Celesta & Fanny Trikolore Fortuna | Bernský salašnický pes

Naučná stezka Sechutická

Posted on 29.11.2020 by Celesta

O dnešní neděli 29.11. jsme se s páníčky vydali výletově vyvětrat na severní Plzeňsko k obci Trojany, kde jsme si udělali hezké lesní kolečko zpestřené i kouskem Naučné stezky Sechutické, která však ani v mapách nebyla nijak značená. 🙂

Naším startem se stal lesní okraj za obcí Trojany poblíž rozcestí Lužiny, odkud jsme se po žluté barvičce vydali vstříc bývalé tvrzi Šebíkov, z níž se toho do dneška opravdu moc nezachovalo, načež průchodem kolem místního lesního rybníku, jejž jsme my, trikolory alespoň z dálky zkontrolovaly, zda se tam náhodou nenachází nějaký opeřený provokatér, jsme se vydali na cupitání po zdejší cyklostezce (naštěstí bez cyklistů). 🙂

Z cyklostezky jsme se poté odklonili vlevo v bok na červenou barvičku, místně zvanou jako Potvorovská cesta, která nás dovedla zpátky na náš start, přičemž na její trase jsme byli obdařeni i možností se pokochat zarostlými mašinkovými kolejemi po nějaké zrušené trati (což zajímalo hlavně páníčka) a taktéž i „změnou podnebného pásu“, jelikož z čista jasna jsme asi za polovinou cesty byly obdařeni přítomností trochy sněhu na zemi či omrzlými stromy, na což jsme všichni celkem čučeli, načež my, trikolory jsme si nemohly odpustit také nějaké to ochutnání místní „zmrzky“. Mňam. 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka u Hostína + procházka na zámek Hrádek u Nechanic

Posted on 22.11.2020 by Celesta

Ani tuto sobotu 21.11. se nám nechtělo zůstávat jen tak doma, takže jsme s páníčky vyrazili zase na nějaký ten aktivně-odpočinkový vandr. Tentokrát se naše turistické kroky vydaly na Mělnicko k obci Hostín, kde se naším zájmem stalo hádejte co? No zase nějaký ten les, v tomto případě les u lokality V Kloučkách.

Naším startem se stalo rozcestí V Lukách, odkud jsme se chytli modré barvičky a vyrazili na ťapkání, přičemž nutno poznamenat, že tato modrá trasa nebyla chvílemi z důvodu bahnitosti, kamenitosti a do toho ještě i chvíli kopcovitosti nejideálnější pro kočárkování s naší minipaničkou. Ale jelikož nejsme žádná másla, úspěšně jsme to zdolali a i ten kočárek přežil. 🙂

Na této části trasy byly naše trikolorní maličkosti v zásadě obšťastněny volností pohybu, načež postupné zpřísňování pravidel nastalo u jednoho krmelce, kde bylo patrno, že zde bylo picnuto nějaké lesní zvířátko, následně i u míjené megahromady s mrkví (asi připravené jako lákadlo na další lesní zvířátka) a pak i chvíli u pohnojeného pole (hádejte, proč asi?). 🙂

Posléze jsme se odklonili vlevo v bok na bezbarvou lesní cestu, která svým porostem a zárůstem paničce evokovala, že by zde mohlo být blízké “živo” s lesními obyvateli, tudíž i přes naše trikolorní nenadšení si nás radši šlajfkově pojistila a dobře udělala. Už po chvilce jsme byli obdařeni nedalekým a hezky viditelným přeběhnutím lesních kopytnatců, což nás, trikolory nenechalo chladnými, a panička měla co dělat, aby nás v tom našem loveckém tranzu zvládla udržet. 🙂

I díky této vsuvce a naší trikolorní čmuchací nažhavenosti jsme již byly ponechány v omezeném stavu, jelikož terén a i postupné rychlé smrákání byly na výskyt lesních obyvatel ještě více podezřelé, načež odbočíce posléze na cyklostezku, jsme se průchodem podél nemalého počtu průběžných vodních vrtů, za čím dál chladnějšího počasí a i za společnosti dalších přescestových lesních přeběhlíků jsme se již za tmy navrátili na náš start u rozcestí V Lukách, kde jsme všichni mile rádi zahučeli do příjemných útrob naší čtyřkolové boudičky. 🙂

