Dnešní státně-sváteční Velký pátek 2.4. jsme s páníčky oslavili benešovsko-okresovým výletem k obci Krhanice, kde jsme si udělali pěkné ťapkací lesní kolečko v Přírodní rezervaci Grybla a zároveň i okolo Panské skály, kdy naše zážitky lze uvést následovně:

• naším ťapkacím začátkem se stal konec obce Krhanice u místní kravičkové farmy, kdy jsme se nejprve drželi modré barvičky, na níž jsme minuli rozcestí U Ledin, rozcestí Pod Gryblou či rozcestí Panská skála – odbočka, 😉
• po cestě v samotné lokalitě Grybla jsme se rozvzpomněli, že na části cesty právě u rozcestí Panská skála – odbočka jsme tu už nedávno byli (připomenul nám to zdejší, do dřeva vyřezaný, nadživotně veliký žalud a ve dřevě vyřezaná soška „pana fousáče“ (koho by zajímalo, tak o naší prvotní návštěvě zde se dočtete tady), 🙂
• jelikož panička nezapomněla vzít s sebou, zanechali jsme u obou dřevěných „existencí“ malované putovní kamínky (jeden přímo vlastnoruční od paničky a jeden „výletový“ z Karlovarska) – snad někomu udělaly radost…,:-)
• modrá barvička nás dovedla posléze až k rozcestí Horní Požáry, kde jsme se přebarvili na červeno a po této trase jsme docupitali zpátky k rozcestí U Ledin, odkud jsme již byli, co by kamenem dohodil, od naší čtyřkolové boudičky, 🙂
• celkově na celé naší trase jsme potkali či minuli spoustu jiných pěškobusových či cyklistických turistů, takže hlavně z bezpečnostních důvodů jak nás, trikolor, tak hlavně rychle frčících cyklistů, se náš trikolorní pohyb vesměs odehrával na vycházkových šlajfkách. 🙂

Na fotogalerii z tohoto benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

I o Bílé sobotě 3.4. jsme se s páníčky vydali na nějaké to přírodní výletování, kdy jsme (stále vázáni jen benešovským pohybem) zamířili k obci Vestec nedaleko Chocerad, kde jsme si udělali vlastní lesní „kolečkové „tapkání, přičemž naše zážitky a dojmy by se daly stručně jasně shrnout následovně:

• naším startem se stal okraje lesa kousek nad obcí Vestec,
• pohybovali jsme se nejdřív po lesních nebarevných zpevněných cestách, přičemž poblíž památného dubu ve Vestci jsme se napojili na kousek žluté barvičky, která si nás celkem „vychutnala“, a to nejprve nutností přebrodění místního Vodslivského potoka, načež následně to „korunoval“ silně terénově členitý (rozuměj: rozbahněný a rozježděný jako prase) asi půlkilometrový výstup, který se nejvíce líbil naší minipaničce v kočárku (prý to parádně drncalo, až to bylo k smíchu, přičemž když už tento „bohulibý terén“ skončil, začala protestovat, že chce ještě… 🙂 ),
• před koncem naší žluté vsuvky jsme ještě měli tu čest z dálky zkouknout 6 lesních kopytnatců pasoucích se před lesem (my, trikolory jsme si jich dle páníčků naštěstí nevšimly, ani nenačuchometrovaly) a též jsme se pokochali pěkným přeslučním výhledem na Chocerady,
• pak jsme již pohodově a bezbarvě doťapkali zpátky k naší čtyřkolové boudičce, v níž jsme mohly rozjímat o dnešních nabytých vjemech. 🙂

Na fotogalerii z tohoto dalšího benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Letošní velikonoční svátky jsme výletově oslavili i o Velikonoční neděli 4.4., kdy jsme tentokrát výletově „benešovsky“ zamířili k obci Bělokozly (Trucovna), kde jsme si podnikli opět vlastní přírodně-vycházkové lesní „kolečko“ pod místní Spálenou horou. 🙂
Náš ťapking jsme odstartovali kousek za Trucovnou poblíž automotosilnice, odkud jsme se vrhli vstříc do zdejšího lesa, resp. náš plán ve spolupráci s mapami byl ten zmíněný les, ale bohužel jsme zde měli „štěstí“ na již vytvořený „neles“ i ve zdejších končinách, přičemž pohled na toto nebyl úplně veselý… 🙁
Na našem výletování jsme tentokrát nepotkali žádnou zajímavost, co by stála za zmínku (krom jednoho děduly, odpočívajícího na sluníčku na hromadě klád, jež na nás svým náčiním působil jak nějaký chytač motýlů či co…), ale i tak jsme si jej příjemně užili, načež závěr našeho ťapkání jsme měli zpestřený kouskem autosilnicového pochodu, což jsme my, trikolory bravurně zvládly a v dnešním dosti teplém počasí jsme se již těšily na naše odfunění se v naší cestovatelské boudičce. 🙂

