Milí čtenáři, jak již předeslala moje nezapomenutelná parťačka a učitelka Celesta, přebírám tímto do pacek tento “deníček” a budu se snažit jej udržovat co nejlépe, abych Celestýnce nedělala ostudu (to kdybych si dovolila, to by byl kartáč 😉). Takže vzhůru do toho a držte mi pěsti, ať se mi v něm daří tak pěkně, jako dosud Celestě.

Vaše Fanny

---

Procházka pod Buglatou

V sobotu 21.8. jsem s páníčky vyrazila za výletovým odreagováním se na jih Čech poblíž obce Jaronín, kde jsme zacílili na lesní “kolečko” pod místním vrchem Buglata. Byl to tedy první výlet bez fyzické přítomnosti Celesty, ale všichni jsme věděli i cítili, že je tu stále s námi, hlídá nás a užívá si s námi i toto výletování…

Náš ťapking jsme odstartovali poblíž rozcestí Sedlo u Jaronína, od nějž jsme se vydali do krás zdejšího, podbuglatového lesa, kdy jsme se nechali nejprve vést kouskem modré barvičky, kterou jsme po chvilce vyměnili za bezbarvou Pískovou cestu, s jejíž pomocí jsme se přiblížili až Přírodní rezervaci Jaronínská bučina a tím i opět k barvičce modré. Tou jsme se následně nechali vést až místní krásné Hantlově studánce Pod jasany, kde jsme porozjímali, moje trikolorní maličkost si zde příjemně ochladila své ťapičky a taktéž jsem neopomněla řádně vnitřně okoštovat zdejší mňamózní vodičku. 🙂

Následně jsme od studánky doťapkali k rozcestí Pod Buglatou, odkud jsme turisticky pokračovali stále v chládku lesa modro-červeně, načež jsme se takto proťapkali zpátky na náš start k naší věrné, čtyřkolové boudičce. 🙂

P.S. Pro mne bylo dost podivné ťapkat bez své obvyklé trikolorní parťačky, učitelky a velitelky, pořád jsem se rozhlížela, odkud vyběhne, aby mohla být hlavně u mlsíků od paničky jako první, ale bohužel… Holt si budeme muset na tu fyzickou nepřítomnost Celestýnky nějak zvyknout – společně prožité chvilky, zvyklosti, které nám byly dosud dopřány, nelze jen tak vymazat (a ani to nechceme…)… 🙁

Na fotogalerii z tohoto jihočeského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka k Mezicestí

Pro změnu v neděli 22.8. naše výletové kroky zamířili na Karlovarsko nedaleko obce Krásné Údolí, kde jsme si udělali hezké lesní „kolečko“ k vrchu Mezicestí.

Startovní pozici jsme zaujali na cyklostezce kousek od automoto-silnice mezi obcemi Krásné Údolí a Bečov nad Teplou, odkud jsme se vrhli vzhůru do lesa, kdy jsme to zde po vlastní ose prokličkovali kousek cyklostezkou, poté bezbarvě až do lokality U Kanonů, pak dále bezbarvě až pod vrch Mezicestí a odtud již po cyklostezce (pro nás naštěstí bez cyklistů) minouc rozcestí U Evide a rozcestí U Kanonu zpátky k naší cestovatelské boudičce.

Sice jsme dnes úplně nic extra zajímavého a za zmínění vhodného nepotkali, ale to nám až tak nevadilo, jelikož prochajda to byla moc pěkná a mohli jsme se řádně soustředit na přírodní krásy, které nám zde byly poskytnuty. 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka pod Spáleným vrchem

V sobotu 28.8. jsem se s páníčky vyrazila aktivně vyvětrat na Liberecko k obci Kryštofovo údolí, kde se naším zájmem staly lesní cesty pod místním kopcem Spálený vrch.

Náš start jsme zvolili kousek na obcí Kryštofovo údolí za místním mašinkovým mostkem Malý viadukt, kdy to zde nejprve vypadalo na to, že zde z počasových důvodů uděláme jen čelem vzad a jak rychle jsme sem dorazili, tak obdobnou rychlostí odtud zase pojedeme. Nechtěli jsme to však hned vzdávat, takže jsme chvíli vyčkali, jestli ten momentální deštík přejde (dle meteoradaru jsme bohužel nemohli ověřit, jelikož signál na „utržená sluchátka“ páníčků tu byl takřka nijaký). Naštěstí to skutečně byla jen dočasná přeháňka, takže jakmile kapky deště ustaly, vypakovali jsme se ven z naší „boudičky“ a jali se užívat zdejší lesní podešťovou atmosféru. 🙂

Ťapkali jsme si to zde po nebarevných, ale dobře zpevněných lesních cestách, protkaných hezkými výhledy do údolí či trošku v dál, střihli jsme si zde i trochu kopcovitý výšlap poblíž vrcholu Spáleného vrchu, v jehož přízemí jsem to pak zdárně rozdýchali, načež když se někde leze do kopce, zákonitě se tak musí zase někde z kopce scházet, což nás čekalo posléze za chvilku, přičemž moje trikolorní maličkost s tím neměla žádný zásadní problém a hlavně bylo super, že zde (KONEČNĚ) byla také i nějaká ta tekoucí vodička z bezejmenného lesního potůčku, takže náš sestup vypadal ve stylu: páníčci s kočárkem po cestě a Fanny buď v potoce nebo ve křoví. 🙂

Na fotogalerii z tohoto libereckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Naučná stezka Kobylí + výšlap na Kobylí vrch

V neděli 29.8. jsme tentokráte vyrazili kousek dále od naší domoviny a to na jižní Moravu na Břeclavsko k obci Kobylí, kde se naším zájmem stala část zdejší Naučné stezky Kobylí a zejména místní Stezka nad vinohrady na Kobylím vrchu.

Náš ťapking zde jsme započali poblíž automoto-silnice mezi obcemi Vrbice a Kobylí u zdejšího originálního kříže, odkud jsme se po modré barvičce vydali mezi vinice, kde jsme nemohli odolat tomu, abychom neochutnali i „několik“ kuliček bílých či červených hroznů (ale pšššt, správně se to nedělá 🙂 ). Po chvilce jsme se z modré barvičky odklonili na barvičku zelenou, jež nás dovedla k rozcestí Kobylí vrch – rozhledna, odbočka, kde jsme neváhali a po asfaltové cestě si vyšlápli až na samotný Kobylí vrch a prozkoumali zde i samotnou rozhlednu zvanou Stezka nad vinohrady – nutno poznamenat, že ač zde bylo člověkově dosti živo, neměla s tím moje trikolorní maličkost problém a zvládla jsem dokonce osobně i to rozhlednování. 🙂

Řádně výhledově nabaženi jsme posléze sešli zpátky dolů na rozcestí Kobylí vrch – rozhledna, odbočka, odkud jsme se dále drželi zelené barvičky, jež nám poskytla civilizační průchod kouskem obce Kobylí, kdy jsme se u kostela sv. Jiří napojili na Naučnou stezku Kobylí, po jejíž části jsme se buď travnatým porostem či podélviniční cestou navrátili zpět na náš start u křížku.

