O dnešní neděli jsme i tentokrát s páníčky vyrazili za výletem, přičemž dnes jsme zamířili na sever Čech na okraj Ústí nad Labem na zdejší Naučnou stezku Větruše – Vrkoč.

Naším startem se stal místní zámek Větruše, odkud jsme se po stezce vydali do zdejšího lesíka a putujíce přes pro mě pohodlné (pro páníčky již méně) bahnité a zalistěné cesty a cestičky jsme se zašli pokochat i na Humboldtovu vyhlídku, abychom se podívali, jak vůbec Ústí nad Labem trochu vypadá. 🙂
Poté jsme od rozcestí Soudný vrch pokračovali bahnitě po stezce dále a to k rozcestí Nad Vaňovem, kde jsme se přebarvili na žlutou barvičku a mířili směrem k obci Podlešín. Tady jsme se napojili pro změnu na cyklostezku a silničním pochodem následně proloženým napojením se i na červenou turistickou barvičku jsme se vrátili na náš start a uzavřeli tak naše dnešní výletové „kolečko“.

No a jelikož jsme byli právě v tom Ústí, moji páníčci nelenili a s pomocí svého „utrženého sluchátka“ si sjednali setkání s našimi ústeckými člověčími přáteli (rozuměj páníčky od mého brášky Carga). Bylo to moc hezké setkání, já si vysloužila i nějaké to pohlazení a podrbání a všichni ti člověci si pak udělali ještě i průzkum na ústeckých vánočních trzích spojený s okoštováním místního svařáčku. Já se trhů osobně neúčastnila, jelikož jsme očekávali, že by tam byl humbuk lidí a já tam byla utiskována, což já fakt nerada, tak jsem důkladně hlídala naši cestovatelskou boudičku. Ale co páníčci posléze říkali, člověčenstva na těch trzích až tolik nebylo, takže třeba příště je poctím svou osobní návštěvou a ten svařák taky koštnu. 🙂

Ústecká modelka 🙂

Fotogalerie z tohoto ústeckého výletu  je TADY. 

O dnešní 2. adventní neděli jsme si s páníčky i tentokrát zavýletovali a to tentokrát na jižní Moravu k obci Židlochovice na zdejší Naučnou stezku Krajinou Výhonu.
Naše ťapkání jsme započali na okraji Židlochovic, odkud jsme se po naučné stezce a zároveň žluté barvičce vydali přes místní zahrady a vinice až ke studánce V Nových horách, kde jsem jako správná průzkumnice otestovala místní jihomoravskou vodičku směrem do svého hrdélka, načež posléze jsme se dostali k rozcestí Skalky, kde jsme se přebarvili na zelenou barvičku, po níž jsme si si vystoupali na vrch Výhon a tím i ke zdejší rozhledně Akátová věž. Nutno poznamenat, že zde bylo pořádně větrno, což při dnešním chladnějším počasí zrovna dojem nevylepšilo, ale což, nejsme přece žádná pírka, takže jsme si zde i tak rozhlednu hezky prohlédli, páníčci si dokonce vystoupali až na její vrchol, což jsem celkem ve vztahu k paničce čučela a to proto, že se rozhledna v tom vichr prý pěkně hýbala ze strany na strany, z čehož má paničky vždy řádný respekt až vítr. 🙂
No a hezky vyfoukaní jsme pak dál sešli po zelené barvičce do podvrcholového závětří, kdy jsme cestou potkali krásnou sochu sv. Jana Nepomuckého a i studánku U Svatého Jána, která však byla zamřížovaná, takže jsem zde musela strpět neprovedení své vodičkové kontrolní funkce. Následně jsme se tu pak již odtud jen odklonili na bezbarvé cestičky, jimiž jsme se dostali zpátky na náš start a dnešní ťapkání tak zakončili. 🙂

