Tento den jsme si pro změnu s páníčky udělali výlet na západ Čech k obci Tis u Blatna na zdejší Naučnou stezku Sklárna. Nezačali jsme sice na úplném začátku stezky, ale jinde. To ale nevadilo, beztak jsme tu stezku prošli celou. 🙂
Trasa vedla hlavně po lesních cestách, polních cestách a chvilku i po silnici rekreačním areálem s lanovým centrem. Bohužel (pro páníčky) jsem si ani tentokrát neodpustila nějaké mé „překvapení“ pro ně, což tentokrát bylo:

• vyplašení 2 lesních lidských běžců, za kterými jsem chtěla běžet. Ti však tomu očividně nebyli nakloněni a spíš se mne polekali, co že to za nimi běží za „obludu“…
• stav tranzu a probuzení loveckých pudů v rekreačním areálu s lanovým centrem. K údivu mému i páníčků se tu jen tak, jak se jim chtělo, pohybovali a poskakovali si černí králíci, což mne dostalo do varu a za jedním ušákem jsem se vydala snad do toho nejhoršího roští v okolí. Páníčkové byli „nadšení“ mou momentální hluchotou a i tím křovím, kterým jsem prolezla, za což mi řádně (a uznávám i po právu) vyčinili.

Jinak výlet to byl velmi povedený a já slibuji páníčkům, že se budu snažit více kontrolovat (i když někdy to jde hodně ztěžka).

Na lesním kamínku:-)

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Za dnešního pěkného, slunečného a teplého počasí jsme si s páníčky udělali zase víkendový výlet. Tentokrát jsme se vydali kousek od Hradce Králové na naučnou stezku Kuks – Betlém. Hned na začátku jsem tedy páníčky svým chováním dost rozladila, jelikož jsem neodolala zahrát si na honěnou s tamní volně se pasoucí slípkou (tu málem ze mne trefil šlak) a aby toho nebylo málo, snažila jsem se prohnat i kachny, které lítali pryč proti směru zdejší řeky Labe. Byly však dle paničky samozřejmě rychlejší než já, což jsem pak pochopila také.
Trasa stezky vedla lesními cestami, přes pole a kousek i po silnici, což my celkem neradi, ale bylo to naštěstí fakt jen kousek. Po cestě jsme míjeli rekonstruovaný zámek Kuks, kterému to po opravě bude fakt slušet, pak jsme se pokochali nádherným Braunovým betlémem (jedná se o “ betlémové „sochy“ vytesané do skály) a jinými z kamene vytesanými sochami a pak jsme se ještě prošli po louce, na níž bylo 15 pískovcových soch zachycujících různé významy (některé by tedy páníčkové nepoznaly, kdyby sochy nebyly označeny svými názvy). Jednu z nich jsme tedy museli pro kochání vynechat, jelikož zde asi jaro zapůsobilo na jistý mladý páreček, který „okupoval“ právě jednu ze soch, tak jsme je v jejich rozjímání nechtěli vyrušovat.:-)

V Bráně naděje 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dnes u nás zavládlo opět moc pěkné jarní počasí, tak se páníčci rozhodli, že zase někam vyrazíme. Já tedy tentokrát doma dělala trochu drahoty s tím, jestli také pojedu (nechtělo se mi do auta), ale páníčci mne nakonec přesvědčili, což jsem nakonec byla ráda, že se jim to povedlo. 🙂
Tentokrát jsme si udělali výlet blíže od nás než včera, a to fakt nedaleko Kutné Hory na Naučnou stezku Stříbrná stezka – jižní okruh. Trasa vedla zejména po lesních cestách s velkým počtem zastavení (naše stezka se totiž částečně protínala i se zdejší cyklostezkou). Zastavení byla buď o zdejší přírodě nębo (což bylo pro páníčky zajímavější) o historii zdejšího hornictví, štolách, mlýnech a tak. Já si vesele pobíhala po lese, musela jsem buď chuťově nebo aspoň packově vyzkoušet téměř každý zdejší potůček a cestou jsme potkali několik psích kamarádů (více či méně kamarádských), přičemž s jedním z nich (byl to kříženec asi černého labradora) jsme si dali srandovní honící se závody, kdy já honila jeho a on přede mnou zdrhal. Bylo to fakt veselé, akorát páníčci díky naší rychlosti nestihli toto nějak fotodokumentovat (snad někdy a někde příště). 🙂
Ke konci našeho putování se páníčkové domluvili s „dědečkem“ a „babičkou“ (rozumějte s rodiči páníčka), že se společně sejdeme. Hezky a radostně jsem je uvítala. Při odjezdu jsem opětovně dělala drahoty s nastoupením do naší boudičky na kolečkách, protože nás čekala klikatá cesta (což já zrovna nemusím), ale za kus mňamky jsem do toho teda šla. Moc hezký výlet. 🙂

U studánky 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

O dnešním pěkném slunečném dni jsme si s páníčky udělali výlet trochu dál za naše humna a to konkrétně na Šumavu, kousek od přehrady Lipno na Naučnou stezku Želnavskem.

