Dnešního dne jsem s páníčky oslavila své první narozeniny. Bylo to super, páníčkové mi popřáli hlavně hodně zdraví, jako dáreček jsem dostala vynikající dortík a pak ještě žvýkací pochoutkový uzlík a novou prďáckou pískací hračku. Moc se mi to líbilo – narozeniny by mohly být častěji 🙂

Tady mi panička přidává i fotku společně s ní a dortem, abyste se mohli také pokochat (hlavně tím dortem):

Jinak více foteček z mé oslavy můžete shlédnout zde a mé zároveň nově přidané fotky z mého 11. měsíce naleznete tady.

V sobotu 16.3.2013 jsme byli zase na nějakém tom výletě v okolí a to na „oslavu“ krásného slunečného počasí, které vypadalo krásně jarně a páníčkové si povídali, zaplaťpánbůh že je již hezky a ten zpropadený sníh už zmizel. Mne se to také líbilo, běhala jsem po louce a v lesíčku a bylo mi fajn (i když trochu teplo, ale pořád váhám, jestli už trošku svůj kožíšek odhodím nebo ne…).

Já létající na procházce 🙂

Bohužel (hlavně pro páníčky) zase od začátku týdne napadl znova sníh… Takže páníčkové zase tak nadšení nebyli… Ale už mne to střídání počasí také přestává bavit, už se těším také na sluníčko a hlavně na to, že páníčkové budou i více venku dělat něco na zahradě a já jim budu moci asistovat 🙂

Takto vypadal první jarní den 20.3.2013 u nás:

Ahojky,

tak se zase opět ozývám s informace, co je u mne nového:

1/ mám stále moc ráda procházky a hrozně ráda na volno myšilovím, ačkoliv dle paničky jsem ještě tu čest se živou myškou neměla a pach myšky je pro mne kolikrát silnější než koukat, co se kolem mne jiného děje…

2/ kočičky jsou stále ( a budou asi na vždy) nepřátelé, kteří se mají prohánět a zahánět. Ale snažím se kamarádit aspoň s naší Mícou (nesmí však prudce zdrhat pryč )…

3/ nesnáším jakékoliv cedulky a visačky na věcech, co dostanu ( kupříkladu mohu uvést neskutečně otravnou cedulku na mne darové dece na ležení, na které byly uvedeny nějaké divné symboly – dle paničky to byly symboly, jak se má ta deka prát apod. Dokud cedulka nebyla příkladně zlikvidována, nešlo na té dece jakkoliv v klidu ležet…

4/ za uplynulé 2 měsíce (tzn. leden 2013 a únor 2013) jsem si vícekrát na střídačku vyzkoušela, co to je období sněhu, které se mi moc líbilo, a zimní bezsněhové (tedy spíše skoro jarní) období, proti kterému tady nějak nic nemám. Jen to časté střídání mne kolikrát docela i zmáhalo ( a paničku prý také)…

5/ dle paničky jsem teď momentálně také v počínajícím období „hluchoty“, „slepoty“ a umanutosti a zkouším, co mi u koho projde a co ne (obecně se tomu prý říká psí puberta), tak to se mnou prý páníčci nyní nemají tak jednoduché, jako to dosud vypadalo… Já tomu teda nerozumím…

No a jelikož vás, moji milí kamarádi, bude asi zajímat, jak se mne paničce podařilo v uplynulých 2 měsících (kdy probíhal můj 8. a 9 měsíc života) fotograficky také zvěčnit, můžete nahlédnout do fotogalerie Celesta 8. a 9. měsíc, neboli prosinec 2012 až únor 2013.

Dnešního dne mi panička do galerie nahrála (a i okomentovala) fotky pořízené v rámci mého 8. měsíce. Zhlédnout je můžete tady 🙂

Tak mám za sebou i první „seznámení“ se s loučením se starým rokem a vítáním roku nového. Už chvilku po Štědrém dnu jsem začínala tušit, že to pro mne nebude asi nic záživného, jelikož se zejména po večerech začínaly postupně čím dál víc ozývat různé divné bouchací zvuky se světelnými záblesky. Nejprve jsem to brala celkem v klidu – chápejte téměř nevšímajícně – ale jak toho začínalo být každý večer víc, tak jsem se toho začala bát. Při každé možné příležitosti (když někdo šel ven nebo dovnitř) jsem se vecpala dovnitř do chodby a odmítala ji opustit, ač se páníčky snažili, jak chtěli. Holt strach je strach 🙁

Samotný Silvestr nejdříve probíhal jako každý den, zdálo se vše být v klidu a panička si (posléze přišla na to, že naivně) myslela, že by ty bouchací zvuky by se mohly začínat až tak kolem 20 – 22 hod. To se však dost spletla, jelikož ten kravál se u nás začal ozývat už kolem 18 hod. Mne to zase začalo děsit, tak mne páníčci s pochopením nechali v chodbě v mém přenosném domečku. Ačkoliv to byla chodba, přesto mi tam bylo trochu teplo, oproti tomu, jak jsem zvyklá na nynější tak akorátní teploty venku, ale usoudila jsem, že lepší bude přečkat trochu tepla, ale u páníčků v chodbě a s aspoň trochu tlumeným kraválem zvenku. Páníčci za mnou často chodili, podrbat, pohrát, vysvětlit, že se nic neděje. I půlnoc jsem pak přečkala obstojně. Musím ale říct, že radost z těchto oslav teda skutečně nesdílím a sdílet asi ani nebudu.

Dnešního dne  jsme zúčastnili výstupu berňáků ( a nejen jich) na horu Říp. Na akci jsem se potkala s bráškou Cargem a holkama stafordkama. Původně měla dorazit i mamka Aschley a babička Babettka, ale bohužel jim to nakonec nevyšlo – tak snad se potkáme někdy jindy někde jinde.