No a jak jsem již na začátku nakousla, že dnes byla 2. adventní neděle, tak ani tentokrát páníčci neodolali nějakému tomu adventnímu trhování. Pro tentokrát zvolili Vánoční trhy v Brně v areálu zdejšího výstaviště, přičemž mne velmi potěšilo, že do těch hal jsem fakt nemusela jít s nimi a radši jsem důkladně „hlídala“ naší čtyřkolovou boudičku, jelikož by tam na mne určitě bylo moc teplo, moc lidí, samý zákazy a příkazy, žádné zkoumání, žádné jídlo, což fakt nemám zapotřebí. 🙂

Pod rozhlednou Akátová věž 🙂

Fotogalerie z tohoto jihomoravského výletu  je TADY. 

O dnešní neděli jsme si s páníčky podnikli takovou podzimně-adventní procházku na Berounsku v okolí obce Podkozí.

Naše procházkování jsme započali na okraji obce Libečov, odkud jsme se po žluté a následně zelené barvičce vydali do zdejšího lesa v rámci Přírodního parku Povodí Kačáku. U rozcestí Rejnov jsme si vyzkoušela chutnost zde protékající říčky Loděnice a u rozcestí Svárovská lípa jsme se mohli pokochat vskutku hezkou památnou lípou, načež posléze jsme se zde přebarvili na modrou barvičku, po níž jsme doslova obcházeli zdejší oboru Podkozí a minouc Myslivnu v Dolním Podkozí jsme se po červené a pak i „bezbarvé“ barvičce dostali zpět na náš start.

Ačkoliv dnes nebyly na procházce žádné zásadní zajímavosti či zážitky, nevadilo nám to, hezky jsme se hlavně společně vyvětrali. 🙂

U říčky Loděnice 🙂

Fotogalerie z tohoto berounského výletu  je TADY. 

O dnešní sobotě jsme se s páníčky rozhodli, že bychom si vyrazili zase po nějké době do zahraničí a to konkrétně na Adventní trhy v rakouském Linzu.

Jelikož by však nebylo úplně žádoucí, abych na trhy zejména já dorazila zcela nevyběhaná a nevyvenčená (mohlo by to mít neblahé následky), před překročením rakouské půdy jsme si na jihu Čech u obce Cetviny udělali ještě i takové menší procházkové kolečko.
Naším výchozím bodem se stal v Cetvinách kostel Narození Panny Marie a už zde se mi začalo velmi líbit, jelikož tu měli už i nějaký ten snížek. Od kostelíku jsme se vydali po žluté barvičce, která nás provedla podél zdejší Křížové cesty, kapličky a studánky Panny Marie Lurdské a to až na mostek přes řeku Malši přímo na česko-rakouských hranicích. Zde jsem si tedy vyzkoušela funkci hraniční paní, lehce si to taky hned na rakouské půdě obhlédla, načež poté jsme se s pomocí zelené barvičky dostali opět na náš start do Cetvin a lehce vyvětraní vyrazili s naší výletovou boudičkou k našemu rakouskému cíli.

Adventních trhů v Linci konaných na jejich náměstí Hauptplatz jsem se osobně i zúčastnila, ale nebyla jsem z toho příliš nadšená, jelikož všude byly shluky lidí, někteří na mne dokonce málem i párkrát šlápli, pořád jsem se musela někomu vyhýbat a dokonce mi nebylo ani dovoleno se pořádně do těch všech stánků podívat, co kde mají (prý abych prý něco nerozbila, neshodila či dokonce si nepřivlastnila). Takže mne osobně stačilo zdejší lehké omrknutí a aby si to páníčci mohli lépe užít, já si zalezla do klídku naší cestovatelské boudičky, kde jsem vše řádně „hlídala“ a konečně měla neutiskovaný prostor pro sebe. 🙂

Adventní trhy Linz 🙂

Fotogalerie z tohoto česko-rakouského výletu  je TADY. 

