkách“. Jak mi poté vyprávěli, bylo to moc pěkné, i panička zvládla jít v pořádné výšce a pokochali se i hezkým výhledem na tamní originálně pojaté vyhlídkové věži. 🙂

Posléze jsem si s nimi dala „kafíčko“ v bufetu a vyrazili jsme dál na náš 2. dnešní cíl a to k obci Bodenmais na výšlap ke zdejším vodopádům. Cesta vedla hlavně lesem po různém typu terénu od písku počínaje přes pěkné bahýnko pokračuje a pořádnými kameny konče. 🙂

Bohužel z důvodu brzkého stmívání se jsme nedorazili až úplně k našemu cíli a to až nahoru na  Gross Arber (Velký Javor), ale to nám zase až tak nevadilo, pokochali jsme se zde moc pěknými průběžnými vodopády Risslochfälle. Uťapaný jsme byli dost, takže jsme se následně rádi shledali zase s naší „boudičkou na kolečkách“ a vyrazili přes hraniční přechod Železná Ruda zpátky domů. 🙂

U vodopádu 🙂

Další fotky z toho pěkného zahraničního výletu naleznete ZDE.

Dnešní nedělní den se nesl ve znamení výletu zase do Brd a to tentokrát k obci Běštín na Naučnou stezku z Jinec na Olymp Brd. Stezku jsme tedy neprošli úplně celou, ale jen její část vedoucí lesem a tvořící takové hezké „kolečko“. Po cestě jsem se občerstvila u studánky U Eliščiny stezky, pokochali jsme se zajímavým kamenem Viklanem a u něj rozestavěným nespočtem malých kamenných „věžiček“ a dorazili jsme až na „Olymp Brd“ neboli vrch Plešivec. Bohužel počasí nám příliš nepřálo, takže jsme si na vrcholu přes mlhu, která by se dala krájet, mohli výhled z tamní vyhlídky jen představovat. To nám však náladu nezkazilo (na podzim se holt nedá moc viditelnost do dáli předpokládat) a měli jsme radost z toho, že jsme si mohli hezky aktivně odpočinout v přírodě. 🙂

Bohužel počasí dost ovlivnilo i paničky fotopřístroj, takže pár fotek ve fotogalerii mám, ale nejsou nic moc, takže prosím omluvte jejich kvalitu, která není způsobena na vašem přijímači. 🙂

Na vrcholu Plešivce 🙂

Další fotky z toho povedeného výletu naleznete ZDE.

Dnešního sobotního dne jsme svou návštěvou poctili severní Čechy a to přímo obec Meziboří u Litvínova a zdejší Naučnou stezku Tesařova cesta. Trasa vedla celou dobu po lesních cestách, mohli jsme se kochat podzimními barvami přírody a já si i v tom barevném listí hezky čmuchat. Cestou jsme míjeli několik propustků místních horských potůčků, což se mi moc líbilo. Jediným negativem byla (teda spíš pro páníčky, mne to bylo jedno) pěkně bahnitá cesta na většině stezky – a světe div se, dokonce jsem si dnes do toho bláta nelehla. 🙂

Ke konci stezky jsme si udělali pěkný výstup do prudkého krpálu, abychom se z údolí dostali zase nahoru. Ten kopec mne zfuněl celkem pěkně, takže jsem byla ráda, že jsme odtud za chvilku byli u naší boudičky na kolečkách, do které jsem zahučela a ani nedutala. 🙂

„Trubka“ na trubkách 🙂

Další fotky z toho povedeného výletu naleznete ZDE.