Dnešní den pro mne znamenal trošku zvláštní výlet. Jeli jsme k panu MVDR. Deckerovi do Krchleb na kontrolní rentgeny loketních a kyčelních kloubů. Osobně jsem si myslela, že to bude nějaký výlet s páníčky někam kdoví kam, kde se zase pěkně proběhnu, paníčkové si něco prohlédnou a pojedeme domů. A ono ne. Když jsme vystoupili z auta, zamířili jsme k takovému normálnímu domečku – usoudila jsem, že teda asi k někomu jen tak na návštěvu. Vešli jsme dál a já už začala tušit, že to sice bude návštěva, ale nebudu z ní nadšená, bude se jednat o návštěvu u psího pana doktora (poznala jsem dle typického doktorského pachu), tudíž jsem chtěla odcházet. Ale pan doktor byl hodný, nějak mne „pohladil“ na přední pacce a pak už si nějak nic moc nepamatuju, proto předávám slovo paničce.

Po uspávačce mne pan doktor jasně a profesionálně navigoval, co a jak mám s Celestou dělat, aby RTG snímky vyšly tak, jak mají a byly vyhodnotitelné. Celesta celý RTG proces v klidu prospala. Snímky se zdárně zdařili a nastal krok odborného vyhodnocení a výsledky jsou výborné:

• DLK 0/0
• DKK 0/0

Takže vynikající výsledek. Velmi za podíl na tomto úžasném výsledku děkujeme rodičům naší Celesty (Aschley a Cirovi) a také paní chovatelce Zdeňce.

Cestu domů Celesta celou prospala (v autě byla tak neslyšná, že jsem se vícekrát musela podívat, jestli ji vůbec s sebou v autě máme). Po příjezdu domů se již tak nějak lehce probudila, ale vypadala jak po pěkném flámu, takže to za chvilku zase zalomila. Ve své klasické živé a akční kondici byla zase večer.

Dnešního dne jsem absolvovala svou další výstavu. Nyní jsme jeli do Prahy do kempu Džbán. Potkali jsme se zde s babičkou Babettkou, bráškou Cargem a také se sestřičkou Casiopeou. Počasí vypadalo jak přesně objednané pro nás (ani horko, ani zima), areál parádně v přírodě, takže co víc si přát. No a dokonce sestava nás berňáků čítala 2. největší počet psích účastníků – bylo nás celkově 22 – což za námi přišla ocenit a poděkovat nám i ředitelka a organizátorka výstavy.

Bylo patrno, že i mne se na výstavě líbí. Rozhodčím v našem kruhu byl pan Vladimír Adlt. Snažila jsem se předvést jak nejlépe mi to šlo, ale jelikož jsem byla více „vypelichaná“ od letošního horkého léta, tak ač blízko prvenství, obdrželi jsme od pana rozhodčího známku V2. I tak jsme měli velkou radost. Dokonce jsme dostali i krásný pohár.

V měsíci srpnu jsme si s páníčky (zejména z důvodu pěkného a ne tak horkého počasí) udělali několik cestovatelských výletů.

17.8.2013 jsme se byli podívat na Máchově jezeře. Jelikož u nás nějaké rybníky či nádrže na koupání nejsou, bylo to pro mne poprvé, co jsem byla u tak velké „louže“. Paničce se nakonec povedlo mne do té vody namočit více než jen po břicho a dokonce jsem uplavala i několik svých prvních temp. Ale byla jsem z toho spíš taková vyjukaná, ale příště to snad bude lepší.

18.8.2013 jsme zajeli zase k vodě, tentokrát na Stvořidla u Ledče nad Sázavou. Vycachtala jsem se pěkně v řece, udělali jsme si pěknou procházku lesem a po louce a při občerstvovací zastávce páníčků v jednom bufetu „pokecala“ s psím kamarádem (černým kudrnatým voříškem).