Nutno poznamenat, že vinných hroznů a překyselených žaludků jsme měli všichni trošku přehršel, ale což, hrozny přímo z vinice člověk ani pes nemá každý den, takže se musí eventuálně i něco „obětovat“. 🙂

Na fotogalerii z tohoto břeclavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u vrchu Hůrky

Letošní druhý prázdninový měsíc jsme výletově „pokřtili“ hned v neděli 1.8., kdy jsme se za aktivním odpočinkem vydali na Písecko nedaleko obce Dobev, kde jsme se zaorientovali lesní prostředí u místního vrchu Hůrky.

Náš start jsme si „odmávali“ na křížení cyklostezky a lesní cesty nedaleko rybníku Stašov, odkud jsme se nechali unášet lesními bezbarvými cestami právě pod kopcem Hůrky, a to až do střetu k červenou barvičkou, na níž jsme se napojili a přes pokračující pohodlnou a stinnou lesní cestu jsme doťapkali až na takovou jakousi auto-moto okresku, po níž jsme si udělali krátký pochod směrem k našemu výchozímu bodu s naší cestovatelskou boudičkou. Ač i jelikož jsme cestou krom klidu a míru lesa, či výborných loužovitých občerstvoven pro nás, trikolory nic zmínění-hodného nepotkali, rozhodli jsme se, že si uděláme ještě drobnou kulturní vložku a zajdeme zkontrolovat stav věcí ve zdejším blízkém kempovém tábořišti Stašov.

Cestou k němu jsme procházeli i kolem stejnojmenného rybníka, k němuž a už vůbec do něj nám, trikolorám byl přístup zamítnut, jelikož to tu poměrně dost kejhalo a na vodní hladině bylo vidno několikero opeřených provokatétů, a páníčci neměli zájem o nějakou naší naháňku kolem rybníka. Takto jsme tedy za přítomnosti šlajfkového omezení dorazili až do samotného kempu, kde páníčci ve skrytu duše počítali s tím, že by zde mohla být třeba nějaká kafíčková či jiná občerstvovací možnost, ale chyba lávky. Ač se tu několikero kempařů hlavně v autopřívěsech vyskytovalo, bylo tu jinak poměrně pusto prázdno a občestvovací „kadibouda“ s aspoň minimální občerstvovací nabídkou měla bohužel zavřeno. No nic, otočili jsem se zde tedy zdárně čelem vzad a vydali jsme se již finálně zpět k naší nástupní a odjezdové stanici „U čtyřkolové boudičky“. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka pod vrchem Vitanka

O dnešní slunečné sobotě 7.8. jsme s páníčky neodolali a opětovně vyrazili za nějakým tím aktivním odpočinkem. Tentokrát jsme ťapkavě vyrazili odpočívat opět na Písecko poblíž obce Sepekov, kde jsme si „střihli“ prochajdu pod vrchem Vitanka.

Naším výchozím bodem se stalo rozcestí Bečov, z nějž jsme se lesně drželi nejprve modré barvičky, kterou jsme posléze vyměnili za „bezbarvou“ cestu, načež jsme naše „kolečko“ završili barvičkou žlutou, s jejíž pomocí jsme se navrátili zpět na náš start k naší cestovatelské boudičce.

Ač jsme cestou nikoho a nic zajímavého a za zmínku stojícího nepotkali, vystačili jsme si sami bohatě s lesním klídkem, my, trikolory se bažili ve více či méně „ochucených“ loužích, loužičkách či škarpových vodičkách, zatímco páníčci“zkoušeli štěstí“ v přícestním houbobraním, přičemž takovou menší hrstičkou (rozuměj po dně naplněným pytlíkem, co byl po ruce) byli obdařeni, takže každý z nás si dnešní výletování ku své spokojenosti užil. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u Křižánek

V neděli 8.8. jsme výletově zamířili na Mladoboleslavsko nedaleko obce Vlčí Pole, kde se naším zájmem stala lokalita Křížánky.

Tento náš ťapking jsme zahájili u hájovny Křížánky, odkud jsme se po zpevněné lesní cestě, lemované chládkem místních stromů vydali po hranici místní mokřadové Přírodní památky Křižánky směrem k lokalitě U Kříže. Zde jsme se posléze vpravovbokově nasměrovali na kousek modré barvičky, jež nás dovedla na krásné, památné místo s parádním lesním křížem, „moudrými“ Křížánskými lípami a též i zajímavým posezením do kruhu, jak kdybychom byli u 12 měsíčků. Co my víme, třeba ano. 🙂

Zde jsme se tedy hezky pokochali a porozjímali a naplněni pozitivnem jsme udělali čelem vzad a tou samou cestou, jako jsme šli sem, jsme poté šli i zpět, a to zejména z důvodů toho, že okolní jiné cesty vypadaly po zdejší lesní kůrovcové těžbě trochu nevyzpytatelně, tak jsme nechtěli riskovat, že nějakou chvilku po cestách budeme moct jít, přičemž poté bychom se stejně „díky“ zavodněným traktorovým kolejím museli vracet zpátky. 🙂

Na cestě na náš start jsme zvládli ještě objevit i takřka přícestní Hraběnčinu studánku, jejíž vodičkou jsme hlavně my, trikolory zcela vůbec neopovrhly a v jednu chvíli dokonce i naše „maličkosti“ vstup ke studánce zatarasily tak, že prostě „Obsazeno“ a hotovo. Nutno však sdělit, že studánková vodička byla vynikající, takže naší trikolorní kontrolou kvality vod prošla na jedničku s hvězdičkou. 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Hatí

Tuto sobotu 3.7. jsme si sice v teplém, ale prochajdově celkem přijatelném počásku vyrazili s páníčky zavýletovat na Berounsko k obci Hatě, kde jsme prozkoumali zdejší část lesa nad obcí a tím i část místního Přírodního parku Hřebeny.

Naší startem se stal úplně horní okraj Hatí, odkud jsme vyrazili do zelenkavých a klidných lesních útrob po místní nebarevné, ale jmenovitě zvané Zámecké cestě, po níž jsme si nejprve jak „dámičky“ pobíhaly, či v případě Fanny lítaly jak utržené ze řetězu, jak jsme byly z povelu „Volno“ nadšené. Tato naše volnost však z bezpečnostních důvodů netrvala úplně dlouho, jelikož po chvíli ťapkání se kousek od nás zprava ozvala cca 2x až 3x po sobě dost pravděpodobně myslivecká střelba (ač tedy nikde žádné papírové upozornění jsme nezaregistrovali), takže si nás páníčci raději zašlajfkovali – co kdybychom se nějak náhle splašily a nějakým myslivcem jsme byly vyhodnoceny jako menší divočáci či „obyčejná“ škodná“…

Ze Zámecké cesty jsme se posléze po natrefení na cyklostezku dále nebarevně odklonili pro změnu na Doupovskou cestu, jíž jsme si to poštrádovali až k vpravo-vbokové lesní odbočce (rozuměj čárkované lesní cestě, což skýtalo dosti členitý terén jako kořeny stromů, přebrodění lesního potůčku, menší či větší kamenivo na cestě). Ale jelikož nejsme žádná másla, naše minipanička v kočárku také ne a samotný kočárek musí taky něco vydržet, v pohodě jsme to zvládli a takto příjemně vyvětraní jsme se navrátili k naší čtyřkolové boudičce, kdy jsme se ještě my, trikolory stihly pobrodit v ucpané lesní škarpě s hliněnou vodičkou, což bylo prostě bájo. 🙂

Na fotogalerii z tohoto berounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka k Wolkerovu památníku a okolí

Pro změnu v neděli 4.7. se naše výletové kroky vydaly na Pelhřimovsko k obci Kejžlice, kde se naším hlavním zájmem stal Wolkerův památník a okolí.

