|
Bernský salašnický pes |
Dnešního dne mi panička doplnila fotogalerii o fotky pořízené v mém 6. měsíci života. Tak můžete nahlédnout, jak dál rostu. 🙂
Jinak co se týče nějakých aktualit ode mne:
– k 20.10.2012 (dosažení 7. měsíce života) mi panička navážila 32,4 kg
– k jídlu mám stále velkou chuť – dle paničky jsem nenažraná všežravkyně
– mám moc ráda návštěvy, ráda při všem možném pomáhám, na procházkách se mi moc líbí a s ježkama se stále nekamarádím 🙂
Dnešního dne jsem kolem 3:00h ráno začala u sebe venku štěkotem vyvádět. Paničku to samozřejmě vzbudilo , bylo jí divné, co prý blbnu, jelikož když už sama štěknu, tak to už musí něco být, takže usoudila, že mne bude venku asi provokovat nějaká kočička a já na ní dorážím. Ale když jsem ani po půl hodině s drobnými pauzami nepřestala a půl domu (a asi i nějací sousedi) už byli mým přičiněním vzhůru, tak panička se zašla osobně rozespale s baterkou podívat, co se děje, co mne tam venku dráždí. V duchu si myslela, že až ke mne přijde, tak jí hned „ukážu“, co se děje, co se mi nelíbí, ale já byla nadšená, že ji i v tuhle noční dobu vidím, řádně jsem ji přivítala a holt panička příčinu mého rozrušení musela zkoumat sama. Žádnou kočičku nikde neviděla, dokonce ani žádného vetřelce ve formě člověka kolem domu (na kterého bych potenciálně mohla štěkat), tak usoudila, že ten „rušivý element“ už asi nějak zdrhnul apod. Tak zamířila zpátky domů chrupat, ve víře, že já už budu v klidu také, ale to se zmýlila. Ještě ani prý nedolehla zpátky do postele a já se už začala podobně venku ozývat, dokonce ještě trošku vztekleji. V tu chvíli panička již dostala nápad, co by to mohlo být, seběhla z domu s baterkou zase za mnou a začala hledat TO, co ji napadlo. A byla na správné stopě, zmiňované TO za chvilku objevila kousek u mého příbytku a pouhým konstatováním pronesla: „To jsem si myslela, že to bude JEŽEK“. A také že ano. Takové divné funící stvoření, které se uráčilo přecházet přes můj prostor a pokaždé, když jsem si ho chtěla očuchat, mne popíchalo svými bodlinami a nedalo se lépe prozkoumat – to mne teda drobet rozčertilo. Panička jej tedy nabrala do kbelíku a odnesla vypustit dál od nás. A světe div, najednou u nás zavládlo noční hrobové ticho 🙂
Dne 23.9.2012 jsem se s páníčky vydala na Svod mladých do Zárybničné Lhoty u Tábora. Jelikož přejímka byla poměrně brzo ráno (mezi 8:30 – 9:00h), museli jsme z domova vyrazit s náležitým předstihem, abychom to neměli na knop, nebo dokonce nepřijeli pozdě. Pro mne to byl zpočátku nezvyk, hned ráno takhle cestovat, tak jsem z toho byla nejdřív trochu vykulená, ale za chvilku už to bylo v pohodě 🙂
Na místě jsem se setkala s mamkou Aschley a mými sourozenci Cargem, Cortézem, Coudym, Casperem a Casiopeou. Vzájemně jsme se seznámili, očuchali, moji páníčkové se seznámili s páníčky mých sourozenců a vzájemně si popovídali o našich podobách a nepodobách 🙂
Pak už jsme se soustředili na to, kdy na nás přijde řada na posouzení v kruhu. Byli jsme psaní jako 3. chovatelská stanice v pořadí v kruhu č. 4, takže jsme nemuseli na posouzení moc dlouho čekat. Poté co jsme byli posuzující komisí vyvoláni jsme všichni společně s páníčky nastoupili do řady a postupně jsme se chodili nechat posuzovat – zejména vzhledem, kontrolou zubů, povahou a pohybem v běhu.
Můj posudek dopadl pěkně, vzhledem jsem se líbila, zuby jsem si poměrně dobře nechala zkouknout, povahově prý také dobré, jen s paničkou musíme trénovat běh, jelikož jsme prý běžely pomalu a já při běhu vypadala dle úsudku pana posuzovatele jako velbloud, což se mi nelíbí, takže pro příště máme trochu zrychlit, aby to bylo OK. Tak to budeme cvičit.
🙂
Tady pro podívání se naše hromadná sourozenecká fotka s mamkou, více fotek pak ve fotogalerii.
Cargo, Coudy, Aschley, Cortez, Casiopea, Casper, Celesta
Dne 15.9.2012 jsem se s páníčky v mé premiéře zúčastnila Výstupu berňáků na horu Říp (konkrétně to byl již 5. ročník, ale v předchozích ročnících jsem se z pochopitelných důvodů nemohla zúčastnit, jelikož jsem ještě chodila po houbách, nebo lépe řečeno spíše po buřtech) 🙂
Počasí nám vyšlo tak akorát, nebylo ani moc horko, ani na páníčky velká zima, takže to bylo fajn. Na místě jsem se setkala s hodně psími kamarády a kamarádky, ale především s maminkou Aschley a babičkou Babettkou a také s bráškou Cargem. Nejprve jsem byla z toho všeho množství hafanů a lidiček trošku vyjukaná, ale za chvilku už to bylo fajn a my vyrazili z parkoviště směr vrchol Řípu. Na mezizastávce jsme se všichni zúčastnění hromadně vyfotili a putovali nahoru do kopce až na vrchol. Tam na páníčky čekalo ocenění od paní organizátorky ve formě diplomu a památeční dřevěné plaketky za zúčastnění a my pejsci jsme za výšlap jako odměnu obdrželi každý po 2 vitamínových tyčinkách. Já si teda u ostatních lidiček svým prosebným kukučem vyprosila asi ještě 3 tyčinky navrch, ale pšt o tom před paničkou, nemá ráda mé somrování 🙂
Poté jsme se na vrcholu Řípu zase všichni zúčastnění hromadně vyfotili a pak jsem pózovala společně s mamkou Aschley, babičkou Babettkou a bráškou Cargem. Jak se nám to zdařilo (jak celý výlet tak i samotné pózování) si můžete prohlédnout ve fotogalerii.