Bylo tam moc hezky, krásný horský vzduch, jen v teď v únoru jsme čekali, že bude aspoň trošička sněhu aspoň zde v horách, ale chyba lávky – to miniaturní sněhové nic vyskytující se jen místy nestojí ani za zmínku. Stezka vedla mezi el. ohradníky ohrazenými obrovskými pastvinami, ve kterých tedy nyní dobytek nebyl, ale přesto jsem tam stále nějaký cítila, tudíž jsem si po pastvinách pobíhala sama a čmuchala si a páníčkové mne dočasně obdařili jménem „ten náš dobytek“. 🙂

Součástí stezky byl i výstup na tamní kopec nazývaný Želnavský vrch – krom tedy hezkého výhledu do okolí na něm nebylo nějak nic, krom naučné cedule, lavičky a betonovém zbytku po někdejším vysílačovém stožáru – a taktéž jsme míjeli jeden z lesních šumavských potůčků, který se následně kdesi spojuje s ostatními a tvoří řeku Vltavu.

P.S. Kromě hezké procházky a  pěkného výběhu i výhledu s horským vzdouškem večer panička u mne zjistila ještě jeden „dáreček“, co jsem si z výletu odvezla, a to na mne zakousnutého klíšťového zmetka, z čehož panička měla „ohromnou radost“. To tedy klíšťatová sezóna letos začíná hodně brzy…

Před odjezdem domů 🙂

Další fotky z tohoto výletu naleznete ZDE.

Tentokrát jsme s páníčky vyrazili na jižní Moravu kousek od Brna k obci Řícmanice na Stezku zdraví Hvozd. Já si pěkně pobíhala a čmuchala v tamních lesích, kudy stezka vedla. Cesty i samotná naučná zastavení byla hezky udržovaná a tentokrát zastavení nebyla tematicky jako téměř všude jen o zdejší fauně a flóře, ale zde byla o vyzkoušení si své fyzické zdatnosti – ne tedy zdatnosti psí (ta je vždy dobrá), ale lidské (např. sedy-lehy, výskoky do dálky, kliky), a podle dosažené vzdálenosti ve výskoku nebo počtu sedů-lehů na čas bylo možno z tabulky na daném zastavení odvodit svoji osobní zdatnost. Páníčkové to tedy osobně nezkoušeli (možná radši), ale kdyby jo, byla by to asi sranda a u některých prostocviků bych jim šla asi i pomoci. 🙂
Počasí nám vyšlo přesně akorát – jen co jsme nasedli zpátky do naší boudičky na kolečkách, začalo lehce pršet. Akorát co se mi na dnešním výletě nelíbilo, byla cesta tam a zpátky po „úžasně“ kodrcavé nejfrekventovanější silnici u nás (panička doplňuje, že ten tankrodrom se jmenuje dálnice D1). Takže ač bylo na Moravě krásně, příště výlety zvolíme asi jiným směrem – ta cesta je příšerná, ani spát se při tom nedá.

Vánoční stromeček pro zvířátka 🙂

Pár dalších fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dnešního dne jsme si s páníčky udělali výlet nedaleko od nás a to k Olbramovicím u Tábora na tamní naučnou stezku Po stopách Sidonie Nádherné. Stezka byla pěkně udržovaná a vedla zdejšími lesíky, loukami a polemi, což mne zcela vyhovovalo a vypadalo to, že i páníčkům. Dnešního dne totiž zavládlo velice pěkné, slunečné a téměř jarní počasí, takže hned byla i lepší nálada. Akorát já to počasí vzhledem ke svému zimnímu kožíšku nějak neodhadla, lítala jsem jak blázen, takže jsem pak musela svou integrovanou klimatizací (rozumějte jazykem) dost chladit. 🙂
Stezka vedla i areálem koňského ranče, kde jsme narazili ve velkém výběhu na několik místních koníků – nejdřív jsem z nich byla docela vyvalená, zejména z toho, že jsou větší než já, ale pak již v pohodě, zjistila jsem, co jsou zač a už mne nezajímali. 🙂
Také jsme tentokrát na výlet dokonce necestovali naší obvyklou boudičkou na kolečkách, jelikož páníčkové uvážili, že je pěkně a je to kousek od nás, tak vzali výletově provětrat naší automobilovou babičku. Pro mne v ní sice není tolik místa, jako jsem zvyklá, ale což, mohu se jednou uskromnit, hlavně že můžu s páníčky někam jet.

Chladím o sto šest 🙂

Pár dalších fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.

Dneska jsme se s páníčky vydali na výlet do jižním Čech již po vícekráté ku Třeboni na tamější Naučnou stezku Mikuláše Rutharda. Neprošli jsme ji tedy úplně celou od začátku až do konce, ale jen částečně, kdy jsme k procházce využili i cesty mezi zdejšími rybníky a ne jen danou stezku.