Naší startovní pozicí se stalo rozcestí Nové Dvory, odkud jsme se vzhůru do kopce (jak taky jinak) po modré barvičce a zároveň cyklostezce vydali do zdejšího lesa, který chvíli fakticky lesem byl, chvíli pak i nemalou lesní planinou. Potkali jsme zde i aktivně pracující lesní techniku, takže jsme jak my na ni, tak i ona na nás dávala pozor, načež posléze jsme se poblíž rybníku Pelhřimák napojili na barvičku žlutou a s její pomocí a i pomocí následné bezbarvé cesty jsme si doťapkali na velmi příjemné zpestření naší prochajdy a to k Občerstvení U Vodníka, kde se hlavně páníčci krom občerstvení mohli pokochat i živý klokánkem v ohradě (místní provozovatel je asi dost skalním fanouškem pražských fotbalových „Klokanů“, takže zde bylo skoro vše v „klokanské“ tématice). My, trikolory jsme si zde pocvičili tedy i gastroturistiku, a to rovnou i na rybníkovém mole, a má trikolorní maličkost si zde dala i několik ozdravných plavacích temp (poprděná Fanny zůstala jen u vodní výšky maximálně po bříško a dál ani krok) a všichni příjemně osvěženi jsme následně po nebarevné cestě pokračovali ťapkavě směrem k auto-moto silnici, po níž jsme si dali krátký pochod, načež poté jsme již pravotočivě odbočili k cílenému Wolkerovu památníku a i studánce, kde jsme lehce porozjímali a my, trikolory řádně ověřily stav studánkové vodičky ( s výsledkem: vynikající). Poté jsme se navrátili zpět na auto-moto silnici a pochodovým stylem u krajnice jsme dorazili až na náš start k naší cestovatelské boudičce, v níž jsme posléze řádně vstřebávali dnešní nabyté dojmy a zážitky. 🙂

Na fotogalerii z tohoto pelhřimovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Rozhledna Kotel a okolí

O dnešní slunečné sobotě 10.7. jsme se výletově jali vyvětrat na Rokycansko poblíž obce Kamenný Újezd, kde se naším zájmem stala rozhledna Kotel a její okolí.

Naším startem se stalo dosti plné parkoviště kousek od rozhledny, ale místečko jsme zde pro naši čtyřkolovou boudičku našli, tak jsme se mohli vydat na ťapking.
Drželi jsme se kousku modré barvičky a následně vlevo vedoucí bezbarvé cesty, kdy to nejprve z důvodu shora i zespoda brouzdajících jiných turistů či cyklistů vypadalo, že procházkový rajón nás, trikolor bude jen v rámci délek našich vycházkových šlajfek, ale po chvilce se to tu zde vystříbřilo a mohly jsme si vychutnávat lesní volnost a chuťově zkoušet místní zavodněné lesní škarpy. 🙂

Takto jsme dorazili až k rozcestí Kotel- rozhledna, odbočka, kde jsme i my odbočili a výšlapem do krpálu jsme se dostali až k samotné rozhledně Kotel. Nás, trikolory až tak moc nezajímala, mnohem zajímavější byl pro nás průzkum zdejších turistických posezení, jestli zde nebyly zanechány nějaké poživatiny či aspoň drobečky, abychom zabránily národohospodářské škodě. Také jsme během toho zvládly o očku sledovat i jiné, zde se vyskytující turisty, od nichž jsme si vysloužily několikero pochval na naši krásu a jedna holčička se s námi chtěla i vyfotit, načež nás zajímalo hlavně to, jestli nehodlají zrovna svačit – jedni zde fakticky i pak svačili, a to rohlíky a nějaký salámek, ale od páníčků byl (bohužel) jasný befel, že se k nim neopovážíme ani přiblížit (škoda, že jsme nemohly vyzkoušet, jestli to nemají nějaké zkažené). 🙂

Z rozhledny jsme pak sešli zpět dolů k rozcestí Kotel – rozhledna, odbočka, kde jsme se napojili na modrou barvičku, s jejíž pomocí jsme si udělali poklidnou lesní prochajdu pod vrchem Kotel, kdy zde páníčci zvládli nalézt jednoho přícestního hříbka, načež minouc ještě studánku Pod rozhlednou, jejíž prověření vodní kvality jsme nemohly vynechat, jsme se navrátili na náš parkovišťový start a v naší cestovatelské boudičce jsme hlavně my, trikolory důkladně rozjímaly o nabytých dojmech. 🙂

Na fotogalerii z tohoto rokycanského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka k Jezírku lásky

Naproti tomu v neděli 11.7. jsme za výletováním vyrazili na Písecko poblíž obce Stará Vráž, kde jsme si „střihli“ lesní procházku k Jezírku lásky.

Toto ťapkání jsme „odpíchli“ kousek za obcí Stará Vráž u rozcestí Vyhlídkový průsek, od nějž jsme se po modré barvičce vydali do místních lesních krás. Cesta nejprve vypadala jako pohodičková písková, ale po chvíli jsme (teda spíš páníčkové) na několika místech museli vymýšlet alternativní obchůzky, přeskoky či přenosy kočárku s minipaničkou, jelikož zde po minulotýdenních bouřkách byly několikrát spadané stromy přes cestu a ještě se asi nedostaly na řadu s odstraněním. Ale což, jelikož nejsme žádné bábovky (ani my, trikolory a ani páníčci či minipanička), hezky jsme to zmákli, načež posléze nám odměnou za to bylo doťapkání k samotnému Jezírku lásky, kde bylo parádně, poklidně, osvěžující vodičky pro naše funící čumáčky dostatek a ani žádné vodní opeřenstvo se zde nevyskytovalo. 🙂

Zde jsme zlehka porozjímali a odtud po nebarevné, za to značně „kolejnaté“ a významně bahnité cestě jsme zamířili vstříc lesní silnici, po níž jsme si dali lehký, bezbarvý pochod a následně odbočíc vpravo v bok jsme se „chytli“ opět modré barvičky, jež nás luční pochůzkou z kopce, zpestřenou sloupy s vysokým napětím, dovedla až k naší věrně čekající čtyřkolové boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Rozhledna Zlobice a okolí

O dnešní sluníčkové sobotě 17.7. se naše výletové kroky vydaly kousek dále od naší domoviny a to na Brněnsko poblíž obcí Malhostovice a Lipůvka, kde se naším středobodem „průzkumu“ stala místní rozhledna Zlobice a její okolí.

