Bernská tulačka Ennie a my

Jak jste si v loňském roce mohli všimnout, měli jsme tu čest pomoci zatoulanému novofundlanďáčkovi Lokimu od Jankova (připomenutí zde) a i v letošním roce jsme se k tomuto podobnému nachomýtli také a to dokonce přímo v našem městečku.

Páníček vyzvedl v podvečer paničku z práce a jeli domů za mnou. No a při průjezdu kolem zdejšího Tesca si panička všimla, že tam po travnaté ploše ťapká jakýsi berňáček a široko daleko kolem něj žádný páníček a když jej autem minuli, tak dokonce začal vstupovat i do silnice. Moji páníčkové nelenili, jak to šlo, tak se otočili a jeli zpět za daným berňáčkem. Ten mezitím doťapkal do areálu zásobování tohoto obchoďáku a z páníčkovic auta měl celkem respekt. Páníčci tedy zastavili, panička vystoupila a šla tohoto ňoumíka odchytávat. Na pejskovi bylo patrno, že je nějaký celkem uťapaný, je mu pořádné teplo a musí mít o pořádnou žízeň.
Panička následně zjistila, že se jedná o berňáckou slečnu a ačkoliv má na sobě obojek, bohužel je bez jakékoliv identifikace. Takže začalo rozhodování, co s ní. A jak to již u paničky bývá, její přesvědčení jí nedovolilo berňačku nechat na místě jen tak, takže byla naložena do kufrového prostoru naší výletové boudičky, aby neťapkala zase někam kdoví kam dál a něco se jí nestalo.
Páníčci se zkusili ohledně tohoto zastavit na místní služebně městské policie, která by toto měla řešit, ale bohužel nebyly úřední hodiny a uváděné mobilní číslo bylo nedostupné. Zajímavé… 🙁
Takže páníčci fenečku dovezli k nám domů. Pro mne bylo velkým překvapením, co TO vystupuje z mého cestovatelského prostoru naší boudičky a co TO páníčci vpouští na moje domácí zahradní teritorium. Fenečku jsem si přišla očuchat, ale jelikož bez mého dovolení vstoupila do mého rajónu, začala jsem jí to dávat řádně najevo, takže muselo dojít k našemu plotovému oddělení. Mému naštvanému rozpoložení taktéž nepřidalo i to, že se ona stala najednou středem zájmu, zkoušeli se jí dávat MOJE mlsíky a byla jí dána k dispozici i NAŠE voda (ještě že ne z MOJÍ mističky). Holka se tedy napila, lehce ochladila a trošku odpočinula a u páníčků nastala logická otázka: Co s ní? 🙂

Nu což, o jejím nalezení se musí přece někdo také dozvědět, tak se „vetřelkyně“ nechala paničkou vyfotit, ta pak šla vytvořit letáček o nálezu pejska a pak je jeli s páníčkem rozvěšovat po městě. Logicky vzato započali s výlepem v lokalitě nálezu a poté páníčka napadlo, že bychom jeden letáček mohli dát na zdejší benzinku, co kdyby se tam náhodou na feňuli někdo ptal. A byl to opravdu nápad dne, jelikož pracovnice benzínky paničce sdělily, že zrovna před chvilkou tam byl nějaký pán a přesně na takového pejska se ptal, ale že nevědí, kam pak jel dál hledat a ani kontakt na sebe tam nenechal, jen paničce naznačili s jakým typem auta po městě jezdí a hledá, kde se dá, tak jim tam panička ponechala letáček a chtěli s páníčkem jet po městě zkoušet hledat dané auto s pánem. No a náhoda tomu přála, že s pomocí pracovnic benzínky moji páníčci identifikovali, že daný pán projel zrovna v tu chvíli opět kolem, takže začalo jeho „pronásledování“, ale páníčci jej následně ztratili z dohledu, načež po chvilce panička měla telefon, na nějž jí volal daný pán hledající pejska (vrátil se na benzinku a obsluhující paní mu daly ten letáček). 🙂