Na fotogalerii z tohoto dalšího benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 27.3. jsme si konečně mohli zase zavýletovat, jelikož v katastru naší obce toho úplně mega moc pro psí a zároveň kočárkové ťapkání, aby tam nebylo přehršle lidu, není, takže jsme se za dodržení současného okresového nařízení „zhora“ s radostí vydali za naše domácí humna, přičemž jsme tedy zůstali v okrese Benešov. Zamířili jsme konkrétněji k obci Všetice, kde jsme si udělali vlastní lesní ťapkací „kolečko“ , resp. tedy spíše „osmičku“ ve zdejším nedalekém lese pod vrchem Háj.

Naším startem se stal okraj lesa ze Všeticemi, kde se naším „trikolorním“ zájmem hned stalo zdejší zorané pole, které nám velice vonělo a i místy „chutnalo“ (rozuměj: byly zde notné zaschlé pozůstatky rozvezené kejdy nebo něčeho podobného, což pro člověčí nosy nebylo úplně zaregistrovatelné, ale naše trikolorní čuchometry se nemýlily, ba dokonce ráčily způsobit o dočasnou absolutní hluchotu na jakékoliv zákazy či povely, takže hned takto na začátku jsme si já i Fanny od páníčků vysloužily pěkný sekec mazec. 🙂

Po této úvodní vsuvce jsme se pak již pěškobusně dostali ke zdejšímu anténovému vysílači, který (jako obvykle) nejvíce zajímal hlavně páníčka, my, čtyřnožnice jsme měly jiné tužby, které nám však byly důrazně zamezeny. Odtud jsme si udělali takový lesní terénnější průchod (na mapách to byla čárkovaná cesta, která většinou neznačí nic ideálně průchozího, a taky že jo), což byla chvilkami výzva hlavně pro kočárek s minipaničkou, ale jelikož nejsme žádná másla (a ona také ne), úspěšně jsme to zvládli a dostali se již na normálnější zpevněnou lesní cestu, po níž jsme pokračovali dále. Ovšem po chvilce na jednom stromě páníčci zahlédli upozornění, abychom my, hafani, tady v lese nebyli ideálně na volno, jelikož bychom někde mohli vyplašit divočákovou matku s mrňaty, která by se v rámci jejich ochrany s námi nijak nepárala, takže páníčci raději zvolili naše bezpečnostní šlajfkové omezení. 🙂

I takto však v lese bylo moc hezky. Ač jsme zde nečekali nějaký zajímavý „záchytný“ bod, jednoho jsme se i dočkali a to ve formě krásné lesní kapličky, jíž jsme prostě nemohli odolat a panička jí dokonce „věnovala“ jeden z putovních kamínků, který jsme nedávno při našem výletování nalezli na Žatecku (viz lednová aktualita ZDE), tak snad někomu udělá radost. 🙂

Poté jsme již cestou měli ještě tu čest z asi jen 50 metrů se pokochat dvěma, přes cestu přecházejícími lesními kopytnatci, což nás, trikolory nemohlo nechat v klidu, a zvláště i z důvodu, že ty dva nebo ty dvě se pohybovali provokativně pomalu jako modelíny na předváděcím mole, místo aby prostě co nejdřív zmizeli, takže i úměrně tomu jsme paničce řádně pocvičili ruční svalstvo (to znamená, že více než obvykle). 🙂

Následně už jsme v poklidu dorazili zpátky k naší cestovatelské boudičce, v jejích útrobách jsme posléze mohli rozjímat o dnešních dojmech a pojmech. 🙂

Na fotogalerii z tohoto benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

I v neděli 28.3. jsme dodržovali výletové omezení jen v rámci okresu Benešov, kdy jsme se tentokrát vydali k obci Karasova Lhota, kolem níž jsme si udělali takové vlastní, vesměs lesní ťapkací kolečko.