Naší startovní pozicí se stal luční plácek u cyklostezky mezi obcemi Lipůvka a Malhostovice, odkud jsme ťapkavě vyrazili na panelové cestě červené turistické barvičky až k milníku Zlobice – rozcestí, kde jsme se aspoň na chvilku dostali do stromového chládku, načež napojíce se na odtud vedoucí zelenou barvičku jsme ťapkavě pokračovali s páníčky dále, a to průchodem přes bývalý vojenský areál, jež byl nyní početně protkán ohradníkovými prostory pro pasoucí se kopytnatce, až k samotné rozhledně Zlobice. Ne že by tam bylo nějak špatně, ale nás, trikolory to tu úplně moc nenadchlo, jelikož zde nebyl kousek stínu před sluníčkem, ale i tak jsme trpělivě posečkaly na páníčky, než se ráčí pokochat zespoda i zeshora tím vyhlídkovým „barákem“. My jsme se naproti tomu zaměřily na jiný objekt zájmu, a to hlučnou íííááá-jící oslici v ohradě, jež se na nás přišla mrknout z blízka, avšak páníčci zaveleli, že žádné naše přibližování se k ní konat nebude, jelikož bychom zaručeně dostaly pořádnou pecku (a ne jen jednu) od toho drátového ohradníku, a stejně by nás leda pak zajímala nikoliv ta oslice, ale spíš její „výtvory“.
Od rozhledny (a oslice) jsme posléze udělali čelem vzad a po stejné, zelené trase jsme se navrátili až k rozcestí Zlobice – rozcestí, odkud jsme si dali džunglovitý výstup a pochod po nebarevné lesní cestě – nutno poznamenat, že toto prolézání v metr vysokém rostlinstvu a neřízeně rostoucím křovisku se nejvíce líbilo naší minipaničce v kočárku, jež nás svým hýkaním a smíchem povzbuzovala, že je to tady velká bžunda. 🙂

Odměnou za to, že jsme to všichni zvládli, se nám poté stala i venkovní gastroturistika v Lesním baru „Na Našem“, kde se nám, trikolorám nejprve líbilo, že jsme se zde (konečně) mohly vodičkově osvěžit (a to i „veličenstvo, My, Celesta“ se ráčila napít i z cizí psí mističky, což nebývá úplně obvyklé), načež páníčci nás poté fakticky odměnili i nějakým tím kusem žvance, a to kvalitním bio párkem s rohlíkem pro každou z nás. Nutno poznamenat, že to bylo vynikající, ale snad jako vždy a všude – bylo toho strašně málo. 🙂

Jelikož bylo hezké počasí, sešlo se tu i dost jiných člověčích turistů, které naše trikolorní přítomnost velmi zaujala a to, jak tím, že na nás „pěli ódy“ na naši krásu, tak i tím, že se zvládneme ovládat a paničce hezky zapózovat na focení a i dočasně odolat tomu, že máme před sebou na zemi něco k jídlu. Mezi těmito turisty jsme o dost významněji zaujaly jednu sympatickou slečinku Lucku s rodiči, která si nás nejprve chtěla jen pohladit, načež jelikož zjistila, že jsme hodné, byly jsme „její“, tak jsme se hned předváděly, co umíme „za kousky“ („sedni“, „lehni“, „pac“, „druhou pac“, ovládání vlastní vůle s mlsíkama na packách, čumáčku a hlavě, či u mne, Celesty ještě i navíc třeba „sudy“, „plaz“ či „mezi“ – ač se to třeba nezdá, tak něco fakt i umíme, ale musí být řádná „motivace“, proč to dělat (zadarmo ani kuře nehrabe). 🙂

Takto jsme se zde nejprve rozloučili a naše sebranka mezi pár kapkami deště vyrazila vstříc naší cestovatelské boudičce, ale osud, resp. naše minipanička v kočárku tomu chtěla jinak, a to, že po cestě od gastroobčerstvovny si bez pozornosti páníčků ráčila zout a z kočárku vyhodit jednu svou botku, takže jsme se kousek od našeho čtyřkolového nástupiště ještě vraceli zpět a hledali, přičemž jsme natrefili opět na rodinku se slečinkou Luckou. Ti nám v zásadě našli ztracenou botku, tak jako odměnu za to slečinka Lucka „vyfasovala“ procházkovou šlajfku s Fanny na druhém konci, přičemž bylo vidět, že jsme jí tímto udělali skoro druhé Vánoce, jakou měla radost. Fanny se snažila chovat slušně a nikoliv jako obvyklá šplašenice a takto hezky pospolu jsme všichni dorazili až k naší cestovatelské boudičce, chvilku ještě poklábosili a snad se nějak online zvládneme dohledat. 🙂

P.S. Lucko, klidně přijeď k nám na návštěvu, ale nezapomeň hoooodně mlsíků nebo piškotků. 😉

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Naučná stezka Lipno a okolí

V neděli 18.7. jsme s páníčky vyrazili za aktivním odpočinkem na jih Čech poblíž obce Frymburk, kde se naším zájmem stala část Naučné stezky Lipno a její okolí.

Náš ťapking jsme započali v lese u cyklostezky nad Frymburkem (v kousku zákazu vjezdu, ale pššššt…), odkud jsme se hezky lesně nechali vést danou cyklostezkou, jež se po chvilce začala jmenovat Lesní cesta Studená, kudy jsme za chvilku dorazili k rozcestí Svatá Marta. Zde jsme se dále lesně odklonili na Naučnou stezku Lipno, jež nás dovedla na krásné místo s rozcestím Na Martě, kde jsme mohli porozjímat u zdejší Kaple Panny Marie Bolestné, zkouknout poslední zastavení místní Křížové cesty či se pokochat výhledy na vodní nádrž Lipno z hezkého vyhlídkového místa.

Jelikož zde bylo fakt parádně, trošičku více jsme se zde zdrželi, a to hlavně kvůli paničce a jejím fotografickým tužbám jak s námi, tak i bez nás, načež následně jsme odtud udělali čelem vzad a vrátili se zpět k rozcestí Svatá Marta, kde jsme se napojili na barvičku žlutou, jež se zde místně na kousku nazývala Lesní cesta Plískov. Po chvilce však „naše“ žlutá barvička vedla dále doleva než samotná Lesní cesta Plískov, přičemž tato naše trasa byla trošku bojovková – samé kamení, vymleté „koleje“ od tekoucí vody či nemalá kořenová přescestní zpestření od místních stromečků a do toho ještě poměrně parádní krpál vzhůru. Ale jelikož nejsme žádná másla, a to ani moje trikolorní maličkost, zvládli jsme to a odměnou naší „telekomunikační rodince“ byl zajímavý anténový vysílač Frymburk. 🙂

Zde jsme se tedy trošku pokochali (tedy hlavně páníček), my, trikolory si zde poblíž našli ještě i nějakou tu louži na osvěžení a příjemně vyfunění jsme zde udělali čelem vzad, abychom se nechali vést zpevněnou cestou po Naučné stezce Lipno až k osvěžení u bezejmenné studánky, jejíž zajímavostí bylo to, že vodička z ní jen pozvolna kapala, přičemž někoho chytrého, zaplaťpánbůh, napadlo sem dát kyblík na odkapávající vodičku, takže zejména veličenstvo My, Celesta se mohlo řádně nabumbat a nikoliv jen jazykem lapat do vzduchu a lovit průběžné kapky vody. 🙂

Poté už jsme se naučnou stezkou spojenou s Lesní cestou Plískov nechali „unášet“ zpět k nám již dnes 2x známému rozcestí Svatá Marta a odtud stejnou cyklostezkovou cestou zpět až k naší věrné čtyřkolové boudičce, v níž jsme všichni mohli řádně rozjímat o dnešních zážitcích. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jihočeského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka U Zeleného průseku

I o dnešní dosti teplé a sluníčkově výrazné sobotě 24.7. jsme vyrazili na takové kratší výletování, kdy jsme vyrazili ke středočeské obci Lány, kde jsme si střihli lesní procházkové kolečko v místním lese U Zeleného průseku.