Takže byla ruka v rukávě, pán si k nám domů přijel pejska vyzvednout, načež po chvilce dorazilo ještě i druhé auto s hledací posádkou a všichni měli moc velkou radost, že je hafina v pořádku a nalezená. Dozvěděli jsem se, že se jmenuje Ennie a dost se bojí bouřky. A jelikož dnes odpoledne jedna menší proběhla, povedlo se jí holce dostat z jejich zahrady a šla „na vandr“. Páníčci od Ennie pak dostali od mých páníčků doporučení, že by bylo opravdu dobré, Ennie na obojek opatřit nějakou známku s kontaktem na ně, že kdyby ho měla, mohli jsme již dávno zavolat – tak to prý udělají.

Všichni jsme měli velkou radost, že vše dobře dopadlo a já navíc i radost z toho, že jsem posléze započala být na svém „panství“ konečně bez nějakého vetřelce. 🙂

20170530_195323_resized

„Tulačka Ennie 🙂

Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bernská tulačka Ennie a my

Velikonoční výstup na Mokrsko 2017 + Drtinova rozhledna

O dnešní Velikonoční neděli jsme se již tradičně stali účastníky Velikonočního výstupu (nejen) berňáků na Veselý vrch u Mokrska. Ač to počasově vypadalo, že moc velká účast nebude (bylo celkem chladno, větrno a vypadalo i na deštění), potvrdilo se, že pejskaři nejsou z cukru. Tentokrát účast čítala 42 pejsků (páníčky jako obvykle nepočítaje, ale v průměru zase na jednoho pejska vycházeli tak 2 – 3 člověci) a na Berňáčky v nouzi se povedlo vybrat krásných 3 975 korunek. 🙂

My jsme se zde zase po nějaké době setkali s naší psí a člověčí „rodinkou“ kolem chovatelské stanice Trikolore Fortuna a taktéž i sestavou holek stafordek + jejich člověčí kamarádkou Janou s borderkou Beskou.

A nebyli bychom to my, abychom po „tak kratičkém“ výstupu na rozhlednu zase jeli hned domů, tak jsme se s holkama stafordkama dohodli, že si od rozhledny Veselý vrch uděláme i turistické ťapkání k nedaleké, relativně nové Drtinově rozhledně. Nutno podotknout, že údajná nedalekost byla v ťapkacím ohledu spíš trošku dalekost (vzdálenost obou rozhleden od sebe vypadala na první dojem menší, než pak bylo pochodově prozkoumáno v reálu). 🙂

K Drtinově rozhledně jsme se vydali od Veselého vrchu po žluté barvičce Naučné stezky Vymyšlená pěšina, kdy nás zde zastihla i chvilková sněhová přeháňka, že jsme mysleli, že snad za chvilku budeme stavět ještě teď o Velikonocích sněhuláka, ale jak rychle to přišlo, tak to zase odešlo. 🙂

Minuli jsme zde krásný výhled na řeku Vltavu na Vyhlídce u sv. Jana, u obce Hněvšín jsme se pokochali nádhernými koníky v ohradách, načež z Hněvšína nás již naučná stezka dovedla na samotný vrch Besedná s Drtinovou rozhlednou.
Zde na nás čekali již předtím se sem samostatně dopravení ústečtí Cargo, Draco a „moje klíště“ Maxík s jejich páníčky a také i naše chovatelka Zdeňka se svou smečkou holek v sestavě Aschley, Desree a nyní poprvé i s novým přírůstkem Ellou. Jelikož všechny ostatní vesměs znám, s nimi mi stačí si „říct“ klasické přátelské „čau“ a jsme vzájemně přivítaní, ale tato neznámá „vetřelkyně“ musela podstoupit prozkoumání. Musím však konstatovat, že nakonec i s ní mi stačila chvilka, jelikož štěně jedno neomalené pořád nějak doráželo a naivně si myslelo, že asi budu obdobně „padlá na hlavu“ a budu tak jako ona všude a nikde a nechám se od ní ještě i otravovat. Tak to tedy jako ne, nejsem nějaké hej nebo počkej, takže jsem si našla lepší zájem než toto mrně a to sledování všech okolo, jestli by neměli něco k snědku a nepotřebovali by se svými svačinkami pomoci. 🙂