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

V neděli 22.11. jsme pro změnu výletově zamířili na Královéhradecko k obci Kunčice, kde se naší hlavním zájmem stal odtud nedaleký zámek Hrádek u Nechanic.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Kunčice, odkud jsme se vrhli na nebarevnou lesní cestu, kde hned po chvilce bylo u jednoho stavení „vzrůšo“ s ohledem na volně pobíhající a kdákající, kokrhající či jinak hudrající drůbež, která nás, trikolory nemohla prostě nechat zcela chladnými, ale páníčci to zde s námi zvládli, přičemž už u nedalekého rybníka Žid jsme byly celkem zklidněné, takže jsme již všichni mohli hezky lesem pochodovat směrem k obci Hrádek, na jejímž okraji jsme udělali vlevo v bok a šlajfkově řízeným průchodem po okraji zdejšího golfového hřiště, na nějž nám páníčci nedovolili si jít jen tak zaběhnout, jelikož zdejší „green“ byl dost pěkný a hrozilo, že bychom jej my, trikolory mohly efektivně obdařit nějakou vzhlednou „nadílkou“, která by se zde nepřehlédnutelně vyjímala, jsme dorazili až k samotnému zámku Hrádek u Nechanic. 🙂

Zde jsme se jím dálkově pokochali, na základě paniččiny potřeby se nechaly i zvěčnit, trošku se prošli místním areálem, kdy si páníčci ve zdejší kavárně chtěli dát na stojáka alespoň kafíčko, přičemž bohužel z důvodu všech těch nutných epidemiologických opatření a též i z důvodu toho, že lidé před námi pořádně ani nevěděli, co vlastně chtějí, by to čekání ve frontě bylo na dlouho, tak jsme to nepříliš nadšeně vzdali, ale upřednostnili jsme to, že se dost brzo nyní stmívá, tak abychom nešli následně za tmy.

Takže jsme si zámek obešli takřka kolem dokola, abychom měli hezkou „kulturní vložku“, a následně napojíce se na zelenou turistickou barvičku jsme se ťapkajíc lesem navrátili na náš start na okraj obce Kunčice k naší čtyřkolové boudičce. Nutno poznamenat, že to oželení kafíčka bylo dobré rozhodnutí, jelikož jsme to před setměním měli jen tak tak. 🙂

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka okolo rybníku Medenice

Posted on 17.11.2020 by Celesta

Dnešní státně-sváteční den 17.11. jsme s páníčky oslavili zase nějakým tím výletem, kdy naše výletové kroky „zabloudily“ na Jindřichohradecko nedaleko Chlumu u Třeboně, kde jsme zacílili poblíž rybníka Medenice, do jeho lesního okolí.

Naším startem se staly 2 člověčí samoty na větším okraji Chlumu u Třeboně, odkud jsme se vrhli na příjemné lesní ťapkání po cyklostezce, která se zde chvílemi jmenovala i Planiborská cesta či Diamantová cesta, načež takto jsme doťapkali až k rozcestí k U Obrázku, kde jsme se fakticky i s moc hezkým obrázkem setkali, přičemž následným odklonem na nebarevnou lesní cestu jsme dorazili až k rybníku Skalice, kde jsme lehce porozjímali, pokochali se a my, trikolory pro jistotu na šlajfkách jsme si i okusili zdejší vodičku (šlajfky byly prý jakási pojistka toho, abychom náhodou nevyčmuchaly a nepádily za nějakým tím vyděšeným vodním opeřencem, jež se klidně mohl schovávat a čučet skrytě na nás ve zdejším rákosí a jiném křoví a porostu). 🙂

Za rybníkem Skalice jsme poté udělali vpravo v bok a opět po cyklostezce (naštěstí bez cyklistů) jsme se navrátili zpět na náš start k naší čtyřkolové boudičce.