Náš startovní bod jsme zvolili kousek od automoto silnice právě poblíž i samotnému rozcestí U zeleného průseku, odkud jsme se vpravovbokově nechali vést bezbarvou hliněno-kamínkovou lesní cestou, jež nás zavedla k lokalitě Hořkovec k místní hájovně (či co to bylo za stavení). Odtud jsme pokračovali dále opět sice po bezbarvé cestě, ale již svým povrchem asfaltové – naštěstí zde bylo dost chládku od lesního stromoviště, takže i pro naše trikolorní pacičky to bylo hezky schůdné a dokonce i po stranách cesty protkané možností se jít skrz neřízeně vzrostlý škarpový plevel, který nám, trikolorám až tak nevadil, osvěžit do více či méně tekoucí škarpové vodičky, což už nám zcela vůbec nevadilo. Nutno poznamenat, že jisté pasáže tohoto lesního moku, zvláště ty stojatější, byly pachově i chuťově přírodně ochucené, z čehož celkem „kvetli“ páníčkové, ale co by pro nás nestrpěli, hlavně že máme radost a jsme nežíznivé. 🙂

Z této asfaltky jsme se poté po chvilce odklonili na žlutou barvičku, jež dle zákresu v mapách měla procházet hezky lesem – bohužel jak už to v dnešní kůrovcové době bývá, byl zde v reálu již jen takový pololes, kdy vlevo lesní stromkové společenstvo bylo ještě zachováno, ale vpravo již byla vesměs vykácená planina. Ale což, i takto jsme to přes sluneční paprsky zvládli a dorazili zpět k naší čtyřkolové cestovatelské boudičce, kde jsme se již všichni těšili do jejího klimatizovaného chládku.

Na fotogalerii z tohoto lánského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Okolo Špalkové hory

V neděli 25.7. jsme se s páníčky vydali za výletováním pro změnu na Příbramsko k obci Slavětín, kde se naším zájem stalo lesní přízemí místní Špalkové hory.

Tento náš ťapking jsme odstartovali kousek nad obcí Slavětín u lesní cestní „rozdvojky“, kdy jsme si to zamířili doprava po typické lesní cestě, jež nás dovedla až až k rozcestí Pod Špalkovou horou, odkud jsme pokračující lesní cestou uzavřeli naše prochajdové lesní kolečko a navrátili se tak k naší věrné cestovatelské boudičce.

Sice jsme dnes nic extra zajímavého nezažili a ani nepotkali, tedy krom pár lesních jahod či paniččině snaze o nějaké to „houbobraní“, ale to nám nevadilo, důležité pro nás bylo, že jsme se mohli takto hezky všichni pospolu příjemně vyvětrat. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka k Líšnému rybníku

O dnešní slunečné a dost teplé sobotě 31.7. jsme nechtěli s páníčky zůstat jen tak zevlovat doma a vydali se zase na nějaký ten výletový průzkum naší zemičky. Tentokrát se naše výletové kroky uchýlily na Znojemsko nedaleko obce Hostim, kde jsme jsme podnikli prochajdu k Líšnému rybníku.

Naše putování jsme započali u automoto silnice mezi obcemi Hostim a Rozkoš, odkud jsme se po kamenité a nepříliš stinné Líšné cestě dostali až k samotnému rybníku Líšný, kdy jsme my, trikolory měly nejprve obavy, že nás k němu páníčci blíže nepustí, a to hlavně kvůli našim čuchometrovým schopnostem na kachny, ale jak hlavně panička viděla na našich projevech po přiblížení se k rybníku, na žádný kachnopach (resp. kachnopuch) to nevypadalo, takže se rozhodla nám důvěřovat a byly jsme k vodičce navolno vpuštěny. Vodičku jsme braly jako jakousi satisfakci za to, že jsme ráčily „strpět“ i dosavadní ťapking v teple a dost na sluníčku, takže nejprve jsme se rybník snažily skoro i vypít, načež moje maličkost poté neopovrhla a i ve svém „dámičkovém“ věku jsem si zašla plaváčkově sama od sebe zasportovat. Jáááj, to bylo osvěženíčko. 🙂

Milá Fanny na mne nejprve čubrněla, kde to jako jsem a co to dělám, chtěla se opičit, ale sama od sebe neměla odvahu vlézt do vody více jak po pupík. Jelikož panička chtěla kouzlo celkového osvěžení se ve vodičce osvětlit i milé Fanny, byla holka trošku dobrovolně/nedobrovolně šlajfkově navigována tak, aby se ráčila celá smočit, ale hlava zůstala nahoře. No upřímně řečeno, příliš z toho na větvi nebyla, místo kulturního plaveckého stylu tam sebou (nebo spíš okolo sebe plácala) jak kapr na souši, že mít sebou panička ještě i sprcháč, byla by zcela dokonale osprchována až do voňavé podoby. Je třeba ale zmínit, že mi Fanny pak na břehu po oklepání a několikerém vyždímání kožíšku v trávě či hlíně šeptla, že to celkové osvěžení je fakt bomba. Jako bych jí to neříkala, trubce – přece nebudu dělat něco co je nepříjemné či nestrategické. 🙂

Rybníkově dostatečně užity jsme poté s páníčky pokračovaly dále lesně kousek po modré barvičce, načež následnými napojeními se na bezbarvá lesní „zákoutí“ jsme se dostali zpět na dnes již známou část Líšné cesty, kterou jsme se nechali vést až k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohli všichni důkladně rozjímat o dnešních, hlavně rybníkových zážitcích. 🙂

Na fotogalerii z tohoto znojemského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Procházka u Koutů

V sobotu 12.6. jsme se s páníčky výletově vrhli vyvětrat na Kladensko nedaleko obce Běleč, kde jsme si udělali vlastní lesní „kolečko“ poblíž místní lokality Kouty.

Náš ťapking jsme započali na lesní cestě u auto-moto silnice, odkud jsme se nejprve po červené barvičce a poté již jen bezbarvě vrhli kochat do místního lesa, kde jsme nepotkali ani živáčka, takže jsme dosytosti mohli vnímat přírodní lesní krásy. Takto jsme se dostali až k rozcestí Kouty k místnímu, asi hájovnovému stavení, odkud jsme si pravotočivě procvičili i silniční pochod směrem k našemu startu a k naší věrné čtyřkolové boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto kladenského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u Zahrádky

Naproti tomu v neděli 13.6. jsme vyrazili za aktivním odpočinkem na Písecko poblíž obce Zahrádka a kam jinam než do lesa. 🙂

Naší startovní pozicí se stala pastvina poblíž rybníka Návrat, kde nás, trikolory svým pachem velmi zajímaly místní kravky, ale na pokyny páníčků nám nějaké přiblížení k nim nebylo z preventivních důvodů dovoleno, takže jsme se raději vydali vstříc do lesa po takové kostrbatější cestě, kde jsme již měly volnější pole působnosti, což se nám velice líbilo. Po chvíli ťapkání jsme se pak napojili na již terénově lepší cestu, jelikož to začala být cyklostezka, přičemž moji maličkost i Fanny čekalo šlajfkové omezení ze strany páníčků. Pořád jsme po očku zkoumaly a pátraly, proč k tomu páníčci přistoupili (nic a nikoho podezřelého jsme dohledu a doslechu neměly), přičemž pak nám bylo „odhaleno jádro pudla“ a to průchod po okraji místního rybníka Sobík, který nás, trikolory velice zajímal, respektive pro naše čuchometry přítomný kachnový pach, což znamenalo, že tam ty provokativní opeřenci prostě někde musí být. Ale šlajfky dle páníčků splnily svou funkci, ačkoliv jsme občasně vyzkoušely, zda-li je panička v jejich držení pozorná (bohužel byla), takže rybníkový průchod byl zvládnut bez nějakých extempore. 🙂