S holkama stafordkama jsme pak pěškobusem pokračovali dále, abychom se dostali zase na náš start, kdy jsme se od Drtinovy rozhledny vydali po zelené barvičce a přes Sejckou Lhotu se jsme doťapkali zpátky pod Veselý vrch k našim cestovatelským boudičkám. No a jelikož těm našim člověkům po té procházce celkem i vyhládlo, popojeli jsme si udělat ještě i člověko-psí gastroturistiku do Prostřední Lhoty do Restaurace U Ládi. 🙂

20170416_142125

„Rodinka“ na výletě 🙂

Všem děkujeme za milou společnost, rádi jsme vás zase viděli, bylo s Vámi moc fajn a třeba příští rok opět tady nashledanou.

Fotogalerie z tohoto velikonočního výletování je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Velikonoční výstup na Mokrsko 2017 + Drtinova rozhledna

Naučná stezka Ždánickým lesem + Naučná stezka Motýlí ráj

O dnešní sobotě se naše výletové kroky s páníčky odebrali na jižní Moravu a to tentokráte na Hodonínsko k obci Ždánice na zdejší Naučnou stezku Ždánický les.

Naše ťapkání jsme započali u místního hřbitova, odkud jsme se průchodem přes ovocný sad dostali na žlutou turistickou barvičku, což byla i samotná naučná stezka. Po ní jsme si hezky po lesní cestě ťapkali až k rozcestí Oříšek, kde jsme se odklonili na barvičku modrou, pak se odtud „propletli“ po neznačených lesních cestách až na barvičku červenou, po níž jsme se dostali ke zdejší zajímavosti a to ke Sběrnému naftovému středisku Ždánice (stručně řešeno fabrička zpracovávající ropu a zemní plyn). Páníčci z toho byli celkem zaujatí, očumovali to tam za plotem, co to šlo, mne to však zase až tak nebralo – prostě nějaká fabrika za plotem, no. 🙂

Takto jsme posléze došli až na rozcestí U Slepice, kde jsem řádně vyhlížela, kde se nějaký ten opeřenec nachází, když už se po něm tady jmenuje dokonce i nějaké rozcestí, ale nikde ani živáčka, ba ani slepičího pírka. No možná i dobře, že se opeřenec neobjevil, dá se předpokládat, že bych s ním provedla rychlý proces za to, že má takováto turistická privilegia na pojmenování rozcestí – například rozcestí Celesta jsme nikde dosud nepotkali, hlavně že ho mají slepice. 🙂

Od (ne)Slepice jsme pak pokračovali lesem po žluté barvičce a dostali se tak k místní studánce Jordánek, která byla moc sympatická a parádně vnitřně i vnějškově osvěžující, načež jsme posléze míjeli opět rozcestí Oříšek a z něj jsme pokračovali pro změnu po Naučné stezce Motýlí ráj. Zde si mne páníčci museli vzít pod kontrolu na procházkovou šlajfku, jelikož se zde ve velkém počtu ozývaly místní bažanti či koroptve, takže je velká pravděpodobnost, že bych si s nimi chtěla „pohrát“ (no aby taky ne, když U Slepice žádná slepice nebyla a bažanti/koroptve jsou přece také takové slepice). 🙂

Z naučné stezky Motýlí ráj jsme se pak těsně před ždánickou civilizací odklonili ještě i na neznačenou polně-lesní cestu a napojili se zpět na žlutou barvičku a došli ještě prozkoumat jedno místo, jemuž jsme se původně zatím vyhnuli a to vyhlídku Palánek, kde byl krásný výhled zvrchu na obec Ždánice a i do kraje samotného. 🙂

 

20170415_155945

Žulík trikolorní 🙂

Fotogalerie z tohoto hodonínského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Ždánickým lesem + Naučná stezka Motýlí ráj

Naučná stezka Údolí Jizery – Riegrova stezka + okolní vyhlídky

Dnešní sváteční Velký pátek jsme se s páníčky vydali oslavit výletem na Semilsko k obci Bítouchov na zdejší Naučnou stezku Údolí Jizery – Riegrova stezka.

