O dnešním uplakaném dni jsme se s páníčky rozhodli, že i přes předpovídanou nepřízeň počasí si zkusíme udělat výlet do oblasti, kde by dle jistého interneto-meteo radaru v době naší návštěvy pršet ještě nemělo, tak jsme vyrazili k obci Krušovice na odtud nedalekou Naučnou stezku Louštín. Trasa vedla nejprve chvilku po asfaltce a pak již jen po zpevněných a udržovaných lesních cestách. Ovšem jak my jsme chtěli nad počasím vyzrát, ono vyzrálo tak nějak nad námi, jelikož po chvíli, co jsme vyrazili na putování, tak začalo pršet. 🙁

Vracet se nám hned nechtělo, tak jsme pokračovali dál mezi kapkami deště. V listnaté části lesa to s deštěm bylo docela dobré, stromy nám nad cestami dělali pěkný „deštník“, ale v jehličnaté části lesa to bylo horší, všechen déšť padal přímo na nás. Já osobně déšt zrovna dvakrát moc nemusím, nemám ráda mokrý kožíšek, což jsem páníčkům dala jasně najevo tím, že jsem si ho na jednom místě důkladným válením vysušovala v nepromoklém jehličí. Panička z toho byla „hodně“ nadšená, ale mne bylo mnohem líp 🙂

Dá se ale říci, že na počasí jsme ale dnes trochu nakonec vyzráli, jelikož jen co jsme se vrátili zpět do naší „boudičky na kolečkách“, začalo pršet ještě mnohem víc a toto vydrželo až po celou cestu domů. 🙂

U mraveniště 🙂

Další pár fotek z tohoto deštivého výletu naleznete ZDE.

Dnešního poloslunečného dne jsme si s páníčky udělali výlet do Posázaví k obci Petrov u Prahy na Naučnou stezku Medník. Trasa vedla vesměs buď lesními cestami, kde jsme průběžně míjeli různorodé chaty a chatičky, nebo po luční cestě téměř hned vedle protékající řeky Sázavy. Vodu v Sázavě jsem neodolala několikrát vyzkoušet, jestli je její kvalita dobrá, přičemž toto osvěžení se mi následně hodilo při výstupu do kopce na vrch Medník. Osobně jsme s páníčky tak nějak čekali, že nahoře na tom krpálu bude aspoň nějaký kámen, či cokoliv jiného jako označení vrcholu, ale ač jsme vylezli až nahoru, nebylo nikde nic (dokonce ani v mapách avizovaný rozcestník). Toto drobné zklamání jsme si následně vykompenzovali na železniční zastávce v Petrově, kde jsme si počkali, až tudy pojede Posázavský pacifik, abychom se pokochali aspoň jím – čekání jsme odhadovali na nedlouho (a potvrdilo se), jelikož se na zastávce scházelo hodně turistů a vodáků po víkendu opouštějících zdejší kemp a chaty. Výlet jsme následně završili v místní cukrárně, kde si páníčkové zamlsali na výborném (možná i domácím) zákusku a kávičce a pak jsme již (za mého řádného „hlídání“ v naší boudičce na kolečkách) vyrazili směrem domů.

V lese 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dnes jsme si s páníčky udělali výlet dost daleko od nás a to nedaleko Olomouce k obci Kostelec na Hané na zdejší Naučnou stezku Velký Kosíř. Tak daleko jsme vyrazili hlavně i z důvodu, že páníček potřeboval v Olomouci něco pracovně zařídit, tak jsme spojili pracovní záležitost i s turistikou (přece nepojede jen tak tam a zpátky bez dalšího užitku). 🙂 Trasa stezky nejprve vedla po asfaltové polní a lesní cestě, kudy jsme dorazili na rozhlednu Velký Kosíř (vypadala stále velmi zánovně, jelikož byla vystavěna v roce 2013). Páníčkové si na střídačku vystoupali po schodech i přímo na ní, aby se mohli pokochat krásným jasným výhledem z ní na rozlehlou Hanou (a asi i nejen na ni). Mne se rozhledna také líbila, ale víc mne zajímali okolní lidičkové, kteří si u rozhledny zakoupili na ohni opečené buřtíky 🙂

Z rozhledny jsme pak putovali po klasických lesních a polních cestách zpátky k naší boudičce na kolečkách.

Avšak celkově tato stezka měla pro nás také trochu nevýhodu a to v tom smyslu, že z asi 3/4 se shodovala i s cyklostezkou, tudíž jsme z důvodu pěkného a dost slunečného počasí potkali i nespočet rychleji i pomaleji jedoucích cyklistů, takže páníčkové museli jejich provoz tak nějak hlídat vůči mne, jelikož já se cyklistům umím hezky motat pod ty jejich jednostopá přibližovadla. 🙂

U rozhledny 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

O dnešním státně svátečním dni se nám s páníčky nechtělo jen tak zahálet doma, tak jsme vyrazili aspoň na kratší výlet do Ledče nad Sázavou do zdejšího lesoparku Šeptouchov. Počasí nám vyšlo tak akorát, moc pěkně jsme se prošli a já si vše řádně očmuchala. Akorát jsme byli dosti zklamaní z jiných lidí, co tu byli před námi, že jsou schopni na tak hezkém přírodním místě udělat takový binec z odpadků, místo aby je odložili na místa pro ně určená. Je to škoda… Na výletě nás dokonce čekalo i jedno milé překvapení – neplánovaně jsme se náhodou setkali s „babičkou“ a „dědečkem“ (rodiči od páníčka). Tak jsme z toho měli všichni radost včetně mne, páníčkové si s nimi popovídali, dali kafíčko z automatu a pak jsme spokojeně jeli domů. 🙂