Výstup probíhal celkem v pohodě, počasí nám také přálo a účastníků bylo také dost. Dole na parkovišti jsme si udělali hromadné focení všech psích a člověčích účastníků a vyrazili jsme do kopce. Na vrchu hory jsme jako odměnu od paní organizátorky obdrželi krásný, zdobený perník s obrázkem berňáka a též diplom za účast na výstupu. Páníčci si v bufetu jako občerstvení koupili svařák, dokonce mi dali i ochutnat olízáním jejich namočeného prstu v něm a musím říct, že to bylo moc dobré – klidně bych dala ještě víc 🙂

Páníčci si s ostatními člověky hezky popovídali, já po psím také s psím kamarády a z výstupu začal být sestup zase dolů. Moc se mi tam líbilo a už se těším na další procházkovou akci 🙂

Poprvé ve svém životě jsem si „vyzkoušela“, co jsou to ty pořád zmiňované Vánoce. Musím uznat, že tato roční záležitost je mi hodně sympatická, jelikož páníčci jsou v tomto období více doma, mají i více volného času (především i pro mne – hi,hi), ale i díky tomu jsem si vyzkoušela i sváteční jídelní tabuli. Ne že by mi páníčky naservírovali jim chutnající bramborový salát se smaženým kaprem – pravděpodobně bych to i snědla, ale mohlo by mi z toho být dost špatně – ale jako sváteční menu jsem měla cereální vločky pro pejsky smíchané s výbornou psí konzervou. To byla bašta… 🙂

Páníčkové také pořád před samotnými Vánocemi i na Štědrý den povídali pořád něco o Ježíškovi, který hodným stvořením tento den naděluje dárečky. Tak jsem byla zvědavá (i když chvilkama i trošku s rozpaky), jestli jsem byla hodná krom páníčků i já, a také že ano. 🙂

Jako dárečky od Ježíška mi páníčky předali: vitamínové tyčinky, okusovadla z bůvolí kůže (kostička, kolečko), sušený hovězí ocásek a jiné mlsky, ale také 2 hračky – gumovou, semišem potaženou činku na hraní a nové latexové chrochtací prasátko Ferdu (1. Ferda se již „nějak“ rozpadl). Dárečky se mi samozřejmě moc líbili a už se těším na další Vánoce a bude se moc snažit, abych byla také stále hodná, aby mě měl Ježíšek s dárečky zase na seznamu. 🙂

Poznámka paničky: semišová gumová činka vydržela bohužel jen cca 1 den, přičemž skončila rozkousaná na menší kousky. Latexové prasátko chrochtalo také asi jen cca 1 den, ale ač již nechrochtací, stalo se oblíbenou požvykovací, aportovací a přetahovací hračkou. 🙂

Všem psím i člověčím kamarádům, přátelům a známým s páníčky přejeme krásné Vánoce (pro mne tedy první, tak jsem zvědavá, co to bude) a úspěšný a ve zdraví prožitý nový rok 2013.

Dnešního dne jsem paničku zase „lehce“ donutila, aby mi sem zveřejnila moje další fotky, tentokrát ze 7. měsíce života. Najdete je zde ve fotogalerii, kde se můžete podívat, jak mi to dle paničky sluší 🙂

A co se týče novinek u mne:

– všímám si všech větších i menších maličkostí, které se na naší zahradě změní (prostě jsou jiné – nevoní mnou, páníčkama nebo celkově naší zahradou). Tyto novoty musím vždy náležitě prozkoumat, případně upravit dle mého vkusu, čemuž panička většinou říká zlikvidování nebo rozbordelení. Abyste si dovedli představit, co mám tak na mysli, tak se např. jedná o elektrický kabel (vypnutý! a 3x prozkoumávaný), nově darovaný polštář do pelíšku, o nově rozrýpanou hlínu či hromadu shrabaného listí

– strašně mne začaly dráždit zejména kočičky či vše, co se rychle pohybuje po zemi. Třeba kočiček si chci jenom čuchnout apod., ale ony se hned rozběhnou někam do pryč a to mne vždy náležitě rozlobí, že mi zdrhnou. A vrcholem drzosti je sousedovic kočka, která celkem často sedá na hromadu dřeva kus od našeho plotu, kouká na mne, já k ní nemůžu, ani štěkot ji nevyplaší a pořád jen provokativně sedí a čučí. Hrůza 🙂

– na váhu jsem si teď nějakou dobu nestoupala, takže přesnější údaje o mé hmotnosti momentálně nevím, ale dle paničky prý překrmeně, ale ani podvyživeně nevypadám. K jídlu (téměř jakémukoliv) mám vždy chuť a osobně bych se přimlouvala za více jídla. Ale dle paničky by ze mne dle mého „žracího gusta“ byla hodně brzy pětitunka 🙂

Dnešního dne jsem poprvé ve svém životě byla svědkem přírodního úkazu, kterému páníčkové říkají sníh. Nejprve jsem z toho byla drobet vykulená, co že si to něco divného a neznámého na můj kožíšek dovoluje padat odněkud z oblohy, pak jsem se odvážila to prozkoumat ochutnáním, což bylo pro mne docela fajn, i když panička z toho moc nadšená nebyla, pořád říkala, že je to studené a ať toho nechám. Ale bylo to silnější než já 🙂

Odpoledne jsme šli vyzkoušet ten sníh i do přírody na procházku a to se mi už hodně líbilo. Blbla jsem ve své oblíbené a tentokrát zasněžené řepce a bylo mi fajn.

Fotky mého dopoledního vykulení a odpolední pohodičky:

Dalších pár fotek z mého prvního zasněženého dne najdete zde ve fotogalerii.