Naším začátkem se stal okraj Bítouchova, odkud jsme se vydali vstříc „naší“ stezce. Hned na začátku nás zde čekal průchod, resp. přechod ve skalní soutěsce po visuté lávce nad řekou Jizerou, z čehož jsem měla trochu respekt (jako mívám z téměř každé lávky či mostku), ale jako zkušená „turistka“ jsem to zvládla v klídku a mohli jsme pak hezky pokračovat po přírodní lesní cestě vedoucí nad samotnou řekou Jizerou dále. Zvládli jsme zde minout Vodní bránu Via Ferrata, u jejíhož turistického odpočívadla jsem musela zasáhnout já jako „puntičkářská uklízečka“, jelikož zde odpočívající a svačící turisté tu udělali „nepořádek“ ve formě odpadnutí kousku jimi právě konzumované housky na zem, tak jsem jim musela hned ukázat, že „bordel“ tady jako dělat nebudou a ten kus housky jsem exemplárně fofrem zlikvidovala. 🙂

Poté nás na cestě čekala Böhmova vyhlídka s mezistromovým výhledem na řeku Jizeru, na druhém břehu jsme mohli lehce zkouknout zajímavé Říkovské železniční tunely, pak jsme si vyzkoušeli Tunel pro pěší na Riegrově stezce i my, načež pak jsem se dočkala i možnosti kvalitativního i kvantitativního hodnocení zdejších vodních zdrojů u Hvězdiččiny studánky a Studánky Antala Staška. 🙂

Takto jsme se posléze kolem místní vodní elektrárny dostali až k hospůdce Pod Spálovem, kde jsme neodolali a udělali si gastroturistickou zastávku. Jelikož to počasově docela šlo, mohli jsme pobýt již i na venkovní zahrádce, což bylo fajn, ale já bych to samozřejmě zvládla i vevnitř. 🙂

Příjemně občerstveni jsme se pochodem přes kus asfaltové silnice napojili na modrou turistickou barvičku a cestou přes les, civilizačním průchodem přes obec Spálov a opět lesem jsme se dostali k Myší skále a tím i k parádní vyhlídce na jejím vrchu. Toto však nebyla poslední vyhlídka dnešního dne, jelikož po minutí rozcestí Morava a napojení se na žlutou barvičku na nás na cestě zpátky z naší startovní pozici čekala ještě vyhlídka U Bakala, vyhlídka Moravská Jiřička, vyhlídka U Peršinky, vyhlídka Jiřička, vyhlídka Kopáňka a vyhlídka Peretka, takže lze konstatovat, že za dnešek jsme byli vyvyhlídkovaní víc než dost. 🙂

20170414_140356

Ve skalní soutěsce řeky Jizery 🙂

Fotogalerie z tohoto semilského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Údolí Jizery – Riegrova stezka + okolní vyhlídky

Veselé Velikonoce

Všem přátelům, známým a hodným, dobrým bytostem přeji s páníčky krásné Velikonoce ve zdraví a pohodě s těmi, které máte rádi.

Pokud byste na letošek neznali nějakou tu koledu, můžete se inspirovat třeba u mne:

Hody, hody, doprovody,
hodně jídla do papuly,
k tomu spoustu drbání,
od rána až do stmívání.
🙂

velikonoce 2017
Categories: Co je nového | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Veselé Velikonoce

Naučná stezka Příroda a okolí Střílek

O dnešní sobotě se naše výletové kroky vydaly na Kroměřížsko k obci Střílky na zdejší Naučnou stezku Příroda a okolí Střílek.