V pampeliškách 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dnešního dne jsem se páníčky vydala opětovně zase za výlet, ale tentokrát byl pro mne nezvyklý a premiérový a to z toho důvodu, že jsem se s páníčky vydala pro mne poprvé do zahraničí. Vyrazili jsme do Německa k městečku Oybin (nedaleko Zittau a tudíž Žitavských hor), kde páníčkové naplánovali pěší okružní trasu po turistických stezkách v tamním rozsáhlém a kopcovitém lesíku. Já si pobíhala vesměs na volno sem a tam a „četla“ si zanechané informace od německých psích kamarádů, co tu byli přede mnou (nám pejskům nějaké hranice států nebrání v tom si stále rozumět) a hlídala si páníčky, jestli je mám stále na dohled. 🙂
Na trase jsme se pokochali krásným výhledem z několika zdejších skalních vyhlídek, moc pěkně jsme se prošli do kopců i z kopců a následně jsme pak u zastávky místní úzkokolejky se mohli pokochat jedoucí historickou a pěkně udržovanou mašinkou. 🙂
Akorát ohledně německých turistických tras páníčci povídali, že se pro příště musejí poučit a brát si s sebou mapku přímo německou a ne tu z českých map, jelikož ta naše se oproti realitě na samotné trase v Německu silně rozcházela a i místní rozcestníky cestu ukazovali jinak než naše připravená mapka. Takže máme aspoň poučení pro příště (a doufám, že nějaké zahraniční příště zase někdy bude) 🙂

Na vyhlídce 🙂

Další fotky z tohoto premiérově zahraničního výletu naleznete ZDE.

Po absolvované dnešní Mezinárodní výstavě psů jsme se s páníčky rozhodli, že ještě vyrazíme v okolí Českých Budějovic na nějakou tu relaxační procházku. Operativně jsme zvolili Naučnou stezku Granátník. Trasa vedla po zpevněných a kamenných lesních cestách. Z počátku to byla pohodová klidová procházka, která se však do dojití ke zdejší rozhledně změnila v procházku ve fofr tempu, jelikož zde začalo nepříjemně hřmít a z dálky bylo vidět, že se k nám blíží průtrž mračen – Šumava holt v tomto ohledu nezklamala 🙂
Když jsme kvapně dorazili zpátky k naší boudičce na kolečkách, natěšeně jsem do ní vhupla a ani nedutala, jak jsem začala téměř okamžitě pořádně „hlídat“.

Pauza 🙂

Dalších pár fotek z tohoto rychlovýletu naleznete ZDE.

Dnešního dne jsme si oproti zaběhlým zvykům s páníčky udělali sice výlet, ale tentokrát ne procházkový, ale pro mne trochu otrkávací mezi hodně lidí. Vyrazili jsme do obce Bykáň nedaleko Kutné Hory do areálu Stáje Rozárka na víkendové Pálení čarodějnic.
Byla zde spousta lidí, dětí, koníci i jiní pejskové, takže skladba účastníků byla pestrá. Nejprve jsem z toho všeho byla drobet vyvalená, ale pak mne to přešlo a byla pohodička. Já jsem sem s páníčky nevyrazila jen na koukanou, ale také na předvedení se před publikem. Na programu akce totiž byly také ukázky výcviku psů. Zúčastněných pejsků včetně mne bylo asi 7, ale já jediná jsem byla jako psí účastník bez cvičákového výcviku, jen s paniččinným domácím výcvikem pro radost. Dětem se dle reakcí nejvíce ode mne líbilo splnění povelu „Popros“, „Dej pac“ a „Válení sudů“. 🙂
Po této (nejen mé) psí přehlídce jsme si s páníčky opekli buřtíka na táboráku a pak již přišla na řadu slaměná čarodějnice a její spálení, čemuž jsem nemohla (z bezpečné vzdálenosti) nedozorovat. Celé odpoledne se i co do počasí výborně vyvedlo a mne se líbilo, že jsem ostatní zaujala a od několika lidiček jsem si vysloužila i pohlazení nebo podrbání. 🙂

U ohýnku:-)

Fotky z naší účasti na Pálení čarodějnic naleznete ZDE.

Po dnešním velikonočním dopoledni u nás plném koledníků s pomlázkami, které jsem zdálky důkladně pozorovala, páníčkové zaveleli, že zbytek dne nebudeme jen ta bezcílně trávit doma, ale cíleně vyrazíme zase na výlet. Tentokrát jsme se vydali nedaleko Moravských Budějovic k obci Nové Syrovice na zdejší naučnou stezku Graselova stezka.
Počasí nám vyšlo parádně, trasa vedla po zpevněných lesních cestách, všude byl klídek, pohodička včetně dvou lesních potůčku pro mé občerstvení se, jen jednu vadu na kráse tato stezka měla a to, že ač jsme na ní objevili naučná zastavení, nic jsme se na nich nedozvěděli, jelikož to byly jen holé dřevěné konstrukce bez jakýchkoliv informací. Nakonec jsme se o této stezce něco dozvěděli až při odjezdu, kdy jsme na návsi obce náhodou zahlédli ceduli informující o této stezce. Tak alespoň na něco naučného jsme narazili. 🙂

🙂

Fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.