Dle paničky však určitě stojí za zmínku skutečnost, že jak má maličkost, tak i milá Fanny jsme obě měly „svůj den“ a to s tom smyslu, že jsme po cestě stále hledali nějaká přírodní „aromata“, kdy zejména Fanny si s radostným válením nanášela tato „aromata“ na svůj zevnějšek, kdy už asi po třetí průběžné nanášce panička nevydržela a prohlásila: „Fannyno, přestaň se už konečně válet v těch h******, nebo pojedeš domů sama a vlakem!“ a páníček to dorazil tím, že: „A přidáme ti ceduli: Dopravte prosím do Vlašimi, smrdí!“ 🙂

Ovšem jak jsem již zmínila, ani moje maličkost se nenechávala zahanbit, přičemž válení pro mne moc nebylo (dle paničky se naštěstí neumím do těch „aromat“ tak trefit jako Fanny), takže za sebe jsem ponechané zbytky těchto „přírodních látek“ koštovala vnitřně. K tomu už páníčci neměli ani pomalu slov, jen panička ke mne zoufale utrousila: „Ty taky přestaň, nebo tím vlakem pojedete domů obě.“ 🙂

P.S. No a čím myslíte, že jsme nakonec jeli domů? Samozřejmě naší čtyřkolovou boudičkou, jelikož celé toto výletové dění korunovala po nastoupení na palubu naše mini-panička (asi nemusím detailně rozmazávat jak), takže naše trikolorní „dílo“ se v tom zcela ztratilo. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka pod vrchem Havlina + procházka pod Čihadlem

Posted on 15.11.2020 by Celesta

V sobotu 14.11. bylo od chytrých meteolidí předpovídáno (skoro) všude krom Moravy hezké slunečné počasí, takže jsme si jej s páníčky chtěli také výletově užít a jako náš cíl jsme zvolili Vysočinu poblíž obce Chroustov, kde se naším zájmem stal les pod vrchem Havlina.

Ovšem už po cestě k našemu cíli při míjení cedule označující Kraj Vysočina se milé sluníčko podezřele vytratilo a čím víc jsme se přibližovali k Chroustovu, tím bylo čím dál víc mlžně (jak jinak, Vysočina je prostě svá).

Naším startem se stalo rozcestí Havlina u místního vysílacího stožáru, jehož jsme skoro ani neviděli (nevědět o něm z map), jaká i přímo u něj byla mlha. To nás ale nemohlo rozházet a v naději, že v lese to bude lepší, jsme se vydali na vlastní lesní “okruh” bez přítomnosti jiných živáčků či nějakých “záchytných bodů”, jež by stály za zmínku. 🙂

Naše naděje na mlhové rozplynutí však vzala velmi brzy za své, jelikož čím dál jsme ťapali, tím bylo ještě více mlžno a nedohledno, že jsme už mysleli, že tady snad potkáme i Rákosníčka dle “pořekadla”: Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, je rybníček Brčálník a tam bydlí právě Rákosníček. 🙂

Nikoho takového jsme však nepotkali, akorát právě díky mlze se i o dost dříve sneslo i šero až tma, takže jsme si ke konci našeho ťapkání všichni hezky užili luční a polní pochod po tmě, kdy jsme se orientovali podle map v utržených sluchátkách páníčků a dle červených světýlek vysílačového stožáru (neboli našeho startu i cíle), jelikož na nějaké svícení si vlastními zdroji nebyl prostor kvůli obsazenosti rukou páníčků buď kočárkem s naší minipaničkou nebo vycházkovými šlajfkami, na jejichž koncích jsme byly my, trikolory, a velmi jsme se již těšili, jak zahučíme do naší čtyřkolové boudičky. Takže takové zajímavé zpestření. 🙂

Na fotogalerii z tohoto vysočinského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Pro změnu v neděli 15.11. jsme se nedali od výletování odradit navzdory mlhavému včerejšku a vyrazili jsme zkusit výletové „štěstí“ na Příbramsko nedaleko obce Borotice, kde se naším cílem stal lesní „plácek“ pod vrchem Čihadlo.