Začátek našeho putování byl uprostřed obce Střílky u místního barokního hřbitova, odkud jsme se průchodem přes kus obce až do lesa dostali k pískovcovým útvarům Čertovy kameny, kde se mi nejvíce líbil kámen ve tvaru žáby s otevřenou tlamkou, tak jsem si vyzkoušela, jaké to je být jakoby v něčí tlamě. 🙂

Posléze jsme se přes rozcestí U Zeleného obrázku a kolem odbočky ke Stříleckému hradu dostali po modré barvičce až k pozůstakům Ctiborova dubu, načež posléze padlo rozhodnutí, že zajdeme prubnout i nedaleký Motorest Samota a zvládneme tak dnes i gastroturistiku. Pozitivní bylo, že s mojí přítomností uvnitř neměli problém a já se za to snažila být hodná a nenápadná, což se mi pod stolem i dobře dařilo a kdo si mne nevšiml, ani o mne nevěděl. 🙂

U motorestu venku měli pak také i jednu zajímavost a to lesní zvěř v ohradě. Oproti očekávání páníčků jsem já u těchto zvířátek byla zcela v klidu a ani mne až tak nezajímala (asi že byla taky v klidu a nikam neběhala), zato já s páníčky jsme je zajímali celkem dost a největšímu samci ve stádu jsem se nelíbila vůbec a nebýt ohrady, tak by mne snad i potrkal, i když na hlavně žádné parohy či rohy neměl.
Mne v jejich ohradě za to lákalo velké množství jejich suchých bochníků chleba, k nimž jsem však se neměla bohužel jak dostat. Nechápu, jak mohou těmi chleby opovrhovat. 🙂

Od motorestu jsme se poté vrátili zpátky po modré barvičce k odbočce Střílecký hrad, odkud jsme se dostali k samotné zřícenině Stříleckého hradu (bohužel moc ho dosud nezbylo, ale aspoň něco). Byl zde moc pěkný klídek a i díky dnešnímu hezkému počasí i krásný výhled do kraje.

Posléze jsem se na cestě konečně také dočkala nějaké vody a to ve formě studánky Pod Hradem, která se mi zalíbila natolik, že jsem do jejích útrob vlezla skoro celá a hodnou chvíli to vypadalo, že mám v plánu ji celou vypít (ani nějaké kýchání paničky mne od bumbání nijak extrémně nerušilo). Ale nebojte, nějakou vodičku jsem tam nechala i pro jiné. 🙂

No a pak jsem se již po stezce dostali přes les, louku a kousek střílské civilizace na náš start s naší čekající čtyřkolovou výletovou boudičkou. 🙂

20170408_171733

Na zřícenině Stříleckého hradu 🙂

Fotogalerie z tohoto kroměřížského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Příroda a okolí Střílek

Naučná stezka Předklášteří a okolí

Tuto neděli jsme si s páníčky zavýletovali na Tišnovsko k obci Předklášteří na zdejší Naučnou stezku Předklášteří a také i kousek do jejího okolí.

Jednalo se o odpočinkové ťapkání hezky v lese, kdy jsme procházeli i zajímavou oblastí památných stromů douglasek, načež jsme se posléze na konci stezky odklonili vstříc neznačeným lesním cestám, po nichž jsme dorazili až ke studánce Pod Pasníkem, kde se mi moc líbilo – aby taky ne, v dnešním dost teplém počasí bylo zapotřebí se řádně občerstvit a dle páníčků to chvilku vypadalo i tak, že hodlám snad veškerou vodičku ve studánce vypít do poslední kapičky. Ale nebojte, vodička tam i po mé návštěvě zůstala. 🙂

Od studánky jsme se pak zamířili k rozcestí Nad Nelepčí, přičemž než jsme tam dorazili, povedlo se mi v lese objevit ještě i jednu „studánku“. Na místě to vypadalo, že její útroby úspěšně ukrývá přivřená „boudička“, ale říká se důvěřuj, ale prověřuj, tak jsem to musela prozkoumat, jak se skutečně věci mají, a ono ejhle, žádná studánka (i když asi tu kdysi bývala), jen taková „vybetovovaná boudička“. Tudíž jsem aspoň prubla, jak bych se do takové boudičky sama vešla (opravdu tedy nic moc).