Tuto neděli jsme se s páníčky tentokrát vydali na Plzeňsko k obci Nebílovy na zdejší Naučnou stezku Nebílovy.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce u silnice, odkud jsme se od posledního naučného zastavení vydali protisměrně to stopách této stezky. Minuli jsme kapli sv. Barbory včetně studánky sv. Barbory, jíž jsem nemohla jen tak přejít a neochutnat zdejší vodičku, dále nás na trase čekal Beštojc kříž a u rozcestí Nebílovy – kaple i sousoší Nejsvětější Trojice.

Odtud jsme se posléze odklonili na barvičku zelenou, která nás dovedla až do obce Předenice, kde jsme si v takové typické vesnické hospodě (kam jsem měla vstup povolen i já) udělali gastrozastávku a já se mohla pokochat, co to je klasická hospoda. No kochala jsem se dle svého uvážení a to zejména dlažbou na zemi, na níž se dalo hezky ležet a dokonce se i trochu rozvalovat a to až tak, že zájemci o zdejší WC si mne museli většinou překročit, aby se mohli dostat ke svému cíli. 🙂

Po gastrovsuvce se naše kroky posléze vydaly po cyklostezce směrem k rozcestí Netunice, odkud jsme se přebarvili na červenou barvičku, kdy u rozcestí Prusiny jsme mohli zhlédnout místní kostel sv. Jakuba Většího, načež pokračujíce dále po červené a minouc zámek Nebílovy jsme se vrátili na naší startovní pozici.

No a aby toho dnes nebylo málo, po našem ťapkání jsme se zajeli podívat ještě i na nedaleké Adventní trhy v Plzni, kdy já jsem se jich účastnila jen virtuálně a morálně na nich podporovala páníčky – fakt jsem totiž neměla chuť se nějak nechat utiskovat houfem lidí. Dle sdělení páníčků to bylo moc hezké, tak jim budu věřit (já se v tu dobu měla v naší cestovatelské boudičce taky moc hezky.) 🙂

U studánky sv. Barbory 🙂

Fotogalerie z tohoto plzeňského výletu  je TADY. 

Tuto sobotu jsme si s páníčky tentokrát zavýletovali na Vysočinu nedaleko Jihlavy a to k obci Stonařov a na zdejší Naučnou stezku Stonařov – Údolím Jihlávky na Aleje.

Náš start jsme zvolili v centru Stonařova u krásné dřevěné sochy stonařovského sedláka, načež posléze jsme na místním náměstíčku měli tu čest minout zdejší ještě předadventní přírodní betlém, do nějž jsem se také zkusila vměstnat a páníčkové mohli „obdivovat“, jak mi to tam sluší. Vskutku „nebylo“ poznat, že nejsem stálou betlémovou součástí. 🙂

Následně jsme po stezce prošli kolem Dolního Jarošova rybníka, u nějž i v něm byl bezpočet těch kachních potvor, takže páníčkové si mne v mém „kachnovém transu“ museli celkem hlídat, prý by nebylo zrovna nejvhodnější, abych se v dnešním chladnějším počasí šla vykoupat. 🙂

Pak jsme průchodem přes louky a lesíky postupně minuli 3 rybníčky U Tří hrází (zde už kachny naštěstí neoxidovaly) a dále lesem jsme se dostali do lokality Aleje, kde panička zdejší lovecký zámeček nejprve vtipně označila za vícepatrovou hájovnu a drželo jí to celkem dlouho, než si ráčila naštudovat, co ten „barák“ fakt v reálu je. 🙂

Odtud jsme pak již potmě ťapkali lesem vstříc Křížové cestě na Kalvárii, kterou jsme si sešli zeshora dolů (takže v protisměru, jak je naším zvykem) a dostali se tak zpátky do obce Stonařov. Zde nás pak přivítal večerní ohňostroj, z něhož jsem byla opravdu „nadšená“, takže páníčci si mne, poseroutku, museli pořádně držet na „procházkové šlajfce“, abych nekontrolovaně někam odešla.
Pak už jsme si střihli jen krátký civilizační průchod Stonařem směrem k našemu startu, kam já táhla jak praštěná, jelikož díky zážitku s ohňostrojem, jsem se nemohla dočkat klidu a bezpečí naší cestovatelské boudičky. 🙂

Trikolora v jesličkách 🙂

Fotogalerie z tohoto jihlavského výletu  je TADY. 