A počasové štěstí nám zde skutečně přálo, bylo typicky baboletně (takže ani hic, ani zima, trochu sluníčka, ale ne moc), krásný klídek lesa, my, trikolory ťapkající si ve spadaném listí a občas zabrousivší z cesty více do lesa na obhlídku, zda tam nebude něco „dobrého“ či zahučivší do nějaké té louže či loužičky k řádnému osvěžení se. 🙂

Bylo zde zcela liduprázdno, krásný klídek, sice žádná studánka, kámen, pomník či krajinný výhled, ale i tak to bylo moc hezky strávené venčení se s páníčky. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka u Mýta + procházka u Rápošova

Posted on 8.11.2020 by Celesta

O dnešní sobotě 7.11. se nám konečně zase poštěstilo podniknout (vzhledem hlavně k páníčkově pracovnímu zaneprázdnění) nějaké to turistické výletování, kdy jsme tentokrát vyrazili na Plzeňsko k obci Mýto, kde se naším cílem stal místní les v Přírodním parku Trhoň.

Nutno poznamenat, že se jednalo o takové naše vlastní lesní „kolečko“, kdy se náš start i cíl nacházel poblíž rozcestí Pod lesem u Mýta a kdy jsme nic a snad ani nikoho po cestě nepotkali, takže jsme si mohli užívat lesního klídku a kdyby páníčci měli chuť, možná by našli i nějaké ty jedlé houbičky, ale tentokrát se jim do toho moc nechtělo, jelikož jsme nebyli nejblíž naší domovině, míjené přícestní houby byly mokré, takže než bychom je dopravili vůbec domů, byla by z nich spíš nabobtnaná houbová kaše, takže je tam páníčci nechali pro jiné pocestné či lesní zvířecí domorodce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 8.11. jsme necestovali až tak daleko, ale relativně poblíž našemu domácímu stanovišti a to na Kutnohorsko poblíž obce Rápošov, kde jsme si nedalo od této obce střihli obdobnou vlastní lesní „kolečkovou“ prochajdu bez jakékoliv zajímavosti (což nám ale nijak extra nevadilo), kdy jsme tentokrát oproti včerejšku potkali i nějaké ty houbařské živáčky, kteří nás ale až tak úplně nezajímali (rozuměj neměli nic k jídlu a ani žádné čtyřnohé kamarády s sebou), a dokonce i páníčci tentokrát nějaké to přícestní mini-houbobraní sami aktivně absolvovali, načež z něj pak doma panička vytvořila dle páníčka prý výbornou bramboračku, což však nebylo nic až tak pro nás, trikolory – beztak nám ani nedali ochutnat (hamouni), jelikož prý houby stejně nejíme a prý ani nesmíme či co – prostě divný :-).

Na fotogalerii z tohoto kutnohorského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Výlet na Královu stolici

Posted on 17.10.2020 by Celesta

V sobotu 17.10. jsme s páníčky museli využít chvilkový nedešťový mezistav a tak jsme se vyrazili vyvětrat na Dobříšsko k obci Mokrovraty, kde se naším zájmem stal vrch Králova stolice.

Naší startovní pozicí se stala mašinková zastávka Mokrovraty, od níž jsme se malým mokrovratským civilizačním průchodem vydali vstříc místnímu lesu, kde jsem dostala volno a v klidu a kráse podzimního podešťového lesa jsme si to společně štrádovali po nebarevných, ale dobře průchozích cestách (až na ty občasné pořádné loužové vsuvky) směrem právě vzhůru na Královu stolici. 🙂

Nutno poznamenat, že má maličkost si kousek pod zmíněným vrchem dala tu práci s tím, že jsem zkoumala, zda-li se v okolí nenachází nějaké jiné, „konkurenční“ stolice (jiného vzezření a tvaru :-)), z čehož páníčci nebyli zrovna nadšeni, protože vědí, že na toto mám opravdu čuch. Chtě nechtě jsem byla tedy od tohoto konání odvolána a bylo mi alespoň dovoleno na samotném vrchu Králova stolice prozkoumat vnitřek i vnějšek zdejšího parádního přístřešku (co kdyby náhodou se tam “něco” nacházelo, když už se to tam tak trefně jmenuje). 🙂