Od rozcestí Nad Nelepčí jsme se posléze vydali po zelené barvičce zase zpět na náš začátek, přičemž po cestě jsme na jednom odpočinkovém posezení vyvinuli mou novou disciplínu „tribaření“. Asi budete přemýšlet nad tím, co by to mohlo být, tak se vám to pokusím osvětlit. Panička totiž zakázala páníčkovi, aby dával mi dával něco k snědku od své tlamky a jelikož páníček není lakomý, vymyslel to tak, že uvažovaný kus žvance napíchne na konec delší větve a já si to takto budu moci v pohodě zbaštit, jelikož to nedostávám od jeho tlamky. Takže tribaření si lze přeložit jako „trikolorní rybaření“. 🙂
Panička se k tomuto geniálnímu nápadu vyjádřila tak, že já společně s páníčkem se chováme jak malí dle pořekadla „Vlk se nažral a koza zůstala celá“, které lze pro náš případ „přeložit“ do podoby: „Páníček nekrmí od huby a Celesta se ke žvanci přesto dostane“. 🙂
(pro zájemce detailně zdokumentováno právě ve FOTOGALERII)

 

20170402_153539

Trikolorní kukačka 🙂

Fotogalerie z tohoto tišnovského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka Předklášteří a okolí

Procházka na Melechově + oslava narozenin koníka Pina

O dnešní sobotě jsme se vydali na návštěvu na Vysočinu za našimi kamarády Bakem a Maxem, s nimiž jsme si naplánovali lehkou procházku tam u nich na Melechově.

Po mém příjezdu bylo patrno, že jsem se jim dosti zamlouvala, jelikož se ke mě měli velice moc a to až tak, že mi ani skoro na vteřinu nenechali chvilku volnosti, takže jsem si to u nich nemohla ani pořádně prohlédnout, jelikož byli pořád vedle sebe nebo za sebou jak ocásci. Chvilkami to na můj dojem již i trochu přeháněli, tak jsem se snažila využít své „odstrašující“ vrčivé a štěkavé „zbraně“, ale oba byli vůči tomu dosti imunní, tak jsem byla dále v obležení. 🙂

Na procházce na Melechově to bylo posléze fajn (už se věnovali i něčemu jinému než jen mne), i když tedy bylo dosti teplo, takže jakákoliv tekoucí či stojací voda byla pro mne žádoucí. Hlavními body naší procházky byly:

  • zřícenina Melechovské tvrze, kde to bylo fajné a byl zde hlavně i hezký chládek

a

  • místní rybník u lesa, který se mi líbil o dost více, jelikož jsem se v něm mohla po bříško hezky ochladit (dál ani krok) a mohla jsem zde zhlédnout nespočet kvákajících žab, na něž jsem nejprve nevěřícně zírala, pak to vypadalo, že asi nějakou z nich vyzkouším ke svačince, načež jsem si to zcela rozmyslela a nějaké žáby mi započaly být zcela fuk. 🙂

Po procházce jsme se pak zašli popřát hlavně zdravíčko i dnešnímu oslavenci a to koníkovi Pinovi (spolubydlícímu Baka a Maxe), který dnešního dne slavil kulaté 20. narozeniny. Dostal krásný dortík z tvrdého chleba a zeleniny, který se mne také velice zamlouval (aby také ne, byly tam samé dobré věci) a jelikož on se s tím konzumováním na můj vkus hodně crcal, dovolila jsem si od něj také kousek toho chleba i nabídnout (vypadalo, že on sám si toho ani nijak nevšiml, což bylo dobře, jelikož kdyby chtěl, klidně by si to se mnou mohl chtít vyřídit a to by vůči mne měl řádnou velikostní převahu). 🙂