24.8.2013 jsem se s páníčky vydala až k Děčínu na rozhlednu Vysoký Sněžník. Počasí nám zde vyšlo parádně, krásně jsem se proběhla v lese, páníčkové se byli podívat na tamní rozhledně a příjemně unavení jsme se následně vraceli k domovu.

25.8.2013 jsme pro změnu zvolili zase jiný směr a vydali jsme se k vodní nádrži Velké Dářko (říká se jí „moře Vysočiny“). Ačkoliv počasí vypadalo tak, že každou chvíli pořádně zmokneme, po celou naší návštěvu vydrželo a my se s páníčky mohli pokochat tamním lesním okolím a klidem. Na jedné občerstvovací zastávce páníčků jsme potkali skoro stejně starou psí slečnu zlatého retrívra, tak nás páníčkové nechali spolu chvíli na volno blbnout a honit se. Byly jsme do této naší hry tak zabrané, že jsme málem zbořili 2 stolky a lavice u nich, čímž jsme pěkně pobavili moje i kámoščiny páníčky.

Nacestovali jsme toho dost co? 🙂

Dnešního dne jsem se s paničkou zúčastnila své další výstavy a tentokráte v Týně nad Vltavou. Areál výstavy se nám moc líbil, tak jsme byli zvědaví, jak dnes dopadneme. Nastupovala jsem opět ve třídě mladých a posuzoval nás rozhodčí Karel Hořák.

Bohužel panička si s panem rozhodčím tak nějak nesedla a já to vycítila, takže můj výkon nebyl takový jako umím a jaký jsme trénovaly. Pan rozhodčí nás následně ohodnotil známkou VD 2. Ačkoliv jsme si z výstavy odváželi pěkný pohár, byli jsme trochu přešlí.

Z výstavy jsme tedy odcházeli se smíšenými pocity, tak abychom si zlepšili náladu, vyrazili jsme na krásnou procházku k nedalekému rybníku Rožmberk, kde jsem se po hrázi krásně proběhla a pak mne páníčci vzali ještě i na zámek Hluboká nad Vltavou, kde jsme se prošli v tamějších krásně rozkvetlých zahradách.

Tak nám nastalo krásné léto, pro mne tedy v některých dost horkých dnech ne už tak krásné (ale večer, když se ochladí si to většinou vynahradím). Ve svém stále se rozvíjejícím umu jsem nově přišla na to, jak je pohodlné paničky lehátko na opalování (a zvlášť když na něm ožírám klacík a padají z něj třísky), takže je panička velice nadšena, když si nemá kam lehnout (leda na zem).:-)

Novou mňamkou se pro mne začaly stávat naše doma (teda ve skleníku) vypěstované okurky – to je dobrota. Vždy čekám u skleníku, jestli někdo s nějakou okurkou nevyjde ven. 🙂

Dne 20.7.2013 jsme si také udělali výlet na nedaleký hrad (spíš tedy zříceninu) Šelmberk. Bohužel z tohoto výletu žádnou fotku neuveřejňuje, jelikož se mi tam tak líbilo, že jsem lítala ze strany na stranu, takže fotky nevyšly.:-)

Nové fotky zde: 15. měsíc a 16.měsíc

Páníčkové se tak nějak rozhodli, že zase předělají, resp. vylepší něco na zahradě a tentokrát se to týkalo nového přístřešku na dřevo, Aby vše na něm fungovalo tak, jak má, páníčkové rýpali i v hlíně (u toho jsem nemohla neasistovat) a jako podklad pro samotné dřevo přivezli i štěrk, který na místě budoucího dřevníku rozprostřeli (musela jsem vyzkoušet, jestli to tak bude v pořádku). Pár fotek zachycujících tuto moji (záslužnou) činnost zhlédnete zde.