Pak už jsme zahučeli zas zpátky do lesa a v klídku si nebarevně doťapkali k turistickému přístřešku, kde my, trikolory prověřily, jestli zde někdo nezanechal něco k snědku (každý drobeček dobrý) a od něj již stále nebarevně zpět na náš start u pasoucích se kravek a k naší cestovatelské čtyřkolové boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto píseckému výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka do Hlubokého lesa

O dnešní neděli 27.6. nám to již po proběhlých hicech přišlo takové relativně přijatelnější na nějaký kousek toho ťapkání, tak jsme to vyrazili vyzkoušet na Příbramsko nedaleko obce Nedrahovice, kde se naším výletově-průzkumným místem stal místní Hluboký les.

Naše ťapkání jsme odstartovali kus nad obcí na lučním prostranství, odkud byl hned, co by kamenem dohodil i zmíněný Hluboký les, což bylo hlavně pro nás, trikolory super, jelikož sluníčko se v danou dobu naší přítomnosti rozhodlo, že bude zase celkem přitápět, tak jsme byli rádi za možnost lesního stromového chládku. 🙂

Ovšem jak jsme celkem nadšeně díky stínu a hojnému množství přícestně se vyskytujících výborných lesních jahůdek ťapkavě začali, byli jsme průběžně v tom nadšení kroceni a to “díky” vyskytujícím se otravným a neodehnatelným komárům, vyfuněnému pocitu jako v prádelně či průchodu místem, které vypadalo jen jako normální louže, ale zdání klamalo – po průchodu a rozčeření dané „louže“ začalo být čuchově patrno, že to není jen tak ledajaká vodička, ale nejspíš nějaká močůvka či co – nám, trikolorám to vůbec nevadilo (ba naopak), za to páníčci nebyli příliš nadšeni z toho, že si do té mňamky smočili i své botky a panička v rámci svých výletových sandálů dokonce i přímo nožky. Po překonání této vsuvky to následně u rozcestí U Studánek korunovalo to, že cesta měla dále pokračovat v cca metr vysoké, husté trávě, takže jak s ohledem na kočárkování s naší minipaničkou, tak i k tomu, že minimálně my, trikolory bychom si ráčily na sebe „nasbírat“ nespočet klíšťat, jsme zde udělali čelem vzad a opětně se močůvkově probrodivší („zvýšené nadšení“ páníčků asi nemusím moc zmiňovat) jsme se stejnou cestou navrátili na náš start, kde jsme se i z důvodu „prádelenského“ venkovního prostředí mile rádi znovu setkali s naší čtyřkolovou boudičkou a těšili se do jejích, trochu zchlazenějších útrob. 🙂

Na fotogalerii z tohoto příbramského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

 Procházka u Troubek

Letošní 1. máj dne 1.5. jsme oslavili dálkovějším výletováním na to až na Přerovsko poblíž obce Troubky (nechvalně povodňově známé z roku 1997), kde jsme si podnikly lesně-česnekové ťapkání právě kousek za obcí Troubky a naše výletování by se dalo shrnout asi takto:

• začátek v lokalitě Hájovna u hučící vodárny a domku s uřvanými 3 hafany, které veličenstvo My, Celesta, chtěla srovnat do latě, přičemž panička na druhém konci vodítka byla proti,
• poté již jen průchody po hranicích či přímo přes několikero různých lesů jako Malá Obora, Velká Obora, Svatý Jan, Malenová, Francová, Lebedová, Kopřivec, Korábková, Košárová, Chrbovský les, Borová, Orlová, Provázková, Lipůvka či Svodnicová (to je výčet, aby se v tom pes vyznal…), 🙂
• do lesa jsme my, trikolory měly vstup zakázán, jelikož zde velice hojně a nespočetně rostly rostlinky medvědího česneku, který nás, trikolory nechal zcela chladnými, ale asi nikdo v této lokalitě tím zákazem netoužil a netouží po nějaké té „zálivce“ či „pohnojení“, tak jsme to respektovaly,
• dokonce jsme zde našli i malou přícestní třešňovou alej, takže hádejte, co se zde na 1. máje asi tak mohlo odehrát? Nápověda = Cmuk, Cmuk. 🙂

Na fotogalerii z tohoto přerovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u Zbýšova

Naproti tomu v neděli 2.5. jsme si s páníčky výletově vyrazili na Brněnsko poblíž obce Zbýšov, kde jsme si „střihli“ lesní procházku v místním lese Padělky a okolí.
Naše dnešní dojmy by se daly shrnout následovně:

• náš ťapking jsme odstartovali u anténového vysílače mezi obcemi Zbýšov a Zakřany,
• hned tady na začátku jsme měli tu čest se pozdravit s naším místním skoro příbuzným, a to appenzelským salašníkem, který byl z nás dvou tak paf, že zapomněl i na obvyklý všudypřítomný applíkovský štěkot 🙂 ,
• pak už jsme vážně vyrazili na prochajdu, kdy jsme si to nejprve „střihli“ nebarevně jen tak lesně směrem k místnímu Pomníku obětem letecké havárie, kde jsme lehce porozjímali a pokochali se krajinným výhledem, načež následně jsme se drželi i nadále v lese, kde jsme nepotkali ani člověčího a ani zvířecího živáčka, což nám vůbec nevadilo. Ťapkavě jsme si takto udělali lesní „osmičku“ a před návratem na naši startovní pozici jsme se ještě pokochali na bezejmenné vyhlídce nad obcí Zbýšov, kdy páníčky zajímalo přírodní kochání se krajem, přičemž nás, trikolory naopak zajímal bližší „pozorovací“ cíl, a to zajíc na vedlejším poli, k němuž nám však jakýkoliv přístup byl páníčky zamezen a úměrně tomu, jakou my jsme věnovaly pozornost tomu ušákovi, tak takovou, ne-li i trošku vyšší, věnovali i páníčci nám, abychom se „náhodou“ nějak nesplašily a nešly si dát s tím provokatérem sprintovací závod. 🙂

Na fotogalerii z tohoto brněnského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u Butovsi

Dnešní státně-sváteční sobotu 8.5. jsme oslavili zavýletováním si na Jičínsko poblíž obce Butoves, kde jsme si udělali prochajdování v místním lese Na Jezeru.

Jednalo se o takovou stručnou, jasnou, bezlidnou, ale příjemně poklidnou prochajdu, kde sice nebylo nic extra zajímavého, co by stálo za zmínku, ale nám postačovalo, že jsme byly hezky pospolu s páníčky, vyšlo nám počasí a my, trikolory zde mohly prubnout několik bažinatých louží, které byly příjemné na osvěžení jak vnějškové, tak i chuťové, ačkoliv k obojímu měli páníčci nějaké řeči, že prý budeme „nevábně vonět“ či se po té vodě řádně poprdíme – fakt nechápeme, co se do toho motají, když tomu nerozumí. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jičínského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u Hvížďalky

V neděli 16.5. jsme se s našimi výletovými kroky vydali tentokrát na Lounsko poblíž obce Hvížďalka, kde jsme prozkoumali lesní okolí místní Zichovecké myslivny.