Tuto neděli jsme se s páníčky vydali za aktivní odpočinkem tentokrát na Českokrumlovsko, kdy se naším cílem staly obce Zlatá Koruna a obec Plešovice a jejich okolí.

Naše ťapkání jsme započali v obci Zlatá Koruna, odkud jsme se po červené barvičce vydali po lesní cestě vedoucí nad řekou Vltavou, která mne velmi zajímala, ale páníčkové mne z toho srázu dolů nechtěli pochopitelně pustit, jelikož by hrozilo, že bych se dolů ve své horlivosti skutálela jak pytel brambor, což by skutečně nebylo žádoucí. 🙂
Ochutnávky vltavské vodičky jsem se ale po chvilce dočkala také a to na příhodnějším místě a následně jsem měla tu čest okusit ještě i údajně zázračnou vodičku u zdejší studánky s kapličkou Madony nad Vltavou. Červená barvička nás posléze dovedla k hlavní atrakci dnešního výletování a to ke krásnému modelu jihočeské vesnice, jenž jsem pochopitelně musela pořádně, ale zároveň i opatrně prozkoumat. Zašla jsem se „podívat“ ke zdejší hospodě, jestli náhodou nečepují pivo (nečepovali…) a též jsem se chtěla u radnice seznámit se zdejším panem starostou, ale také nějak nevylezl. Možná se radši někde schoval v útrobách toho svého domečku kvůli tomu, že jsem v tom jeho městečku vypadala jak obr a on mohl mít strach, že jim to tu chci srovnat se zemí. Ale taková já opravdu nejsem, já jsem mírumilovná trikolora. 🙂

Poté jsme si udělali i civilizační průchod přes obec Plešovice, kde jsme mohli zahlédnout i několik domečků v reálu, které jsme předtím mohli vidět právě v té minivesničce, a za plešovickým nádražím jsme se napojili na žlutou barvičku, kdy jsme se lesem dostali na rozcestí Pod Jiříkovským vrchem. Odtud jsme to pak „střihli“ lesem po cyklostezce k rozcestí Kokotín (a jak panička neodolala, na mou maličkost poznamenala, že „kokotská trikolora právě prochází Kokotínem“ – tsss…).

No a tady jsme se již za šera napojili zase na červenou barvičku, kdy jsme se minouc rozcestí Pod Granátníkem dostali až k rozcestí Zlatá Koruna – žst., kde jsme si udělali ještě i gastroturistickou vskuvku v Hospůdce Na Letné, načež následně jsme se již průchodem přes kousek obce Zlatá Koruna v hezké tmě zčeřené aspoň trochu pouličním osvětlením dostali zpět na náš start a dnešní výletové „kolečko“ takto ukončili. 🙂

V jihočeské minivesničce 🙂

Fotogalerie z tohoto českokrumlovského výletu  je TADY. 

Tentokráte jsme si s páníčky po nějaké době zavýletovali i o sobotě, kdy jsme vyrazili k Jablonci nad Nisou k prozkoumání odtud nedaleké rozhledny Černá Studnice a jejího okolí.

Naším startem se stalo rozcestí Berany, kde jsem hned po vystoupení z boudičky byla fascinována kouskem zdejšího snížku, takže jsem musela důkladně prozkoumat tuto první letošní „zmrzku“. Mňam. 🙂