Tak je mi zase o nějaký ten měsíc víc, tak jsem paničku (zcela nenásilně) donutila, aby mi zveřejnila novou várku fotek, abyste si mne mohli zase nově prohlédnout.  Během této doby jsem v sobě objevila nové vlastnosti:

• kleptomanství (dle paničky kradení) – nejraději si bez dovolení zapůjčuji boty od páníčků z botníku a mám strašnou radost z toho, když se rozčilují, kdo jim zase vzal tu jejich botu a kde ji najde. Ničit ty boty mne nebere, tak si je jen lehce ožužlám, oslintám a když páníčky nehubují, že jsem si něco „zapůjčila“ tak to nechám být a jdu koumat něco jiného.
• demoliční nadání – jakmile na své hračce objevím jakoukoliv malou dírku, dobývám se do ní do té doby, než z ní nastane velká díra a hračka je v tu chvíli již nehračkou. To samé panuje v případě, pokud mi panička dá na hraní nějaký hadr. Chvilku mne baví se o něj přetahovat, ale pak si ho nechám sama pro sebe a rozkousávám jej na malé kousky. Víte, jaká je to paráda, ten trhací zvuk?
• cit pro bezva „sprchu“ – tím prosím rozumějte objevenou zálibu buď v procházení se či běhání v mokré trávě či obilí, proložené mým hraboškým uměním. Panička je z toho vždy unešena…

Tyto mé nově nabyté vlastnosti jsou částečně dokumentovány v galerii 13. měsíc, procházka v řepce a 14. měsíc.

Víc asi není třeba komentovat. 🙂

Dnešního teplého dne jsme šli s paničkou ze cvičáku a jelikož bylo tepla dost, panička dostala chuť na jedno pivečko. Zastavily jsme se tedy u jednoho stánku s venkovním posezením, který míjíme na naší cestě na cvičák i ze cvičáku a panička si objednala svůj mok. 🙂

A tu se ani nevím odkud objevil psí kamarád, tak jsme se očuchali a společně „pokecali“. Panička nemohla odolat a s kámošem nám udělala několik fotek. Tady se na nás můžete kouknout.:-)

Dnešního dne jsem s páníčky vyrazila na mou zcela první výstavu psů.  Samozřejmě panička byla lehce nervózní, jelikož nevěděla, co a jak bude apod. Ačkoliv jsme na výstavu průběžně trénovali všechny potřebné úkony (kontrolu zubů, správný běh i postoj),  panička měla obavy, jestli budu vůbec ochotna běhat v kruhu, jelikož běhání jen tak dokolečka pro nic za nic mne teda nebere.

Byla jsem zařazena dle svého věku do třídy mladých. Jako rozhodčí mne posuzovala paní Gabriela  Ridarčíková (SK). S paničkou jsme naše „číslo“ v kruhu zvládli dobře, paní rozhodčí jsem se asi líbila, jelikož jsem dostala známku V1, Vítěz třídy. Takže jsme s paničkou měly velkou radost.

Na výstavu nás též přijela podpořit mamka Aschley a babička Babettka s jejich paničkou a také kamarádky stafordky a kámoška pudlice. Naše setkání vystihuje těchto pár fotek.

Dnešního dne jsem společně s mými páníčky poprvé zažila to, co jsou čarodějnice. Panička mi sice o tom něco povídala, ale nějak jsem jí stále nechápala. Tak jsem se nechala do večera překvapit. 🙂

Na večer panička vytvořila ze slámy figurínu čarodějnice (spíše teda čarodějničky). Mne se moc líbila, myslela jsem nejdřív, že je nějak určená pro mne na hraní (rozuměj pohrála bych si s ní tak, že by se z ní již čarodějnice nepoznala…). Ale bylo mi to páníčky rozmluveno, že není určena na devastaci, ale do vytvořeného ohýnku na spálení pro ochranu před zlými duchy, démony apod.

Tak jsme ji za mého odborného dozoru spálili. 🙂

Já a čarodějnice v plné kráse 🙂

S čarodějnicí těsně před spálením (teda té čarodějnice) 🙂

Také si panička našla chvilku a do fotogalerie mi nahrála nové fotky za 12 měsíc. Tady se můžete juknout.:-)