Po vrcholovém prozkoumání a porozjímání jsme už pak jinou nebarevnou lesní cestou, než jsme šli prve, zamířili v poklidu zpět na náš start k naší cestovatelské boudičce, přičemž po cestě jsme se míjeli i s jinými dvounožci s kočárkem a v něm spícím človíčkem, přičemž moje všímavá panička zaregistrovala, že se mé trikolorní maličkosti ten jiný kočárek nějak podezřele zamlouvá (což nebývá jen tak), načež po chvilce přišla na “jádro pudla“ a to, že ten spící člobrda si v ruce držel rohlík a ty já opravdu tuuuuze ráda. Takže došlo k mému nepříliš nadšenému odklonu od toho kočárku (resp. rohlíku), aby ten malý prďola nebyl nenadále překvapen, že přišel o svoji “kořist”. 🙂

P.S. Asi jste si všimli, že v povídání “štěkám” jenom o sobě a i ve fotogalerii jsem jenom já. A máte pravdu. Tentokrát jsem na výletování s páníčky vyrazila jen já, jelikož milá splašená Fanny si přivodila svalové bolení na pacce, takže zůstala odpočívat doma, aby se zdárně v klidu vykulírovala. 🙂

Na fotogalerii z tohoto dobříšského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Rozhledna Nedánov a okolí + procházka u Obory Klokočka

Posted on 11.10.2020 by Celesta

Tuto sobotu 10.10. jsme se výletově s páníčky zaorientovali trošku dále od naší domoviny a to na jižní Moravu k obci Boleradice u Hustopečí, kde se naším zájmem stala rozhledna Nedánov a její lesní okolí.

Naše výletování jsme započali hned na parkovišti pod rozhlednou Nedánov, kterou jsme zatím ponechali minutou, a vydali se ťapkat právě do lesa, aby se zejména naše trikolorní maličkosti trochu unavily a přestaly býti jak utržené z řetězu. 🙂

Naše trasa se nejprve ubírala po barvičce zelené, kde jsme hned kousek od rozhledny míjeli naštěstí oplocenou ohradu s dvěma divočáky, kteří byli velmi zvědaví, načež páníčci nás k nim s preventivních důvodů raději blíže nepustili, jelikož jejich přítomnost nás celkem rajcovala, tudíž se dalo očekávat, že by mohlo být velmi veselo. 🙂

Následně nás zelená barvička provedla hezky klidným, podzimním lesem, načež poté jsme se dále lesně přebarvili na barvičku červenou, místně zvanou Cesta T. G. Masaryka, kterou jsme po chvilce ale opustili a vpravo v bok jsme se vrhli na nebarevnou lesní cestu. Až sem jsme my, trikolory měly od páníčků povolené „volno“, přičemž zde jsme již ale obě byly preventivně šlajfkově omezeny, jelikož i moje trikolorní maličkost začala býti neklidná a ve střehu, takže panička vydedukovala, že zde poblíž musí být přítomna nějaká lesní zvěř, za kterou bychom se mohly splašit, což by bylo zcela nežádoucí a dosti nebezpečné. 🙂

Po chvilce takovéhoto ťapkání jsme se přesvědčili, že paničky dedukce byla správná, jelikož nedaleko od nás vpravo, vlevo i přes cestu jsme zaznamenali několik kusů lesních kopytnatců, přičemž panička byla bohatě obdařena naším šlajfkovým vyváděním. 🙂

Původně jsme si chtěli kolem rozhledny Nedánov udělat takové souměrnější kolečko, což nám ale nebylo přáno, jelikož asi ve 3/4 našeho ťapkání jsme v lese před námi zaslechli podivné pochrochtávání a funění, což jsme vzhledem k přítomnosti samých dubů a buků vyhodnotili jako nebezpečí možného divočáka (a třeba nejen jednoho), tak jsme udělali raději čelem vzad a stejnou cestou (i nadále raději šlajfkově omezeny) jsme se na vrátili k samotné rozhledně Nedánov.

Zde se ještě panička vydala prozkoumat samotné výšiny této rozhledny, chvilkově se tam výškově porozjímala, načež tímto jsme naše jihomoravské výletování zakončili, a nutno poznamenat, že poměrně včasně, jelikož hned u obce Hustopeče začínalo hezky pršet, tudíž nám to vyšlo tak akorát. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihomoravského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

O dnešní neděli 11.10. se tentokrát naše výletové kroky s páníčky vydaly na Mladoboleslavsko poblíž obce Dolní Krupá, kde jsme si udělali vlastní lesní ťapkací kolečko poblíž místní Obory Klokočka.