Po mém osvěžení se jsme se následně vydali po červené barvičce vzhůru do kopce a minouc zdejší zajímavý skalní útvar Kladívko a 2 anténní stožáry s „bambulema“ jsme dorazili až k samotné rozhledně Černá Studnice. V rámci naší skromnosti nám postačilo její vnější pokochochání se, načež jsme zde nemohli neabsolvovat gastroturistiku v místní hospůdce, kam i pejskové mají přístup, když nebudou běhat na volno či kňourat a štěkat. Takže toto mám jako zdatná gastroturistka zvládnuté, takže nebyl v tomto se mnou problém, akorát tedy pod tím tamním stolem jsem si připadala trochu jak sardinka, ale což, hlavně že jsem byla s páníčky. 🙂

Abychom nešli stejnou cestou, od rozhledny jsme posléze sešli po cyklostezce a kousku modré barvičky zpátky na rozcestí Berany, odkud jsme se pro změnu vydali po červené barvičce hezky lesem na druhou stranu, kdy jsme kolem skalního útvaru Buchta dorazili k rozcestí Vrchůra, kde mi páníčci navlíkli můj relativně nový „obleček“ (oficiálně se tomu prý říká reflexní vesta), v němž mi to prý i sluší a jsem hezky vidět. No nevím, tento názor s nimi moc nesdílím, ale když už z toho mají takovou radost, tak se tomu „hadru“ budu zkoušet přizpůsobit. 🙂

Z Vrchůry jsme pak již téměř za tmy sešli po modré barvičce z hezkého kamenného krpálu dolů (prý ještě že jsem měla tu vestu a byla tak lépe vidět, jinak by mě kolikrát páníčci zašlápli či při podklouznutí na mne dokonce spadli) a posléze po barevně neznačené, ale rovné, pevné a i v té tmě „viditelné“ lesní cestě jsme se vrátili dnes již potřetí a již naposled na rozcestí Berany, kde na nás čekala naše věrná výletová boudička. 🙂

Trikolora pod Černou Studnicí 🙂

Fotogalerie z tohoto jabloneckého výletu  je TADY. 

Tuto neděli jsme si s páníčky pro změnu zavýletovali na Semilsko do Českého ráje k obci Klokočí, kde se naším hlavní cílem stala právě Naučná stezka Klokočské skály.

Náš start jsme zvolili v lokalitě Záholice, odkud jsme se vydali ťapkat po červené barvičce, která nás hezkým podzimním lesem dovedla až k vyhlídkovému místu Zdenčina skála, kde já z bezpečnostních důvodů zůstala raději pod ní a na ní se vyšplhali jen páníčci, jelikož výstup na ní byl takový trošku schodově kostrbatější, takže můj následný případný sestup by byl z 99% ve stylu „ze Zdenčiny skály se skutálel dolů trikolorní pytel brambor“, takže tomu pochopitelně chtěli páníčci zabránit, jelikož prý já často kolikrát nejdřív jdu a pak až myslím, což není zrovna racionální. 🙂

Následně jsme pokračovali po červené po hřebenu Klokočských skal dále až ke Klokočským průchodům, jejichž kameno-schodovými „myšími dírami“ jsme sešli až dolů do obce Klokočí, odkud jsme se po kousku silnice vydali na jeden obecní konec, kde jsme se pokochali krásným Husovým památníkem vybudovaným přímo ve skále, načež jsme zde posléze udělali čelem vzad a vydali se po silnici na druhý konec obce Klokočí, kde jsme se u rozcestí Rotštejn vydali po žluté barvičce vstříc samotné zřícenině skalního hradu Rotštejn.
Zde jsem si to jako správná hradní paní řádně obhlédla a pokračovali jsme dále směrem zpět ke Klokočským průchodům, kde jsme se napojili opět na stezku naučnou, v rámci níž jsme již za šera minuli pořádnou jeskyni Postojna a následně jsme byla od páníčků natěšena i na jednu lesní studánku. Studánku jsme nejprve nemohli vůbec objevit, ačkoliv nám páníčkovic navigace na mobilním „utrženém sluchátku“ ukazovala, že jsme prostě správně, ale po chvíli jsme to objevili. A bylo to fakt překvapení – jednalo se totiž o studánku zarostlou v lesním křoví, že byla lehce přehlédnutelná a to i navzdory tomu, že u ní bylo několik hrnečků, ale vodičky v ní bylo fakt pomálu. 🙂