No a pak již následovala ještě i první letošní grilovačka s páníky Baka a Maxe a dalšími příslušnými člověky, která byla moc fajn, krásně to vonělo a i já se dočkala kousku masové pochoutky přímo z grilu a to buřtíku. Byl mňamózní, ale opět i on měl velký nedostatek a to, že byl fakt nějaký malý. 🙂

20170401_152840

Trikolora na Melechovské tvrzi 🙂

20170401_152638

Celesta, Bak a Max 🙂

Fotogalerie z této návštěvy na Vysočině  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Procházka na Melechově + oslava narozenin koníka Pina

Cinibulkova naučná stezka

Tuto neděli jsme si s páníčky zavýletovali pro změnu na Mělnicko k obci Mšeno na zdejší Cinibulkovu naučnou stezku.

Naším startem se stal okraj Mšena, odkud jsme se nejprve přes pole a pak i les dostali ke krásné kamenné Obří hlavě a žábě, kde jsme se potkali i s jinými pejskaři a kde si i jeden menší „puňta“ dovolil na mne otvírat tlamku a provokovat, takže byl silně překvapen, že i u mne přes mou trpělivost dokážou „bouchnout kamna“ a že i já si dovedu řádně zaštěkat a někoho prohnat, abych mu dala najevo, že na mne si prostě tlamku otvírat nebude. Pro mne očekávaně (jak jinak, že?) to pomohlo a „puňta“ se rychle zklidnil. 🙂

Odtud jsme poté kolem Průsečné skály pokračovali dále až k rozcestí Švédský val, u něj jsme odbočili na barvičku zelenou a kolem malé, ale krásné skalní lesní kapličky dorazili ke studánce pod Bílou skálou. To bylo něco pro mne, vodička krásně čistá a osvěžující, takže paráda, a dokonce jsem si zde mohla hezky prohlédnout, jak mi to sluší z profilu, jelikož právě daná skála, vodička, sluníčko a já jsme tvořili k zobrazení mého čumáčkového bokorysu sehranou čtveřici. 🙂

Kousek od studánky jsme se posléze dostali na rozcestí Vojtěchov – Boudecký mlýn, odkud jsme se vrhli na barvičku červenou, jež nás kolem rybníku Stříbrňák (jehož jsem hezky zvrchu řádně zkontrolovala, jestli tam neprudí nějací vodní opeřenci; neprudili) dovedla až do vísky Ráj, kde jsme společně s páníčky podnikli i gastroturistiku v místní hospůdce V Ráji. Já se jako znalý gastropes chovala uvnitř vzorně, i když nemyslete si, i ze země jsem měla jasný přehled o tom, co kteří hosté mají na stole dobrého k jídlu i pití. 🙂

Po občerstvovací pauze jsme se od hospůdky vydali po žluté turistické barvičce až ke skalnímu Bludišti, jejž jsme se rozhodli také prozkoumat. Bylo to vskutku zajímavé, chvilkami dost úzké, pak zase strmé, zvládla jsem tu za asistence páníčků překonat i jeden meziskalní dřevěný žebřík, přičemž poté jsme tu narazili na jedno místo, u nějž se předpokládal šplh do výšky po skále po železných stupačkách. Nejprve jsme s páníčky koumali, jak to zvládnout se mnou, jestli by mi tento výstup vzhůru nešel nějak bokem po skále, jelikož stupačky pro mne fakt nepřipadaly v úvahu, ale žádný vhodný skalní šplh pro mne jsme nevymysleli, tak se panička jala aktivity s tím, že si my dvě tu skálu prostě obejdeme kolem dokola a páníček bude nahoře jakoby náš maják, abychom věděly, kam máme vůbec mířit. Cesta to byla skutečně individuální, v hezkém srázu zpestřeném kluzkou lesní hlínou pokrytou ještě hezčí vrstvou napadaného listí, takže náš pochod byl spíše ve smyslu skluzů a vyvažování rovnováhy, ale což, jelikož jsme holky šikulky, zvládly jsme to a celkem ufuněné jsme se zase shledaly s naším „majákem“, tedy páníčkem. 🙂