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek za Karasovou Lhotou u automotosilnice, odkud jsme se vrhli vstříc do lesa, kdy naše trasa byla nejdříve dosti bahnito-blátivá, z čehož hlavně páníčci nebyli úplně nadšení (nám trikolorám to zas tak nevadilo, nejsme asi tak cimprlich), načež pak už se terén umoudřil i pro páníčky do lesního normálu, takže už začali i oni být spokojenější. 🙂

V lese jsme se mohli sluchově kochat příjemným klidem a jarním švitořením ptáčků a na jednom místě zrakově zaznamenat mihnutí se 2 zdrhajících zajíčků, které jsme nechtěně vyplašili hned u cesty, přičemž tito měli tak fikané barevné splynutí s okolím, že ač byli asi jen 4 metry od nás, vůbec jsme si jich nikdo nevšiml. A toto jejich fofr zdrhnutí dokonce tak překvapilo nás, trikolory, že jsme na místě zůstaly najednou jen stát jak opařené a zírat a nevyloudily jsme ani žádné kňourňutí a zapomněli jsme i na náš lovecký pud. 🙂

Z lesního prostranství jsme si posléze střihli lehké civilizační průchody obcí Jíví a i obcí Karasova Lhota a příjemně vyvětraní jsme se navrátili k naší čtyřkolové boudičce.

Na fotogalerii z tohoto benešovského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 27.2. jsme se s páníčky výletově vydali na Českobudějovicko k obci Červený Újezdec, kde jsme si udělali takovou lesně/nelesní procházku pod místním Kamenným vrchem.

Naše ťapkání jsme započali u automotosilnice kousek za Červeným Újezdcem, odkud jsme se po zpevněných lesní cestách vydali do plánovaného lesa, který však i zde „díky“ kůrovci byl již spíše nelesem. I tak jsme si takto hezky vychutnávali zdejší klídek a liduprázdno, načež cestou se zejména nám, trikolorám v dnešním poměrně teplejším počasí šiknul lesní potůček (nebo říčka?) Kyselá voda, ale ještě zajímavější byla odtud nedaleká studánka U Kyselé vody. Nevíme sice, kdo ten název potůčku (?říčky) vymýšlel, ale vodička jak přímo z něj, tak i ze studánky byla mňamózní a osvěžující, takže o žádné kyselosti fakt nemohla být řeč. Kyselý je tak citrón, ale ne lesní vodička přece? 🙂

Následně se naše prochajdové kroky ubíraly dále po kousku zelené barvičky, kterou jsme však po chvilce opustili, a šli si „svojí“ bezbarvou zpevněnou cestu již směrem k našemu startu, kde jsme už sice nic extra zajímavého krom pořádně velkých a pořádně přetížených elektrických stožárů (rozuměj: bzučelo to z nich jak z úlu), které nás, trikolory fakt nechaly zcela chladnými, nepotkali, a příjemně vyvětraní jsme se „nalodili“ na naši čtyřkolovou palubu a vyrazili zpět do naší domoviny. 🙂

Na fotogalerii z tohoto českobudějovického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 28.2. jsme se před zítřejším vládním omezením na meziokresové cestování vydali kousek dále a to na jižní Moravu na Hodonínsko k obci Dambořice, kde jsme si udělali ťapkací „kolečko“ v místním Ždánickém lese.

Naši startovní pozici jsme zvolili kousek za Dambořicemi a to u vinohradu na Spáleném kopci, odkud jsme si udělali po místní cyklostezce pořádně prudký sestup až rybníku Skřípov, do nějž nám, trikolorám však ze strany páníčků nebyl vstup dovolen, jelikož zde dosti silně hrozila přítomnost vodních opeřenců a páníčci fakt neměli náladu na nějaké naše „tóčo“. Tudíž podél rybníku jsme prošli jen tak dále, načež však tam dále po cestě jsme ten rybníkový zákaz nechali páníčkům řádně „sežrat“, jelikož dnes bylo skutečně velmi pěkné a teplé počasí, takže jsme očekávali i zajištění průběžného osvěžování našich trikolorních maličkostí. Po cestě ovšem nikde dále žádná vodička nebyla, páníčci jí s sebou pro nás též neměli (prý fakt nepočítali s tím, že zde bude tak vyprahnuto – to je ale blbá výmluva), takže si od nás vysloužili nespočet vyčítavých pohledů, jako že: „Co to má znamenat, my máme prostě žízeň!“ 🙂

Samozřejmě jsme si hrozbu našeho vyprahnutí musely zajistit samy a to nalezením konečně nějaké té louže a nutno poznamenat, že byla i hezky uleželá a pro nás „voňavá“, přičemž páníčci fakt měli velikou smůlu v tom nás od této „dobroty“ odehnat. 🙂