No a jelikož již v tu dobu byla téměř tma tmoucí, chtě nechtě jsme museli přidat do kroku a mířit k naší cestovatelské boudičce a to dále po žluté barvičce, přes obec Bukovina a po cyklostezce právě do Záholic. No a asi i proto, že jsme si u té lesní studánky postěžovali, že té vodičky je v ní opravdu málo, příroda nám toto vynahradila pro změnu vodičkou z nebes a to tak, že právě kousek od té studánky začalo pozvolna hezky pršet a vydrželo to celou naší cestu na start, takže jsme si zase po nějaké době vyzkoušeli, jaké to je, být mokří jak vodníci. 🙂

Trikolora u Husova památníku 🙂

Fotogalerie z tohoto semilského  výletu  je TADY. 

Tuto neděli se naše výletové kroky vydaly na Kladensko k obci Kamenné Žehrovice k prozkoumání Drvotovy naučné stezky a také i Naučné stezky Mrákavy.

Náš výchozí bod byl u v současnosti zavřené Restaurace u Plůtku (takže páníčci měli s nějakým tím kafíčkem smůlu), odkud jsme se lesem po Drvotově naučné stezce dostali až do lokality Mrákavy, kde jsme se na kousku setkali i s NS Mrákavy. Následně jsme pokračovali dále až k železniční zastávce a zde nedaleké Žehrovické studánce, na níž jsem byla natěšena. Vodička tu byla, ale bohužel na mne moc hluboko, ale jelikož jsem toužila ji ochutnat, panička se mi do této studánky natáhla s mou mističkou, do níž mi nabrala místní vodičku a očekávaně mi ji předložila pod čumáček. Sice mi ta mistička oproti té studánce přišla dost malá, ale lepší něco než nic, tak jsem vodičku skutečně okusila a byla fakt mňamózní. 🙂

Poté jsme po stezce doťapkali do obce Srby, kde jsme měli v plánu zejména kafíčkovou gastroturistiku, ale ačkoliv zde byly 2 občerstvovny, obě otevřené a v jedné jeden host a v druhé nula hostů, s mojí psí přítomností vevnitř nesouhlasili v obou (resp. buď bych prý musela být „mikropes do tašky“ nebo si mne leda mají páníčci uvázat někde venku a pak přijít). Takže oba gastropodniky měli tedy smůlu, takhle se ke gastropsovi fakt chovat nebudou. 🙂

Na okraji obce Srby jsme se pak zašli podívat i na místní ptačí pozorovatelnu, kde to bylo ovšem takové neudržovaně zvláštní a ani kachny zde nešly pozorovat, což jsem si ale posléze užila při následném průchodu kolem Turyňského rybníka, odkud se pořád střídavě ozývalo nějaké to kachní kejhání, takže páníčci z toho „měli“ velkou radost. Jejich rozradostnění jsem jim také zpestřovala tím, že mne zajímali skoro všichni rybáři, co tu kolem rybníka byli (a že jich tu fakt bylo postupně dost). Ne že by mne tak brali ti lidé samotní, ale všichni měli u sebe takové zvláštní kyblíčky nebo pytlíky (dle paničky prý návnady na ryby), kdy každý voněl po něčem jiném a já měla tužbu to jít podrobněji prozkoumat. Tomu však páníčci nebyli nakloněni a dle jejich slovy by tomu nebyli nakloněni ani ti samotní rybolovníci. No nic. 🙂

No a pak jsme již absolvovali kousek civilizačního průchodu přes obec Kamenné Žehrovice, poťapali jsme si kolem mokřadní louky Kalspot a již za hezkého šera až tmy jsme se po stezce lesem dostali zpět na náš start s naší cestovatelskou boudičkou.

U Žehrovické studánky 🙂

Fotogalerie z tohoto kladenského výletu  je TADY.