Dnešního dne mi panička na internet konečně zase nahrála nové fotky z mého 5. měsíce života. Dle informace od paničky nahrávání samotných fotek prý není takový problém, ale údajně hodně času zabere, třídění fotek povedených od těch nepovedených, čemuž já osobně nerozumím, jelikož si neumím představit svou nepovedenou fotku 🙂 Fotky jsou ke shlédnutí v mé fotogalerii.
Co se týče mého přibývání, toto zdárně pokračuje a mé váhové hodnoty jsou:
Poznámka: Jak jistě pozorní čtenáři zaregistrovali, v pravidelném přehledu o mých přírůstcích chybí údaj z pondělka 10.9.2012. Je tomu z toho důvodu, že na vážení panička z důvodu zaneprázdnění budováním nové dlažby u domu (viz příspěvěk níže) tak nějak zapomněla a já se prý sama měla připomenout 🙂
Jelikož se moji páníčci rozhodli udělat kolem našeho domu novou (hlavně prý rovnou) dlažbu, musela jsem se na začátku letošního září cca na týden smířit s tím, že budu mít trošku menší volný prostor na své zahradě. Páníčky k tomu donutil fakt, že u všeho bych nejradši hrozně ráda pomáhala, ale jelikož moje pomoc prý většinou spočívá v tom, že když se např. rýpne do hlíny, tak musím hned zkontrolovat, co se to vyrýplo a nejlépe si do té vyrýpnuté hromádky lehnu a zkoumám, co to je, že páníčci nemůžou dále pokračovat. A takhle je to prý téměř ve všem, tudíž výměna současné dlažby za novou by při mém pomáhání netrvala cca týden, jako tomu bylo, ale aspoň půl roku 🙂
Z té změny (myslím tím to omezení mého rajónu) jsem nebyla zrovna extra nadšená, ale páníčci se toto moje „utrpení“ snažili kompenzovat ještě častějším drbáním, hlazením, hraním a také procházkami, tak že se dalo zvládnout 🙂
Na závěr musím však páníčky pochválit, že ta výměna dlažby stála za to – moc pěkně se na ní leží a dobře ťapká 🙂
Při posledních 2 váženích panička zvolila místo naší obvyklé soboty pro změnu pondělky. Přesně nevím proč (mne je to vesměs jedno), ale asi chtěla možná původně vědět právě na den přesně, kolik budu vážit i v den dovršení mých 5 měsíců života a další týden to na ten pondělek také ponechala 🙂
Dnešního dne jsem s páníčky absolvovala relativně delší cestování v autě, kdy jsme byly naší návštěvou potěšit i pozdravit příbuzné a známé. Celkově jsme za odpoledne najeli kolem 120 km – pro někoho se může zdát, že to je docela kousek, ale na mne toho i s tím vším vítáním, mazlením a pobíháním u všech ke všem bylo dost, že jsem byla ráda, že jsme dorazili domů a já mohla relaxovat na své zahradě 🙂
Taktéž jsem toho dne u jedněch známých poznala zvíře, které se prý nazývá kůň. Byl docela hodný, vypadal kamarádsky, ale já k němu měla náležitý respekt (panička říkala, že prý konečně potkávám něco živého a hýbajícího také o dost větší než já – samozřejmě krom doposud lidiček). Tak jsme si k sobě hlavama čuchli, on na mě lehce zafoukal ze svých nozder, což mi stačilo a chtěla jsem jít. Panička se ještě snažila nás seznámit víc, tak jsem se jí i přes zmíněný respekt snažila vyjít vstříc, ale jakmile se kůň (rozuměj takové monstrum) začal kolem mne lehce procházet, respekt se ještě trošku zvětšil a jelikož panička nechtěla, abych z tohoto nového poznání měla nějakou psychickou újmu, naše návštěva u koníka pro tentokrát tímto skončila a prý že to zkusíme zase jindy, až budeme zase s páníčkama poblíž :-)Tak uvidíme 🙂
Do fotogalerie byly přidány moje nové fotky z mého 4. měsíce života. Jen pro info, bylo paničkou přistoupeno již k řazení fotek po měsících, nikoliv po týdnech, pro větší přehlednost. Děkujeme za pochopení 🙂
Tak doplňujeme:
Jinak k jídlu mám velkou chuť, zkouším ochutnávat, co mne napadne (už to byly jahody – ty vážně stály za to; pak rybíz jak černý, tak i červený, rajčata jsou taky celkem fajn, ale musí být zralá, jinak jsou fuj, samozřejmě tráva nebo i trochu hlíny apod.). Ale granulky jsou granulky . Panička na mne při krmení vždycky kouká a diví se, jak ve mne můžou tak rychle „zahučet“, ale na co s nimi čekat, když jsou k jídlu. A klidně bych přidala větší porce, ačkoliv prý dostávám tak, jak mám, ale to by prý ze mne dle paničky byl za chvilku valibuk 🙂