Poté nás naučná stezka provedla kolem Studánecké rokle k parádní vyhlídce na Vrátenskou horu, dále k jeskyni Obraznice či ke skalním útvarům Prolezovačky, načež jsme se kousek po silnici, kousek po poli a kousek zase lesem dostali zpět na náš začátek. Zde jsme si ještě jako bonus poťapkali po modré turistické barvičce tam a zpět ke zdejšímu přírodnímu divadlu a Husovu památníku, načež poté jsme se již rádi shledali s naší čtyřkolovou boudičkou a nutno poznamenat, že (světe, div se) opět jsme tu byli poslední. 🙂

20170326_145710

Obří hlava, žába a trikolora 🙂

Fotogalerie z tohoto mělnického výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cinibulkova naučná stezka

Naučná stezka pod Starým Světlovem

Tuto sobotu jsme se s páníčky rozhodli vyrazit za výletováním na Zlínsko k obci Provodov do zdejší lokality Malenisko na část místní dosti velké Naučné stezky pod Starým Světlovem.

Naším výchozím bodem se stal krásný kostelík Panny Marie Sněžné, kde jsem uvítala občerstvení se v pramenu Svatá Voda, od nějž jsme se vydali po zelené barvičce vstříc zřícenině hradu Starý Světlov. Zde jsem to jako správná „hradní paní“ řádně prozkoumala jak z míst vyšších tak i nižších, načež jsme se poté přebarvili na modro a ťapkali takto na vrch Komonec a posléze dále po modré hezky lesem až k rozcestí Hory. Odtud jsme se vrhli po neznačené lesní údolní cestě tak, že jsme se dostali až na žlutou barvičku k vyhlídkové místu na obec Provodov a pak jsme se již drželi po cyklostezce, která nás posléze dovedla k moc pěkné lesní studánce Sojsinka se zajímavou pověstí vzniku jména, kde se mi moc líbilo a měla jsem zde tu čest i s parádním dřevěným divočáčkem. Nejdřív jsem čekala, že s ním bude nějaká sranda, ale po očuchání jsem zjistila, že je jaksi nehýbací a jen tu stojí a kouká. No nic, ale stejně to byl sympaťák. 🙂

Cyklostezka nás následně dovedla ještě i k Poutnické studánce, kterou jsem si vesměs objevila sama, jelikož tato neměla žádnou takovou tu krycí boudičku a byla to jen studánka mezi kameny a listím, ale můj čuchometr vodičku úspěšně zaměřil a já mohla vyzkoušet vodní kvalitativní podmínky i zde (nutno konstatovat, že kontrolované podmínky byly mnou hodnoceny jako velmi dobré). 🙂

Poté už jsme se ocitli zpět na naučné stezce, resp. na její části s křížovou cestou, jíž jsme si hezky v protisměru ze shora dolů již za tmy zdárně sešli, přičemž jsme toto měli zpestřeno nutností se ve tmě z kopce vyhýbat napadaným větvím, menším či větším kamenům či rozbahněným částem na cestě. Ale což, nejsme přece žádná másla, takže jsme to i přes nějaké to žbrblání zvládli a vrátili se tak na náš start s kostelíkem Panny Marie Sněžné. 🙂

20170325_175548

To je podoba, co? 🙂

Fotogalerie z tohoto zlínského výletu  je TADY

Categories: Výlety | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Naučná stezka pod Starým Světlovem