Naším startem se stal okraj obce Dolní Krupá u takřka posledního člověkostavení, odkud jsme se vrhli vstříc do lesa, přičemž my, trikolory nadšeně a splašeně na volno. Ťapkajíc si hezky po lesní asfaltce jsme však po chvilce byly páníčky zachyceny a šlajfkově omezeny, jelikož v dálce na cestě páníčci zahlédli vystavujícího se lesního kopytnatce, takže se snažili zasáhnout rychleji, než si jej ráčíme všimnout my, čtyřnožnice. 🙂

Nutno poznamenat, že páníčků nápad nebyl od věci, jelikož když jsme došli na místo, kde se kopytnatec objevil a zase zmizel, my, trikolory jsme byly jeho pachem silně oblouzněny a bez šlajfkového omezení bychom se mu určitě vydaly v ústrety. Neřku-li, že po chvíli nám přes cestu přeběhla rovnou i tříhlavá sestava kopytnatců, takže panička měla co dělat, aby mne s Fanny v loveckém pudu zbrzdila. 🙂

Takto jsme doťapkali až k bráně a plotu místní Obory Klokočka, kde jsme udělali vpravo v bok a podél této obory jsme si to následně “nadšeně” (teda hlavně páníčci) štrádovali hezky bahnitou, loužovatou a traktorovými kolejemi protkanou lesní cestou, ale co, nejsme přece žádná másla, takže jsme to i s kočárkem s mini-paničkou úspěšně zvládli. 🙂

Po tomto zážitkovém úseku jsme u bezejmenného rozcestí poblíž Radechovské cesty udělali další vpravo v bok a pro změnu jsme byli obdařeni zase pěknou lesní asfaltkou, jež nás klidem a krásou podzimního lesa dovedla až na náš start na okraji Dolní Krupé, kde jsme se hezky vyvětraní setkali opět s naší věrnou cestovatelskou boudičkou. 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka v Jelením lese + procházka v Kněžském háji

Posted on 4.10.2020 by Celesta

O dnešní příjemně teplé, ale lehce větrné sobotě 3.10. jsme s páníčky výletově vyrazili na Pardubicko poblíž obce Horní Jelení, kde jsme si střihli vlastní lesní kolečko v místním Jelením lese.

Naší startovní pozici jsme zvolili na lesní cestě u silnice mezi obcemi Horní Jelení a Jaroslav, odkud jsme se vrhli vstříc do lesa po nebarevné lesní cestě místně zvané Dálnice. Po ní jsme si příjemně doťapkali až do střetu se zelenou turistickou barvičkou, kde jsme se odklonili na jinou nebarevnou lesní cestu (nutno poznamenat, že ač sice dobře průchozí, tak dosti stromově a křovinově pustější, tudíž naše trikolorní maličkosti byly od páníčků raději šlajfkově omezeny, jelikož zde bylo velké podezření na to, že by se tady mohl každou chvíli vynořit nějaký lesní kopytnatec či ušák). 🙂

Takto v poklidu a za liduprázdna jsme došli až ke žluté turistické barvičce, jejíž trasy jsme se chopili a průběžně potkajíc několikero cykloturistů jsme příjemně vyprocházkovaní dorazili zpět na náš start k naší věrné cestovatelské boudičce. 🙂

Ač jsme na procházce nic zajímavého nepotkali, nevadilo nám to, užili jsme si totiž společného času a stále ještě přijatelného počasíčka, což se prostě musí využít. 🙂

Na fotogalerii z tohoto pardubického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Ani v neděli 4.10. se nám s páníčky nechtělo zůstávat jen tak doma a vyrazili jsme se opět výletově vyvětrat, kdy se naším cílem stalo Karlovarsko poblíž obce Kryry, kde jsme si udělali hezké vlastní lesní “kolečko” v místním Kněžském háji.