Naše ťapkání jsme odstartovali poblíž již zmíněné Zichovecké myslivny, kolem níž jsme se nebarevně na okraji pole a lesa vydali do lesní části Přírodního parku Džbán, kdy jsme se po chvíli ťapkání napojili na zelenou barvičku, místně označovanou jako Borská cesta, a s její pomocí jsme si lesně doťapkali k rozcestí U Křížku, kde se fakticky i moc pěkný kříž vyskytoval (nebývá pravidlem to, že když se nějaké rozcestí jmenuje „u něčeho“, že to „něco“ se tam také nachází). 🙂
Odtud jsme se poté odklonili vpravo v bok na nebarevnou lesní cestu a zamířili zpět k Zichovecké myslivně. Páníčci však ještě v mapách objevili, že by se kousek od ní měla nacházet i nějaká lesní kaple, což je silně zajímalo, takže ač zde k ní nebyla žádná směrovka, ani viditelně vyšlapaná nějaká cesta, s pomocí navigovaní na páníčkově „utrženém sluchátku“ se nám danou kapli povedlo objevit. Vnějškově nevypadala až tak hrozně, po otevření dveří od jejích útrob už to však bylo o dost horší (rozuměj: byla dost pravděpodobně využívána nějakými bezdomovci, že po otevření dveří jsme se všichni pomalu lekli, kdy na nás kdo z jakého rohu bafne, jaký tam byl bordel všeho). Škoda, že tak hezká místa se neudržují a nechávají se zcela napospas svému osudu, ale kdoví, třeba se to v brzku zlepší…

Na fotogalerii z tohoto lounského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka okolo Havraního vrchu

O dnešní polojasné sobotě 22.5. se naše výletové kroky vydaly na Karlovarsko poblíž obce Ratiboř, kde jsme si udělali hezké lesní kolečko pod místním „kopečkem“ Havraní vrch.

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek za obcí Ratiboř v lesním tábornickém areálu, kde jsme to hned my, trikolory musely důkladně prověřit, zda-li se zde nedělalo (např. neopékalo) něco k snědku, či zda zde nezůstaly nějaké poživatelné zbytky, aby nedošlo k národohospodářské škodě. 🙂

Z tohoto našeho průzkumování nebyli příliš nadšení páníčci, tudíž nás donutili naši činnost ukončit a vydat se ťapkat do lesa a prozkoumat místní zákoutí. Pohybovali jsme se po zpevněných lesních cestách, jež byly sice nebarevné, což nám ale nevadilo, jelikož se zde v zásadě nedalo nějak ztratit (rozuměj: nehemžilo se to tu různými odbočkami a podobnými odklony). 🙂

Takto jsme po cestě zdálky minuli Malý a Velký pásmový rybník, u nichž si nás páníčci radši šlajfkově pojistili, jelikož zde silně hrozilo naše zavětření a možný „výlet“ za rybníkovým průzkumem. 🙂

Ke konci našeho ťapkání jsme následně minuli ještě pro změnu zblízka i místní Ratibořský rybník, k němuž nás páníčci už vůbec nevpustili nějak blíž, jelikož se na něm viditelně proháněly provokující kachny , přičemž páníčci neměli opravdu dnes (stejně jako jindy) chuť nás nějak nahánět zpátky z našeho loveckého amoku. 🙂

Na fotogalerii z tohoto karlovarského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u Světce

Pro změnu v neděli 23.5. jsme se vyrazili výletově vyvětrat tentokrát na Teplicko k obci Světec, kde jsme prozkoumali lokalitu po bývalém dolu Florentini – Patria a po bývalé obci Chotovenka.

Pro náš ťapking se startovní pozicí stal místní hřbitov, odkud jsme se přessilničně vrhli hned do lesa, kdy jsme postupně krom jen lesního terénu minuli i ten lesně-polní, kde nás, trikolory zajímala hlavně ta polní část se svými „přírodními poklady“ a pak dokonce i trošku terén pralesní (rozuměj: na bývalých důlním místech si zde osazené rostlinstvo rostlo neřízeně dle svého, ale aspoň tu byla zeleň a ne nějaká vytěžená měsíční krajina), kde jsme pro jistotu my, trikolory byly bezpečnostně šlajfkově omezeny, jelikož jsme stále dávaly do té doby významně najevo, že bychom ten prales velice rády prozkoumaly důkladněji, ale dle páníčků, kdo ví, co nebo kdo by v těch houštích mohl být schovaný nebo vyplašitelný. 🙂

Cestou jsme se mohli pokochat několika „dolíky“ po zmíněném bývalém dolu Florentini – Patria, pak nám výhledovou společnost nabídla Tepelná elektrárna Ledvice, načež posléze jsme se dostali poblíž bývalé obce Chotovenka, po níž tu nyní v zásadě zůstalo jen rybníkové vodní dílo, které velice lákalo nás, trikolory, jelikož se z něj ozývaly různé zvuky (dle paničky prý jen žáby, ale my, trikolory moc dobře věděly své, že minimálně jedna kachna by se tam určitě našla) – a co myslíte, nějaké to bližší přiblížení se a prozkoumání nám bylo výrazně zamítnuto, ač jsme se snažily o opak celkem důkladně. 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Lesní procházka u Cepu

O dnešní sobotěnce 29.5. jsme se vyrazili s páníčky aktivně vyvětrat na Jindřichohradecko poblíž obce Cep, kde jsme si udělali takové hezké lesní “kolečko”.

Naše ťapkání jsme odstartovali na kraji lesa kousek za obcí Cep, kde se nacházela i ohrada se stádem kraviček. Tyto mne s Fanny velice zajímaly a ještě více voněly, ale páníčci byli zásadně proti tomu, abychom se s nimi ráčily nějak z blízka “kamarádit” – beztak by nás při nejlepším zajímaly hlavně jejich “voňavé výtvory” a při nejhorším bychom si s nimi chtěly hrát na honěnou (teda hlavně Fanny, moje „babičkovská“ trikolorní maličkost by se přiklonila hlavně k té první činnosti. 🙂

V lese už jsme pak s Fanny měly volné pole působnosti, což nám vyhovovalo, jelikož jsme zde mohly průběžně koštovat více či méně stojaté přítoky místní Střední stoky a Nové stoky, což nám v dnešním poměrně teplejším počasí fakt přišlo vhod. 🙂

Procházka byla skutečně fajná, všude byl klídek, nikoho a nic jsme nikde nepotkali, akorát ke konci jsme museli trošku chvátnout do kroku, jelikož zde hrozila sic malá, ale za to vydatná přeháňka (jako dnes skoro všude po republice), ale jen co jsme se přiblížili zpět k ohradě s kravkami, opětovně se hezky vyčasilo a přeháňková mračna se posunula někam vedle. 🙂

Na fotogalerii z tohoto jindřichohradeckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Procházka u obce Stračí + kousek naučné stezky Naučné putování loupežníka Štětky

Pro změnu o neděličce 30.5. jsme se výletově zaorientovali na Mělnicko poblíž obce Stračí, kde jsme si prozkoumali kousek místní naučné stezky Naučné putování loupežníka Štětky a její okolí.