Akorát já dneska nějak neměla svůj den. Hned na začátku našeho výletování jsem u jedné samoty objevila volně se vyskytují opeřence (tentokrát to byly slepice), s kterými jsem si chtěla hrát, páníčkové byli proti, tak mne vedli na vodítku u sebe, přičemž když mi dali za nějakou dobu volno, bylo to nějak nezvykle silnější než já, že jsem zamířila zpátky za těmi slepicemi. Ne že bych jim chtěla nějak ublížit, ale měla jsem hroznou radost a srandu z toho, že přede mnou utíkají a kdákají. Panička z toho teda srandu očividně neměla, silně ji rozčilovala moje „hluchota“ na její volání a dala mi jasně najevo, že toto, co jsem předvedla, opravdu není žádoucí. Následně jsem putovali dál, kde se mi přihodilo mé druhé extempore dne. Procházeli jsme kolem fakt veliké ubikace s výběhem s obrovským množstvím kachen, jejichž kejhání mne přivedlo opět do tranzu. Ačkoliv byl areál řádně oplocený, jedné kačence se povedlo přelétnout a já si s ní chtěla hrát a pořádně si jí očuchat. Ona však nechtěla, což mne docela dost štvalo, protože já jsem chtěla. Takže zase musela zasáhnout panička, jinak bychom se nehnuli dál. Neměla to se mnou ale až tak jednoduché, takže dnes podruhé mi dala jasně najevo, že takhle tedy ne. Pak jsem se už dala tak nějak do latě a sekala latinu. Prostě divný den… 🙂

Dokonce i na páníčky jsem posléze asi nějak přenesla dnešní negativistické rozpoložení. Po procházce si totiž řekli, že by se mohli v nějaké hospůdce stavit na večeři a jelikož jsme byli v jižních Čechách zcela to vyzývalo k večeři na rybí způsob. A to byl toho dne, resp. podvečera kámen úrazu. Když to shrnu, objevili v okolí celkově 3 hospůdky s rybí tématikou, ke všem jsme dojeli a bohužel všechny byly v nedělní podvečerní dobu zavřené. Takže vskutku zavládla „pozitivní“ nálada. Naštěstí po cestě domů již páníčci mají vyhlídnutý jiný jídlopodnik, který se tedy nespecializuje přímo na ryby, ale v jídelníčku je mají aspoň zlehka také, tak aspoň doplnili vitamin D tam. 🙂

Jak říkám, skutečně zvláštní den… 🙂

Na zbytcích sněhu 🙂

Pár dalších fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.

O dnešním slunečném jarně – únorovém dnu jsme tentokrát vyrazili k Horšovskému Týnu na nedalekou Naučnou stezku Sedmihoří. 

Jelikož jsme dle páníčků na místo dorazili později než by bylo záhodno, před setměním bychom celou trasy nestihli ujít, tak jsme si ji zkrátili asi tak na polovinu. Ale i tak to byla moc pěkná procházka. Trasa vedla po zpevněných a chvílemi i dokonce asfaltových lesních cestách, kdy páníčci šli po těchto cestách a já v blízkosti nich přímo v lese. 🙂

Bylo dle mého „čuchometru“ patrno, že les obývá dost lesních obyvatel, jelikož jsem téměř pořád měla nos při zemi a zkoumala jsem kdo kudy a kdy šel nebo běžel. Ale na živo jsme nikoho z nich nepotkali. 🙂

Výlet se nám hezky vydařil – byla by škoda, kdybychom o dnešním pěkném počasí jen tak lenošili doma – a už se těším zase na nějaký další, který páníčci vyberou. Mne je vesměs jedno kam, hlavně že budu s nimi. 🙂

U Ručiček

Galerii fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.

Po včerejším náročnějším putování páníčkové jako odpočinkovku pro tentokrát vybrali k prozkoumávání severní Čechy a to konkrétně naučnou stezku Okolím Zubrnic nacházející se nedaleko Ústí nad Labem. Na mapách vypadala dobře a pohodlně, bohužel však v reálu to moc neodpovídalo. Daná stezka nebyla příliš udržovaná, páníčkům chyběly pro orientaci klasické turistické značky, tudíž pořád museli náš pochod sledovat na takovým divným svítícím (a občas zvonícím) přístroji (rozumějte mobilu), jestli jdeme +/- tak, jak mapy stezku ukazují, takže to až taková odpočinkovka (pro ně) nebyla. 🙂
Já si běhala po loukách, lesích a polích a po očku jsem páníčky stále sledovala, jestli jdou tak, jak si myslím já, že bychom jít mohli, nebo se má jít správně jinudy. Samozřejmě se ani zde nevytratili mé hrabošské sklony, takže jsem vícekrát musela vyzkoušet, jestli se zde dá hrabat stejně jako u nás. 🙂
Akorát si zde dovolím ještě jednu poznámku – zdejší trasu mají krom turistů (které jsme tedy nepotkali – asi se bez navigace v mobilu ztratili) rádi asi také traktoristi – takové velké vyježděné koleje na většině trasy jsme dosud s páníčky nepotkali. Ještě že v tuto dobu bylo omrznuto, jinak bychom se brodili jak v bahenních lázních. Ne že bych to já případně nějak extra řešila, ale páníčci by s tím měli asi mnohem větší problém. 🙂

U kamenné stěny

Galerii fotek z tohoto výletu naleznete ZDE.