Jako náš výchozí bod jsme zvolili bezejmenný lesní rybník u lokality Kněžek, od nějž jsme se vydali po lesní asfaltce vzhůru do lesa. Jaké však bylo naše překvapení, že zde byl celkem čilý automobilo-motoristický ruch navzdory zákazu vjezdu hned u závory, kde jsme začínali. No nic, chtě nechtě si nás, trikolory páníčci raději šlajfkově zabezpečili, abychom předešli možným nenadálým nepříjemnostem… 🙂

Z této asfaltky jsme se posléze odklonili po chvíli doprava na hliněnou lesní cestu, kde jsme již dostaly “volno” a mohly jsme se průběžně osvěžovat v nemalém množství louží a loužiček, což mne a Fanny v dnešním celkem teplém počasí vyhovovalo. 🙂

Takto jsme dorazili až ke střetu se zelenou turistickou barvičkou, na níž jsme se napojili a průběžně lesně, polno-bahnitě a betono-panelově jsme si to doštrádovali až k hájovně Kněžek, od níž jsme si dali krátký silniční (jestli se tak té rozbité cestě pro auta dá říkat) pochod k “našemu” rybníku a tím i k naší věrné cestovatelské boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka pod vrchem Grybla + procházka v Ďáblickém háji

Posted on 28.9.2020 by Celesta

O dnešní neděli 27.9. se tentokrát naše výletové kroky vydaly na Velkopopovicko poblíž obce Těptín, kde jsme si udělali vlastní ťapkací kolečko v přízemí vrchu Grybla.

Naším startem se stal okraj obce Těptín na místní cyklostezce, kde nás hned na parkovišti trošku nemile překvapilo množství zdejších dalších turistů – tito se však postupně rozutekli všude možně do okolí, takže na naše procházkování jsme měli naprostý klídek. 🙂

Naše trasa nejprve vedla kolem místního Dlouhého rybníku, do nějž nám, trikolorám páníčci vstup nedovolili, jelikož zde prý hrozila (zejména kvůli rákosovému zárůstu břehu) přítomnost vodních opeřenců, což páníčci nechtěli riskovat. 🙂

Kousek za rybníkem jsme se posléze odklonili na bezbarvou lesní cestu, jež nás svými zákrutami dovedla až ke studánce Trkač, v níž jsme se s Fanny mohly (KONEČNĚ) osvěžit. 🙂

Poté jsme doťapkali až k zelené barvičce, jíž jsme se chytli a drželi se jí přes rozcestí Pod Gryblou a Panská skála – rozcestí. Bohužel s kočárkem s naší mini-paničkou nebyla trasa na samotnou Panskou skálu průchozí, tudíž jsme se na tomto rozcestí pokochali alespoň několika v pozůstatcích stromů vyřezanými objekty, načež jsme poté pokračovali po modré barvičce vstříc hezkému klidnému lesnímu posezení, kde jsme si udělali příjemný pauzing a po bezbarvé cyklostezce, místně nazývané Těptínská cesta, jsme se (minouc mezitím i odpočinkové místo Nová Grybla, u nějž jsme ale neodpočívali) navrátili na náš start a příjemně vyvětraní jsme se naložili na naší čtyřkolovou výletovou palubu. 🙂

Na fotogalerii z tohoto velkopopovického výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Ač o dnešním svátečním pondělku 28.9. bylo celorepublikově všude průběžně pořád nepříjemně deštivo, přesto se nám nechtělo jen tak zevlovat doma a celá naše smečka se vydala alespoň na automobilovou projížďku s podtextem, že třeba po cestě budeme mít štěstí a nějakou chvilku někde přestane pršet, abychom se mohli aspoň trošku vyvětrat (interneto-meteoradaru se moc totiž nedalo věřit, ten ukazoval mokro úplně všude, čemuž jsme na špek nechtěli skočit). 🙂

I když jsme v to v zásadě nedoufali (raději), po přiblížení se k “matičce” Praze jsme zaznamenali stopku pršení, čehož se prostě muselo využít, načež jsme zamířili na okraj pražské čtvrti Kobylisy, kde jsme si střihli ťapkací kolečko ve zdejším Ďáblickém háji.