Naší startovní pozicí se stal parkovištní okraj obce Stračí, odkud jsme se po cyklostezce vydali nejdřív na polně-luční pochod, načež po chvilce jsme „zahučeli“ do krás místního lesa, jehož cesty byly protkané menšími či většími loužemi, což zejména nám, trikolorám v dnešním celkem otepleném počasí významně vyhovovalo. Cyklostezka nás posléze dovedla až na část místní naučné stezky Naučné putování loupežníka Štětky a její okolí, na jejíž trase jsme se mohli pokochat nejprve Hraběcí kaplí a poté i Mariánskou kaplí, načež odtud jsme se „trhli“ na barvičku žlutou a štrádovali si to vesměs mezilučně vstříc obci Stračí, přes níž jsme si udělali pidi midi průchod (rozuměj: vešli jsme do ní a hned odbočili směrem k parkovišti) a příjemně vyvětraní a od sluníčka zahřátí jsme se naložili do naší, na nás v chládku čekající cestovatelskou boudičku.

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 24.4. jsme si s páníčky zavýletovali na jih Čech na Českobudějovicko k obci Kojákovice, kde jsme si udělali vlastní lesní kolečko v místním lese Domanín.

Naše ťapkání jsme odstartovali u automotosilnice mezi obcemi Domanín a Kojákovice, odkud jsme se vydali nejprve po žluté barvičce a následně po bezbarvých cestách vstříc domanínskému lesu. V něm bylo moc pěkně, stromo-opeřenstvo nám hezky prozpěvovalo pro dobrou náladu a byl zde klídeček a pohodička bez dalších člověčích živáčků, což nám vyhovovalo – páníčci totiž nás, trikolory nemuseli nijak “zpacifikovávat”, že bychom případně nějaké kolemjdoucí mohli chtít sežrat apod. 🙂

Po výlezu z lesa jsme si ještě zvládli pocvičit krátký silniční pochod (včetně naší minipaničky také po svých), abychom se navrátili k naší cestovatelské boudičce a v jejích útrobách mohli hezky rozjímat o dnešním příjemném jarním vyvětrání se. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Naproti tomu v neděli 25.4. se naše výletování zaměřilo na sever Čech na Teplicko a to poblíž obce Košťany, kde jsme zamířili opět kam jinam, než do klídku lesa.

Jednalo se o bezejmenný les kousek za obcí Košťany, přičemž my jsme zde naše ťapkání započali poblíž zdejšího bezejmenného rybníku, do nějž nám, trikolorám páníčci odmítli dovolit přístup (prý, co kdyby tam bylo vodní opeřenstvo a hned takto na začátku by bylo nějaké haló) a po zpevněných bezbarvých cestách jsme si udělali takovou hezkou jarní procházku. Ten páníčků rybníkový zákaz jsme jim pak nechali s Fanny pěkně „sežrat“, jelikož v dnešním dosti teplém počasí jsme se už po chvíli začaly shánět po nějakém tom osvěžení, takže jsme šly, jak když jsme nešly, koukaly, kde co lítá (rozuměj: prostě jsme hledaly samy nějaký ten vodní zdroj) a konečně potkajíc nějakou tu louži ve vyježděných traktorových kolejích trošku bokem od cesty se nás páníčkům zželelo, že nás sem vpustili, a to dokonce navzdory tomu, že ta „vodička“ už od pohledu vypadala trochu „jetá“ a „ochucená“, ale vzhledem k našemu „nouzovému stavu“ a pachovému nezápachu té louže, páníčci tedy svolili s podtextem: „Vy se po****te!“ 🙂

Ke konci našeho ťapkání při návratu k naší cestovatelské boudičce jsme opět míjeli „odmítnutý“ bezejmenný rybník, kdy (světě div se) nás k němu páníčci konečně milosrdně ráčili pustit, takže jsme se (KONEČNĚ) mohly řádně osvěžit a jako „odměnu“ pro páníčky jsme si zde s Fanny pochutnaly i na trošce zanechaných rybích šupin po nějakém rybáři, takže jsme byly obšťastněny od páníčků rétorickým zvoláním: „Vy se vážně řádně po****te, kdo to pak bude uklízet!“ Toto však není naše trikolorní starost, takže jsme to vzaly na vědomí ve smyslu jedním uchem dovnitř, druhým ven. 🙂

Na fotogalerii z tohoto teplického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 17.4. jsme se konečně zase po nějaké době mohli podívat za humna našeho okresu, což jsme hned výletově využili a to na Královéhradecko poblíž obce Divec, kde jsme si „střihli“ vlastní lesní procházkové kolečko vrchem Spáleník v místní lese Dehetník.

Naším startem se stal okraj obce Divec, odkud jsme se vrhli vstříc do lesa a to nejprve po mapově čárkované cestě, kdy jsme očekávali, že tato cesta bude terénově dosti zajímavá, takže jsme si jí zvolili jako první (aby jsme ji hned na začátku měli „odbytou“ a pak byl klídek), ovšem k našemu údivu byla zcela v cajku, pohodlná a v zásadě i suchá. Na této cestě jsme minuli skupinku dvou tatínků se třemi dítky, kdy jsme my, trikolory byly od jednoho kloučka označeny jako ovce (zajímavá představa 🙂 ), načež poté jsme cestou potkali již jen jeden anténový vysílač a rybník Dehetník, který byl zejména pro moji trikolorní maličkost silně podezřelý – nic bych nedala za to, že mezi rákosím na nás číhaly a smály se nám nějaké kachny, avšak k důkladnému prověření stavu a případnému „sjednání pořádku“ jsem nedostala od páníčků svolení, tak jsem to aspoň čuchometrově hlídkovala na dálku a myslela si o tom své. 🙂

Od rybníku Dehetník jsme pak již na náš start měli dorazit po mapově plné čárové cestě (takže jsme očekávali pohodičku), přičemž touto cestou jsme byli pro změnu nepříliš příjemně potěšeni, jelikož byla dosti rozježděná, bahnitá, loužovitá a místy i bažinatá, takže i my, trikolory jsme musely drobet namáhat své trikolorní mozečky, abychom nešly tím největším „hnojem“, nám stačil jen ten menší. Horší to však měli páníčci a kočárek s minipaničkou, ale jelikož páníčci, ani minipanička nejsou žádná másla, zvládli to celkem dobře, i když jen kousek této cesty bohatě stačil k jejich hezkému bahennímu zapatlání, ale to se holt nedalo nic dělat. I milé mapy se mohou někdy utnout jako mistr tesař. 🙂

Na fotogalerii z tohoto královéhradeckého výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

---

Naproti tomu v neděli 18.4. jsme se výletově vydali na jih Čech a to konkrétně na Strakonicko k obci Libějovické Svobodné Hory, kde jsme procházkově prozkoumali les pod místním vrchem Holička.

Naše ťapkání jsme započali na okraji obce Libějovické Svobodné Hory, odkud jsme se pravobočně vydali do lesa a s pomocí nebarevných lesních cest a kousku zelené barvičky jsme si zde udělali příjemné lesní „kulaté“ vyvětrání se v přízemí vrchu Holička. Nic a nikoho za zmínku stojícího jsme nepotkali, jen samotné „kouzlo“ lesa, ale to nám vůbec nevadilo, ba naopak. 😉

Na fotogalerii z tohoto strakonického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.