Z cyklostezky jsme se posléze odklonili opět na naší oblíbenou bezbarvou cestu, jež nás dovedla až místní zemněplynové sondě, kterou jsme si řádně obhlédli, načež poté jsme již doťapkali na náš dnešní start k naší čtyřkolové boudičce a z moravského regionu vyrazili do našeho domovinového Středočeska. 🙂

Na fotogalerii z tohoto hodonínského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

O dnešní sobotě 20.2. se naše výletové plány nejprve chtěly ubírat na Strakonicko, přičemž však bohužel po příjezdu na místo jsme byli z náhle nutných pracovních důvodů páníčků nuceni udělat hned čelem vzad a vrátit se zpět do naší domoviny – asi si dovedete představit to velké nadšení všech, ale nedalo se nic dělat… Naštěstí neočekávanou „pracovní vsuvku“ se povedlo vyřešit poměrně rychle a jelikož jsme se prostě chtěli dneska aspoň chvíli všichni vyvětrat na čerstvém vzduchu, vymysleli jsme alternativní plán cca 10 km od naší domoviny a to ťapkací kolečko v lese U Památníku mezi obcemi Všechlapy a Psáře. 🙂

Naše ťapkání jsme odstartovali kousek na mostkem přes řeku Blanici nedaleko místní trampské osady Černá skála, odkud jsme podél pěkně zavodněné řeky Blanice hezky blátivě ťapkali kolem několika chatiček dále do lesa, kde jsme naivně předpokládali, že se zde projeví také i dnešní pěkně jarní teploty (rozuměj: nebude tu až tak sněhovo a klouzavo). No samozřejmě se ve zdejším jehličnatém chládku teda neprojevilo skoro nic, takže náš kopcovitý lesní výšlap po lesních cestách byl poměrně namáhavější z důvodu brodění se v lehce rozbředlém sněhu (a to i s kočárkem s minipaničkou) nebo po hezky ledovém povrchu zralém rovnou na brusle. Ale jelikož nejsme žádná másla, vyfuněli jsme to nahoru až na cyklostezku kousek za obcí Psáře, kde jsme udělali vlevo v bok a po její trase jsme se nejprve strmým a poté ještě strmějším betonovým sestupem podél více či méně vzdálené dálnice D1, z níž to teda pěkně hučelo, že nebylo slyšet skoro vlastního slova či štěku, nechali dovést opět poblíž řece Blanici, podél jejíhož kousku jsme se již za hezkého tmavošera nechali dovést až na náš start k „našemu“ mostku s naší věrnou čtyřkolovou boudičkou. 🙂

Holt bohužel se dnes opět potvrdilo, že plány jsou od toho, aby nevycházely, ale nesmí se nad tím ztrácet hlava, většinou se dají vymyslet i náhradní řešení. 🙂

Na fotogalerii z tohoto „domovinového“ výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Naproti tomu v neděli 21.2. jsme si zavýletovali na Mladoboleslavsko poblíž obce Brodek, kde jsme si udělali vlastní lesní kolečko v místním lese nedaleko Přírodní památky Dymokursko – Bahenské louky, přičemž naše dojmy z toho se dají shrnout následovně:

• jednalo se lesní kolečko sice bez žádné zajímavosti, ale byl zde parádní klídek 🙂
• cestou jsme zvládli potkat jednoho běžce a naštěstí jen zdálky a na boční cestě jsme zahlédli 2 macaté „prdelky“ místních divočáků (zaplať pánbůh, že šli směrem dále do lesa a nikoliv k nám) 🙂
• terénní úprava našeho ťapkání byla s dosti mokrým sněhem nebo rovnou jen ledem, takže pro páníčky ideálně spíš zase na brusle, než na boty, ale což – nelze poroučet větru, dešti 🙂
• na naší prochajdě jsme se hezky vyvětrali a příjemně lesně naladěni jsme se navrátili do naší cestovatelské boudičky, v níž jsme se těšili i na ohřátí se – dnes opravdu nepanovalo úplně teplo, jak jsme si dle předpovědi počasí představovali 🙂

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto rakovnického výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto plzeňského výletu a oslavičky  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mladoboleslavského výletu můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto staroboleslavského výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.

Na fotogalerii z tohoto mělnického výletu  můžete „hodit očko“   ♥ TADY ♥.