Naším startem se stalo parkoviště u kobyliského Penny Marketu, odkud jsme se krátkým, ale nezvykle rušným civilizačním průchodem (prostě Praha) dostali právě do Ďáblického háje. Jelikož ustal ten zmíněný déšť, krom naší přítomnosti se tu postupně vyrojovalo čím dál víc dalšího osazenstva (rozuměj hlavně běžců, cyklistů či jiných pejskařů), takže si nás, trikolory páníčci raději šlajfkově opatřili, abychom zde nezpůsibily nějaké “veselo”. 😉

Naše trasa se v zásadě ubírala nejdřív po zelené barvičce přes rozcestí Ďáblický háj a Ládví – geodetická věž, kde jsme se (teda hlavně páníček) pokochali tamním příhradovým vysílačem, načež využitím jedné bezbarvé cesty jsme se napojili na barvičku žlutou, jež nás opětovně přes rozcestí Ďáblický háj dovedla takřka až na náš start k Penny Marketu a naší cestovatelské boudičce (ten rušnější civilizační průchod už jsme my, trikolory zvládly o dost lépe než prve). 🙂

Nutno ještě ovšem poznamenat, že toto naše prochajdování jsme zvládli tak akorát – jen co jsme se všichni naložili na naší čtyřkolovou palubu, začalo opět nepříjemně pršet, takže jsme měli velkou radost, že nám bylo dočasně počasově přáno. 🙂

Na fotogalerii z tohoto pražského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené

Procházka U Trojáku + Procházka okolo vrchu Mantlík

Posted on 20.9.2020 by Celesta

O dnešní sobotě 19.9., za hezky slunného počasí jsme neodolali a opětovně s páníčky vyrazili na nějaké to výletování. Tentokrát se naším cílem stalo Plzeňsko poblíž obce Horšice, kde jsme si udělali vlastní, příjemný, odpočinkový lesní okruh v lese U Trojáku.

Naše ťapkání jsme započali kousek za obcí Horšice u rozcestí Luh – hájovna, odkud jsme se vydali do lesa nejprve po trase po kousku cyklostezky, poté kousku nijak barevné lesní cesty, načež jsme to zfinalizovali po kousku zelené turistické barvičky. 🙂

Cestou jsme nic zajímavého nepotkali, minuli jsme se pouze jen s jednou běžkyní, jinak zde bylo zcela pusto a prázdno. Toto nám však ale vůbec nevadilo, jelikož jsme plně mohli vnímat klídek zdejšího lesa a my, trikolory si hezky přečíst místní lesní „noviny“. 🙂

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

V neděli 20.9. jsme se tentokrát vydali pro změnu na Nymbursko poblíž obce Viničná Lhota, kde se naším zájmem stal místní les okolo vrchu Mantlík.

Naším startem se stala polně-lesní cesta kousek od obce Viničná Lhota, odkud jsme se nejdřív po kamínkovém terénu a následně již po pořádnější lesní cestě ťapkavě vydali hezkým chládkem a klídkem místního lesa směrem k obci Břístev, přes její malý okraj jsme si následně střihli i civilizační průchod (rozuměj minuli jsme 2 oplocené domy), načež poté jsme „zahučeli“ opět hezky do lesa a zamířili směrem k místnímu Komárovskému rybníku. Do jeho vodní zásoby nám, trikolorám dokonce i páníčci dovolili se jít osvěžit, načež moje trikolorní maličkost se s tím úplně nepárala a ráčila se smočit celkem důkladněji (dokonce jsem si dala i nějaké to menší plavací tempo, ale opět v bezpečí dosahu zadních tlapiček na dno) a bylo mi zcela fuk, že za chvilku již budeme zpátky na našem startu a do naší čtyřkolové boudičky tak budu nastupovat dosti mokrá. 🙂

To však ale páníčci ještě netušili a nevšimli si, že v mezičase našeho trikolorního očmuchávání jakéhosi rybníkového rákosovitého roští na jeho břehu, jsme se obě trikolory zvládly lehce „navonět“ jistým rybím pozůstatkem do našich kožíšků, takže jsme následně po hromadném naložení se na palubu naší cestovatelské boudičky páníčky obdařily jak naším vodním „pachem“, tak i „zajímavým“ odérem z našeho přírodního „živočišného parfému“. Nutno poznamenat, že z tohoto příliš nadšeni nebyly, fakt nechápeme proč? 🙂

Na fotogalerii z tohoto nymburského výletu můžete „hodit očko“ ♥ TADY ♥.

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené